Jak připomínat 8. květen 1945 a neklanět se Rusku

Vojáci čs. armády bojovali za svou zemi, ale po boku zločinného režimu. Hovořme o obsazení, ne o osvobození. Odstraňme srpy, kladiva, rudé hvězdy z pomníků, zakažme sovětské prapory. Vymístěme sochy a pamětní desky na hřbitovy.

Na 8. květen připadá Den vítězství, výročí porážky nacismu a ukončení 2. světové války v Evropě. Jak si tyto události připomínat, abychom současně neoslavovali zlo?

Sovětský svaz, pro ty mladší, jde o pojmenování imperiálního Ruska v letech 1922-1991, se po celou dobu své existence choval vůči svým občanům i sousedním zemím jako agresivní despocie. Usilovně vyvražďoval vlastní poddané a aktivně se podílel na rozpoutání 2. světové války. Na základě paktu Stalin-Hitler (Molotov-Ribbentrop) 17.9.1939 zaútočil do týlu Polska, které se bránilo nacistickému Německu. Potom si s nacisty dělali společné přehlídky. V červnu 1940 Sovětský svaz obsadil pobaltské státy. 30.11.1940 Sovětský svaz zahájil bez vyhlášení války útok na Finsko, a to bombardováním Helsinek. Z tohoto důvodu byl vyloučen ze Společnosti národů. 28.6.1940 po předchozím ultimátu obsadil Rumunsku oblasti Besarábii a Severní Bukovinu. Tak jako v Polsku, Pobaltí, všude začaly deportace, zatýkání, popravy, odnárodňování.

Poté, co byl 22. června 1941 napaden svým spojencem, nacistickým Německem, Západ jej cynicky rehabilitoval a tím se podílel na vzniku pohádky o hodných bolševicích. Pomocí čerta Stalina chtěl porazit ďábla Hitlera. Vedeni stejnou logikou, vzali Sovětský svaz na milost i českoslovenští občané uvěznění jeho koncentračních táborech (gulazích), kteří začali vstupovat do jím formované československé vojenské jednotky. Bylo to naprosto identické, jako když po boku nacistického Německa bojovali obyvatelé Litvy, Lotyšska a Estonska, jen nepřítele viděli na východě. Proto se nad ně nevyvyšujme, Čechoslováci i Pobalťané vstoupili do svazku se zlem. Mimochodem, tyto pobaltské státy, ale i Polsko, považují obsazení svého území Sovětským svazem v letech 1944–1945 nikoliv za osvobození, ale za novou okupaci.

Základní problém dosavadního podoby oslav 8. května spočívá v tom, že českoslovenští vojáci bojovali za obnovu své země, ale po boku zločinného režimu. Jediný rozdíl mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem byl ten, že rudí ve 2. světové válce vyhráli a anglo-americká vojska neosvobodila žádný sovětský koncentrační tábor (gulag) ani neukořistila archivy jeho represivních složek, aby se svět dozvěděl pravdu.

Po ukončení bojů v květnu 1945 se ve městech a vesnicích celého Československa, zprvu spontánně, po roce 1948 péčí komunistických místodržících, začaly objevovat tisíce soch, pomníků, pamětních desek falšujících dějiny. Jsou poseté srpy, kladivy, rudými hvězdami, které představují stejně jako hákové kříže symboly ideologie potlačující lidská práva, demokracii a svobodu. Dříve sloužily k šíření třídní nenávisti a dnes, v rusko-ukrajinské válce hlásají rasovou, etnickou, národnostní nadřazenost Ruska nad celým světem. Pro Rusy představují válečné památníky teritoriální značky, jako když si pes „občurává“ své území. Jsou to v kameni, betonu, bronzu a oceli „zvěčnělé“ symboly imperiálního ruského nároku na nadvládu nad daným územím.

Jak tedy slavit 8. květen, aniž bychom uznávali nároky Ruska na naši zemi, klaněli se mu a schvalovali jeho agresi proti Ukrajině? Hovořme nikoliv o osvobození, ale o obsazení. Jednalo se o pouhý vedlejší produkt porážky nacistické totality ze strany totality bolševické, která díky tomu vojensky i politicky zachvátila východní Evropu. Jakýkoliv vděk východní despocii proto není na místě. Sovětská vojska sice v létě 1945 z Československa odešla, ale semínko zla bylo zaseto. Mějme na paměti, že všechny jimi obsazené východoevropské země zůstaly v područí Moskvy.

Odstraňme srpy, kladiva, rudé hvězdy z pomníků 2. světové války, zakažme rudé sovětské prapory. Když se někdo klaní symbolům zločinného Sovětského svazu a dnes zločinného Ruska, klaní se Rusku, tedy i jeho zločinům a Rusko to tak také vnímá. Ať chcete nebo ne. Neobstojí argument, že jde o historii. Sovětský svaz byl Říší zla i v roce 1945, takže šíření těchto symbolů nemělo být nikdy dovoleno.

Vymístěme, sochy a pamětní desky, tyto němé ruské propagandisty, z míst, kde nejsou válečné hroby. Patří na vojenské hřbitovy, do muzeí, panoptik bolševismu nebo ať jsou poslány na východ, za kontingenty sovětských vojsk, bohudík odsunutými v roce 1991. Určitě neodpovídejme na dotazy Rusů, kde se nachází ti jejich propagandisté.

Nespojujme s čímkoliv pozitivním zločinný Sovětský svaz a nedopusťme, aby si dnešní Rusko přivlastňovalo „zásluhy“ na vítězství ve 2. světové válce. Připomínejme si památku vojáků všech států bojujících ve 2. světové válce, hovořme o jejich individuálních osudech a hrdinství.