Jak připomínat 8. květen 1945 a neklanět se Rusku

Vojáci čs. armády bojovali za svou zemi, ale po boku zločinného režimu. Hovořme o obsazení, ne o osvobození. Odstraňme srpy, kladiva, rudé hvězdy z pomníků, zakažme sovětské prapory. Vymístěme sochy a pamětní desky na hřbitovy.

Na 8. květen připadá Den vítězství, výročí porážky nacismu a ukončení 2. světové války v Evropě. Jak si tyto události připomínat, abychom současně neoslavovali zlo?

Sovětský svaz, pro ty mladší, jde o pojmenování imperiálního Ruska v letech 1922-1991, se po celou dobu své existence choval vůči svým občanům i sousedním zemím jako agresivní despocie. Usilovně vyvražďoval vlastní poddané a aktivně se podílel na rozpoutání 2. světové války. Na základě paktu Stalin-Hitler (Molotov-Ribbentrop) 17.9.1939 zaútočil do týlu Polska, které se bránilo nacistickému Německu. Potom si s nacisty dělali společné přehlídky. V červnu 1940 Sovětský svaz obsadil pobaltské státy. 30.11.1940 Sovětský svaz zahájil bez vyhlášení války útok na Finsko, a to bombardováním Helsinek. Z tohoto důvodu byl vyloučen ze Společnosti národů. 28.6.1940 po předchozím ultimátu obsadil Rumunsku oblasti Besarábii a Severní Bukovinu. Tak jako v Polsku, Pobaltí, všude začaly deportace, zatýkání, popravy, odnárodňování.

Poté, co byl 22. června 1941 napaden svým spojencem, nacistickým Německem, Západ jej cynicky rehabilitoval a tím se podílel na vzniku pohádky o hodných bolševicích. Pomocí čerta Stalina chtěl porazit ďábla Hitlera. Vedeni stejnou logikou, vzali Sovětský svaz na milost i českoslovenští občané uvěznění jeho koncentračních táborech (gulazích), kteří začali vstupovat do jím formované československé vojenské jednotky. Bylo to naprosto identické, jako když po boku nacistického Německa bojovali obyvatelé Litvy, Lotyšska a Estonska, jen nepřítele viděli na východě. Proto se nad ně nevyvyšujme, Čechoslováci i Pobalťané vstoupili do svazku se zlem. Mimochodem, tyto pobaltské státy, ale i Polsko, považují obsazení svého území Sovětským svazem v letech 1944–1945 nikoliv za osvobození, ale za novou okupaci. (Kradli a nechtěli odjet, Aktuality.cz). Dodnes se v českém jazyce zachvalo úsloví „Chová se tady, jako by to osvobodil“ ve smyslu, arogantně si přisvojuje, co se mu zlíbí.

Základní problém dosavadního podoby oslav 8. května spočívá v tom, že českoslovenští vojáci bojovali za obnovu své země, ale po boku zločinného režimu. Stejně tak část obyvatel Československa vítala bolševické hordy. Prostě je to úplně stejné, jako vítání wehrmachtu v Pobaltí a boj Pobalťanů po poku nacistů.

Jediný rozdíl mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem byl ten, že rudí ve 2. světové válce vyhráli a anglo-americká vojska neosvobodila žádný sovětský koncentrační tábor (gulag) ani neukořistila archivy jeho represivních složek, aby se svět dozvěděl pravdu.

Po ukončení bojů v květnu 1945 se ve městech a vesnicích celého Československa, zprvu spontánně, po roce 1948 péčí komunistických místodržících, začaly objevovat tisíce soch, pomníků, pamětních desek falšujících dějiny (pomníky „osvoboditele“ má sprostý vrah i opilec, který vypadl z náklaďáku). Jsou poseté srpy, kladivy, rudými hvězdami, které představují stejně jako hákové kříže symboly ideologie potlačující lidská práva, demokracii a svobodu. Dříve sloužily k šíření třídní nenávisti a dnes, v rusko-ukrajinské válce hlásají rasovou, etnickou, národnostní nadřazenost Ruska nad celým světem. Pro Rusy představují válečné památníky teritoriální značky, jako když si pes „občurává“ své území. Jsou to v kameni, betonu, bronzu a oceli „zvěčnělé“ symboly imperiálního ruského nároku na nadvládu nad daným územím.

Jak tedy slavit 8. květen, aniž bychom uznávali nároky Ruska na naši zemi, klaněli se mu a schvalovali jeho agresi proti Ukrajině? Hovořme nikoliv o osvobození, ale o obsazení. Jednalo se o pouhý vedlejší produkt porážky nacistické totality ze strany totality bolševické, která díky tomu vojensky i politicky zachvátila východní Evropu. Jakýkoliv vděk východní despocii proto není na místě. Sovětská vojska sice na podzim 1945 z Československa odešla, ale semínko zla bylo zaseto. Mějme na paměti, že všechny jimi obsazené východoevropské země zůstaly v područí Moskvy.

Odstraňme srpy, kladiva, rudé hvězdy z pomníků 2. světové války, zakažme rudé sovětské prapory. Když se někdo klaní symbolům zločinného Sovětského svazu a dnes zločinného Ruska, klaní se Rusku, tedy i jeho zločinům a Rusko to tak také vnímá. Ať chcete nebo ne. Neobstojí argument, že jde o historii. Sovětský svaz byl Říší zla i v roce 1945, takže šíření těchto symbolů nemělo být nikdy dovoleno.

Vymístěme, sochy a pamětní desky, tyto němé ruské propagandisty, z míst, kde nejsou válečné hroby. Patří na vojenské hřbitovy, do muzeí, panoptik bolševismu nebo ať jsou poslány na východ, za kontingenty sovětských vojsk, bohudík odsunutými v roce 1991. Určitě neodpovídejme na dotazy Rusů, kde se nachází ti jejich propagandisté.

Nespojujme s čímkoliv pozitivním zločinný Sovětský svaz a nedopusťme, aby si dnešní Rusko přivlastňovalo „zásluhy“ na vítězství ve 2. světové válce. Připomínejme si památku vojáků všech států bojujících ve 2. světové válce, hovořme o jejich individuálních osudech a hrdinství.