Evropa v koloniálním područí Spojených států

Spojené státy si diktují celní tarify, ztratili jsem daňovou suverenitu, Schvalují, jaké zbraně nám prodají. Unie se neodváží zdanit technologické firmy ani vymáhat vůči americkým firmám evropské právo.

Evropa se vůči Donaldu Trumpovi chová naprosto submisivně, stále více ustupuje. Summit členských států Severoatlantické aliance v Haagu organizovaný jako o setkání s desetiletým rozmazleným frackem, byl vrcholem všeho. Ještě před příletem Trump obdržel několik patolízalských sms a na jednání se dočkal titulu „tatínek“. Aby získal pocit exkluzivity, pořadatelé jej strčili na noc k nizozemskému králi a královně do paláce Huis ten Bosch. Délka summitu i probíraná témata byla zvolena tak, aby se podařilo udržet jeho roztěkanou mysl a nezlobil. Diskuse se z programu škrtla, protože Trumpa řeči jiných nezajímají, poslouchá pouze sám sebe. Závěrečná deklarace byla zkrácena na jednu stranu, aby šla přečíst i na toaletě. Naštěstí letadlo jako v Kataru nedostal, ani nebyl účastníky summitu kolektivně nominován na Nobelovu cenu míru, takže možná má Evropa i tak vroubek.

Generální tajemník NATO Mark Rutte opakovaně tvrdil, že Spojené státy dodrží obranné závazky. I když jeho dosavadní politická dráha je obdivuhodná, tímto se stal nejnebezpečnějším dezinformátorem současnosti. Spojené státy se staly přítelem Ruska a přítel našeho nepřítele je náš nepřítel. Rusko jako zjevný nepřítel není tak nebezpečné jako Trump, jehož přátelství si namlouváme a který nám v krizi místo pomoci vrazí nůž do zad. Války se nevedou kvůli smlouvám, ale kvůli zájmům. Spojené státy již nezastávají žádné společné hodnoty, přešly tak jako Rusko do modu „právo je berlička slabých“. A určitě už nemáme společné zájmy a politické hodnoty. Trump vládne mimo kontrolu moci zákonodárné, a to pomocí exekutivních výnosů. Neplatí na něj ani moc soudní, kterou ignoruje. Ta nemá donucovací prostředky, protože tvůrci americké ústavy nepočítali s podobnou situací. Ono ztráta kontroly moci zákonodárné i soudní prosakuje do nižších pater státu, včetně bezpečnostních složek, které získávají pocit, že když plní politickou objednávku, stojí nad zákony a pravidly a vše je dovoleno. Aktuálně se to týká Celního a emigračního úřadu USA (ICE).

Spojené státy se během dvou měsíců staly prostřednictvím volebního procesu a s většinovou podporou (souhlasem) obyvatelstva autoritářským režimem. Stalo se to v Německu v roce 1933 i v Československu v roce 1946.

Někteří z nás jsou rozradostněni z aktuálních (14.7.2025) řečí Trumpa, že dává Rusku 50denní ultimátum, aby nastal klid zbraní na Ukrajině a ze slibů o dalších dodávkách zbraní, údajně jak zní fámy, včetně střel s plochou dráhou letu Tomahawk. Za prvé, zbraně má platit Evropa, takže nejsou od Američanů a Trump se chce chlubit cizím peřím. Za druhé, vyhrožování celními sazbami 100% Indii, Číně, Turecku je divadlo, naprostý nesmysl. Na to nemá sílu Amerika a takto se nikdy nebude kvůli Ukrajině angažovat, když již jednou před Čínou uhnula. Čína zase zablokuje vývoz lanthanoidů a Amerika by měla po žížalkách. Za třetí, jsou to jenom řeči. Za padesát dní se u Trumpa může změnit sto padesátkrát. V samotném Rusku považují poskytnutou lhůtu za dárek, protože očekávají postup nebo dokonce průlom na frontě. Kremelský kašpárek Medvěděv prohlásil, že Rusku je uvedené 50denní ultimátum lhostejné.

Všichni vědí nebo se mohli poučit z praxe, že Trumpovo slovo nic neznamená, protože TACO (Trump Always Chickens Out, Trump vždycky vyměkne). Prostě za hodinu, večer, zítra všechno může být jinak, ani on sám neví jak. Stačí, když třeba německý kancléř Merz přijde na jednání s kravatou, která se Trumpovi nebude líbit nebo aby z Kremlu zavolal přítel Vladimir. Všichni se ale bojí. Nikdo z evropských lídrů nechce slovně ani skutkem vytvořit „záminku“, kvůli němuž americký prezident oznámí stažení US Army z Evropy a odchod z NATO. Možná si evropští politici myslí, že poklonkováním vůči Trumpovi udrží „starý svět“ pohromadě. Jde spojenecké svazky se Spojenými státy postavit na sebeponižování před americkým narcisem? Odpověď zní, nejde. Proto dejme Trumpovi padáka, „zapalme lodě“, ať není cesty zpátky, musíme se postavit na vlastní nohy.

