Doba, kdy je řešením válka (část 5), raději kapitulovat než strádat

Poblouznění Evropy, že má nezadatelné, vyšší mocí dané právo na spokojený život vede k ochotě raději kapitulovat než strádat.

Předchozí text Doba, kdy je řešením válka (část 4), naši zrádci, migrace jako Green Deal, ruská diverze se zabývá principem ruských diverzních útoků, zrádci uvnitř západních struktur a migrací, která štěpí společnost západní Evropy stejně jako její východní část Green Deal.

Evropské poblouznění o právu na spokojený život

Předesílám, že poblouznění nejsou nějací oni, ale my všichni. Žijeme si jako prasata v žitě a stejně si pořád si stěžujeme. Všichni. Když už ne na naše vlastní strádání, bereme se za imaginární „oni“, aniž bychom to s „oněmi“ měli odsouhlaseno. I když, v Česku panuje lůzrovská mentalita. Na otázku „jak se máme“, neodpovídáme „skvěle“, ale „špatně“. Jenže i ti největší chudáci, pokud se neocitli mimo systém jako „homelesové“, se mají nesouměřitelně lépe než ti, co žijí v zemích třetího světa nebo lidé v minulosti.

Dovolil bych si citovat z článku Istvána Léka, „Žijeme v blahobytu. Ale jsme slabí jako ještě nikdy v dějinách“, (Lidové noviny 27.1.2025) „Státy EU na obranu loni věnovaly celkem asi 325 miliard dolarů, což je zhruba 1,9 procenta unijního HDP (17 tisíc miliard dolarů). Rusko pro tento účel jen loni utratilo devět procent HDP, tedy 180 miliard dolarů. No a USA téměř 900 miliard (3,6 procent HDP). Vezmeme-li globální HDP (105 tisíc miliard dolarů v roce 2023), tak podíl sedmadvacítky na obranu činí necelé 0,3 procenta z této částky. Shrnuto: 54 procent globálních sociálních výdajů proti 0,3 procenta světového HDP na obranu. Poměr těchto dvou čísel vydá za tisíce slov….sedm procent obyvatelstva planety, ale až 54 procent globálních sociálních výdajů“.

Není se potom co divit, když nový ministr zahraničních věcí USA Marco Rubio ve svém vůbec prvním rozhovoru ve funkci řekne na adresu Německa a Francie, že neinvestují dost peněz do národní bezpečnosti, zatímco spousty peněz dávají na sociální systém. Podle Rubia zmíněné země tvrdí, že zvýšení výdajů na národní bezpečnost by vedlo k nutnosti snížení prostředků na sociální programy včetně dávek pro nezaměstnané nebo možnosti předčasného odchodu do důchodu. Závěr byl: „Je to jejich rozhodnutí. Ale dotujeme to“. Odkaz

Pro získání perspektivy, jak je to s výdaji na obranu nabízím historické srovnání. Československo dávalo na armádu až 20 procent rozpočtu. Analýzu výdajů na obranu Česka a Evropy a jejich srovnání ve vztahu se Spojenými státy jsou zde „Děsivý dluh Česka. Singer vypočítává díru v obranném rozpočtu“

Mnohé vyspělé civilizace, jejichž spokojení lidé přesvědčení o své výjimečnosti se procházeli v krásných chrámech v tógách, drnkali na lyru a deklamovali krásné verše, byly vyvráceny smrdutými, nemytými, chudými, nevzdělanými primitivy žijícími ve stanech a norách. Stačilo, že tito barbaři při útoku lezli za vidinou kořisti odhodlaně přes mrtvoly svých druhů a následně přes mrtvoly těch vznosných lidí.

Proč lidé na zdánlivě na vyšší civilizační úrovni podlehli barbarům? Protože neměli na skladě dostatečné množství účinných zbraní, ale hlavně nebyli odhodlaní je použít tak bezohledným způsobem, aby primitivové nikam nelezli, protože by byli všichni mrtví.

V podstatě nulová reakce na útoky Ruska drony proti Rumunsku, průlety střel s plochou dráhou letu přes Polsku, sabotáže telekomunikačních a energetických kabelů v Severním moři ukazují rozklad Evropy. Nekonají se žádné demonstrace, nezaznívají výzvy po vojenské odpovědi. Panuje mrazivé ticho.

(Zabavení lodě vlastněné Spojenými arabskými emiráty plující pod vlajkou Cookových ostrovů není žádné hrdinství. Zkouška charakterů nastane až půjde o zjevně ruskou nebo čínskou loď s ruskou nebo čínskou posádkou, kapitán odmítne zamířit do teritoriálních vod států NATO a plavidlo by mělo být obsazováno v zóně přiléhající k teritoriálním vodám, tj. 12-22 mil od pobřeží. A co nastane, když na infrastrukturu „zaútočí“ ruská loď v mezinárodních vodách?)

Počínání Anglie a Francie v roce 1938 a jejich ustupování Hitlerovi šlo vysvětlit racionální úvahou, snahou vyhnout se podobné válce jako v letech 1914-18, která zdevastovala velkou část Francie a vedla k smrti a zmrzačení milionů mladých mužů. V případě Ukrajiny žádné vysvětlení není. Ustupujeme, prodáváme svoji bezpečnost z mrzce přízemních důvodů, abychom měli levnější plyn či ropu, abychom nemuseli nic dělat. I kdyby nám doma z plynového kotle měla kapat ukrajinská krev. 440 milionů bohatých Evropanů se bojí 140 milionů chudých Rusů. Estonská rozvědka spočítala, že na zadržení Ruska (tedy i odstrašení bez války) by stačilo 0,25 procent HDP Evropské unie. Pro orientaci, příspěvek členských zemí do rozpočtu Unie činí cca 1,2 procenta jejich HDP (pro pořádek, z toho 0,084 % její HDP tvoří náklady Unie na administrativu).

