Jak připomínat 8. květen 1945; může zločinec páchat dobro?

Dosavadní podoba oslav 8. května 1945 je stále spojena se zločinným sovětským režimem. Davové nadšení nacistický, ale ani sovětský režim nelegitimizuje. V květnu 1945 nenastala svoboda, takže nemluvme o osvobození.

Na 8. květen připadá Den vítězství, výročí porážky nacismu a ukončení 2. světové války v Evropě. Jak si ale tyto události připomínat? Bezpečnostní a informační služba ve své zprávě za rok 2017 upozornila, že „moderní dějiny vyučované ve školách jsou de facto jejich sovětskou verzí….a tvoří základ pro současné ruské vlivové operace všeho druhu, a tedy i hybridní strategie“. V české společnosti se dodnes recyklují mýty, které „souška úča“ vyprávěla před rokem 1989. Jejich popularita napomáhá udržovat téma „osvobození 1945“ v centru kulturní (dezinformační) války provokované současným Ruskem a za pomocí jejich domácích kolaborantů. Další článek o jejich slezině zde. Dnes víme, že Sovětský svaz byl říší zla úplně stejně jako nacistické Německo. Od svého vzniku, na základě třídní nenávisti, likvidoval vlastní obyvatelstvo a nese spoluodpovědnost za rozpoutání 2. světové války. Na základě paktu Stalin-Hitler (pojmenování Molotov-Ribbentrop zastírá skutečnost) 17. září 1939 zaútočil do týlu Polska, které v té době vedlo obranné boje s nacistickými armádami. Po společném vítězství si přivlastnil kus jeho území, které mimochodem Rusko drží dodnes. V červnu 1940 okupoval Lotyšsko, Estonsko, Litvu a ve stejný měsíc Rumunsku zabral Besarábii a Severní Bukovinu. 30. listopadu1940 bez vyhlášení války zahájil útok proti Finsku a byl vyloučen ze Společnosti národů. Na všech územích, které ovládl, začalo zatýkání, deportace, popravy, odnárodňování.

První námitka proti dosavadní podobě oslav 8. května 1945 spočívá ve faktu, že jsou spojeny se zločinným sovětským režimem. V historické paměti je hluboce zaryto, jak sovětští vojáci byli v Československu nadšeně vítáni květinami…. a obyvatelstvo adorovalo masového vraha Josifa Stalina. Zkusme se proto spíše stydět. Úplně stejnou radost projevovali obyvatelé Pobaltí a Ukrajiny při příjezdu wehrmachtu. Lidé také jásali, ženy plakaly dojetím a zvedaly své děti nad hlavu, davy provolávaly slávu Adolfu Hitlerovi. A se stejným odhodláním, jako bojovaly po boku Sovětského svazu československé jednotky formované v Buzuluku, naopak Pobalťané, Finové a Ukrajinci pomáhali nacistům proti Sovětskému svazu. Davové nadšení nacistický, ale ani sovětský režim nelegitimizuje a neubírá jim na zločinnosti.

Druhá námitka vychází ze skutečnosti, že abychom mohli hovořit o osvobození, musela by po válce nastat svoboda. K tomu však v roce 1945 nedošlo. Tři miliony lidí, německy mluvících Čechů, přišlo o občanská práva, majetek, a bylo vyhnáno ze svých domovů. Vše doprovázelo násilí, počet zavražděných je odhadován na 15 000 až 30 000, které někteří z nás s fanatičností podporovatelům Hamásu a Hizballáhu stále beztrestně schvalují, omlouvají a racionalizují. Žádná „dějinná nutnost“ vyhnat pětinu obyvatel státu přitom neexistovala, na západě k ničemu podobnému nedošlo. V říjnu 1945 došlo i na česky mluvící Čechy? Nabyly totiž účinnosti Benešovy dekrety o „znárodnění“ bank, pojišťoven, dolů, hutí, chemického a potravinářského průmyslu. Stát ukradl 67 procent hospodářství Československa. V politické oblasti poválečné Československo opanovala tzv. Národní fronta Čechů a Slováků, nucené spojenectví vládních politických stran, a to bez legální opozice.

Režim III. republiky v letech 1945-1948 nebyl svobodný ani demokratický a hranice počátku nesvobody stanovená na 25. únor 1948 je účelová fikce. Ze zla nikdy nemůže vyrůst dobro a jeho zárodky šířené v roce 1945 na našem území zločinným Sovětským svazem, daly za necelé tři roky vzniknout komunistické totalitě.

Jak tedy slavit 8. květen, aniž bychom se klaněli zlu? Hovořme nikoliv o osvobození, ale o obsazení. Jednalo se o vedlejší produkt Stalinova dobývání Evropy spojený s porážkou nacistické totality ze strany totality bolševické, která díky tomu na 45 let zachvátila východní Evropu. Odstraňme srpy, kladiva, rudé hvězdy z pomníků 2. světové války, trestejme sovětské prapory. Jsou stejně nepřípustné jako nacistické svastiky a runové SS. Hlavně, nespojujme s čímkoliv pozitivním zločinný Sovětský svaz a nedopusťme, aby si dnešní Rusko přivlastňovalo „zásluhy“ na vítězství ve 2. světové válce. Pravdivě si připomínejme individuální osudy, strádání a hrdinství vojáků bojujících ve 2. světové válce. Více nepotřebují.

(vyšlo v MF Dnes 9.5.2026)