Trump dostává Evropu do stejné situace, v jaké bylo Čínské císařství po prohraných tzv. opiových válkách první (1839–1842) a druhé (1856–1860) s Anglií. Spojené státy jednostranně diktují celní tarify ve snaze vynutit si ústupky. Ztratili jsem i daňovou suverenitu. Země OECD se v roce 2021 dohodly na zavedení 15procentní minimální daně ze zisku vůči globálním firmám. Cílem bylo zamezit přelévání zisků do daňových rájů, což zúčastněným zemím mělo přinést 150 miliard dolarů. Trump po nástupu do funkce rozhodl, že tato dohoda se na firmy z USA nebude vztahovat a v případě neposlušnosti přislíbil odvetu. Zcela určitě se Unie neodváží zdanit technologické firmy, provozovatele asociálních sítí. Ty dosahují v Evropě obrovských zisků, platí minimální daně a díky nim máme v obchodu s USA u služeb deficit 100 miliard euro. Jak to vypadá, dál budou vydělávat na prodeji svého „moderního opia“ a rozkládat společnost šířením lží a dezinformací. Běda, kdyby Unie chtěla zakročit, třeba zavedením odpovědnosti provozovatele asociálních sítí za obsah nebo uplatnit jiná pravidla vyskytující se v tiskových zákonech.

Přijdeme úplně o evropskou jurisdikci a místní zákony se budou uplatňovat jen s povolením Spojených států. Proč? Protože Unie se bude pod hrozbou odvetných cel a daní velice rozmýšlet udělit pokuty americkým firmám za porušování unijních antimonopolních směrnic, poškozování spotřebitelů, zneužívání osobních údajů nebo zavedení vůči nim regulačních zásahů. (Výhružky z USA již přišly 17.12.2025).

Spojené státy se chovají i v oblasti svobody slova podobně jako Rusko. Doma lžou, falšují historii, zakazují slova, potlačují názory a informace, vyhrožují novinářům a dehonestují je, útočí na vysoké školy, požadují při vstupu do USA zpřístupnění postů na asociálních sítích ke kontrole, ale v zahraničí se drze nerozpakují požadovat absolutní svobodu slova. Dosavadní „soft power“ v podobě kultury (coca-cola, hamburger, hudba, film, móda...), politické i ekonomické důvěryhodnosti nahrazuje agresivní snaha o oslabování „soupeřů“ pomocí dezinformací a rozdělování společnosti. Měkká síla je schopnost formovat preference ostatních prostřednictvím sympatie a přitažlivosti. Dnes se ze Spojených států šíří kult síly, lží, ztráta morálních imperativů, amerického nacionalismu, homofobie, mužského šovinismu (stačí se podívat na „vytuněné mařky“ po boku současné americké „elity“). Jak z Ruska. Jsem zvědav, jaký úspěch budou mít americké filmy, kdy hlavní hrdina předtím, než zachrání sirotky z hořící budovy, tak se jich zeptá „co za to“.

A k šíření tohoto zla je potřeba co? Volné informační kanály. A nejslabšími soupeři autoritářů jsou demokracie, takže cílem ataků USA není Čína, Rusko a další říše zla, ale demokratická Evropa. Zanechme naděje, že po odchodu Trumpa se něco změní. Zdá se, že ve Spojených státech nežije nikdo jiný než MAGA lidé, žádná relevantní politická opozice neexistuje. Jako v Rusku.

Jediný rozdíl s Ruskem e v tom, že vzhledem k předchozí pověsti USA jako majáku svobody, jsou pro někoho dosud hodnověrné apely členů americké administrativy. I když se dnes jedná o dezinformátory a institucionální lháře. Rusko má jinou taktiku. Dožaduje absolutní svobody slova v cílových zemích svých dezinformací oklikou, prostřednictvím své „páté kolony“, která vykřikuje cosi o cenzuře. (Celkem nelogicky. Kdyby zde byla cenzura, tak kdo by jenom cekl o tom, že je zde cenzura, už by mu tloukla na dveře policie).

Při cestách do Spojených států se také připravme na lustraci našich profilů na asociálních sítích. V rámci Trumpova pojetí svobody slova (kterou chce mistrovat celý svět, s výjimkou jeho totalitních spojenců Ruska, Číny atd.) budete potrestáni odepřením vstupu do země za kritiku jeho vlády a institucí. Zavedení víz proti občanům Spojených států se nikdo z Unie neodváží.

V područí Spojených států ve zbrojní oblasti jsme již dávno. Schvalují, které informace poskytnou, jaké zbraně svým bývalým spojencům prodají (ano,některé obchody USA prostě nepovolili) a mohou je také učinit nepoužitelnými odepřením aktualizací. Neměli bychom si ale zoufat ani by to nemělo být překážkou k tomu, dát Trumpovi padáka.

Ukrajině na začátku ruského útoku 24.února 2022 chyběly technické schopnosti Evropy, byla také plná vnitřních proruských zrádců, tak jako Evropa, a přesto stále bojuje. Takže nevypočítávejme, co všechno nemáme. Nejdůležitější je odhodlání. Nastala doba, kdy nejednotný shluk evropských zemiček s anarchistickým obyvatelstvem rozmazleným životem na obláčcích státních dluhů prohrává v soutěži s autoritářskými Spojenými státy a totalitním Ruskem i Čínou.

Žel ke změnám dochází až v krizi, a ta se někdy nazývá válka. Po zahájení útoku nacistického Německa v roce 1940, vznikl návrh na spojení Francie a Anglie do jednotné unie. Dnes nikde není slyšet o větší integraci členských zemí Unie nebo o dvou a vícestranném spojení, o společných armádách. Možná jde ale o historickou zákonitost. Jednotlivé kmeny sledující vlastní vnitropolitický, byznysový prospěch vydávaný za státní zájem nejsou z principu schopné se společně bránit a podléhají jednotným nájezdníkům. I když ti jsou daleko chudší a primitivnější. Proč (ne)mít Evropskou armádu (Lidové noviny 21.2.2022)

(článek ve zkrácené podobě vyšel v tištěné podobě v MF dnes 12.7.2025)