Neschopnost Evropy cokoliv řešit jinak, než slovy ukázala schůzka v Paříži 17.února 2025, přesněji reakce Evropanů na dotaz Spojených států, které země jsou ochotné vyslat vojáky na prosazení míru na Ukrajině. V kontrastu s velkohubými slovy a nevýslovné podpoře Ukrajiny, když mělo dojít na činy začalo ošívání a vymlouvání (Velké Británie, ale pouze s bezpečnostními zárukami USA; Německo, úvahy jsou předčasné; Česko, pouze po souhlasu Ruska ......). Někteří se drali k jednacímu stolu, ale co chtěli pro Ukrajinu nabídnout? Humanitární dodávky lopat na sutiny vyborbandovaných domů a černé pytle na mrtvoly?

5. 11. 2022 jsem napsal: „Při představě znovuzvolení Donalda Trumpa, podle vlastních slov stabilního génia, člověka drtí strach“.

Když k tomu přidáme konstatování USA, že svoji armádu na Ukrajinu nevyšlou, případné evropské jednotky nebudou pod ochranou čl. 5 NATO a Rusko si „nepřeje“ jednotky ze zemí NATO, tak při naší „připodělanosti“ na „hen ten mier“ budou asi dohlížet modré přilbičky z Bhútánu a Bangladéše a Číňané, aby mohli následně společně s Rusy zaútočit na Evropu. Fujtajxl.

Než strádat, raději kapitulovat

Evropské poblouznění o právu na spokojený život má samozřejmě odraz ve schopnosti snášet nepohodlí. Putin přesně odhadl Západ v tom, že není schopen vést dlouhou válku, snášet strádání, chybí mu odhodlání.

Odklon Spojených států od Evropy nevyvolá posilování její obranyschopnosti (hromadění zbraní). To by moc bolelo. Prvotní šok přejde. Nastoupí daleko pohodlnější snaha o politické (diplomatické) řešení obrany jednotlivých států Unie. (Pro vysvětlení, když se členové francouzské vojenské mise podívali v roce 1918 na mapu nově vzniklého Československa, poznamenali „tenhle stát se nedá bránit vojensky, jen diplomaticky“). Prostě opět, jako mnohokrát v dějinách, bude v kurzu vše okecat, aby se pro zvýšení obranyschopnosti nemuselo nic dělat a dotace, důchody i dávky nejen zůstaly na stejné úrovni, ale aby se ještě zvyšovaly.

Takže nastoupí „obranné jednání“ s Ruskem a bude se řešit, co bychom mohli pro ně udělat, v čem mu vyhovět, abychom se dočkali slibů „přátelství“.

Jak řekl prezident Petr Pavel 18.3.2025 na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost „Budeme-li živit nálady, že domluvit se a podrobit se je lepší než se bránit, zachovat si svoji čest a důstojnost, je velice těžké dát společnost dohromady,“

Jiří Weigl, pravá ruka exprezidenta Václava Klause: „Bude na nás, abychom racionální a realistickou politikou předcházeli krizím ve vztazích se sousedy i s velmocemi a vytvářeli tak podmínky pro svou bezpečnost a prosperitu.

Odpovídá to slovům Okamury „bezpečnost v naší zemi zajistí mírová spolupráce se všemi zeměmi světa“. A s Ruskem se dá mírově spolupracovat jak? Takže podrobení Ruska má zajistit bezpečnost.

Jako vejce vejci se to podobá projevu předsedy vlády II. republiky Rudolfa Berana na podzim 1938. „Budeme se starat jen a jedině o sebe! Nebudeme ani radit, ani mentorovat jiné! Ale budeme se snažit dobře radit jenom sobě. Nebudeme dělat žádných smluv s nikým proti druhému, budeme chtít žít v klidu a míru se všemi“.

Mnichov se vrátil. Neopakujme čecháčkovství z podzimu 1938 a zpevněme Evropu, Jan Štětka, HN 5.3.2025

Na vnitropolitické scéně bude pro masy vše zaobalené do líbivých frází o nižších cenách energií, snížení napětí, odstranění hrozby konfrontace, udržení „hen toho mieru“, ukončení opatření, které nás poškozují. Místo spuštění nové železné opony od Baltu k Černému moři, bude Rusko rehabilitováno a vztahy normalizovány. Toto slovo se již na mezinárodní scéně objevilo, ale normalizována, ve smyslu toho, co uvedené slovo znamenalo v letech 1968-1989, bude Evropa. Vždyť vyjádžení amerického ministra zahraničí Marca Rubia, že sankce USA vůči Rusku zůstanou v platnosti do doby (pouze sic!) zastavení války a že jednáním v Rijádu „byl položen základ pro obnovení vzájemných vztahů“ jsou děsivým sdělením Evropě, že Bílý cirkus počítá s obnovením obchodu a spolupráce s Ruskem. V situaci, kdy Rusko ohrožuje Evropu a stalo se naším zjevným nepřítelem, se USA s ním hodlají přátelit. Přítel našeho nepřítele je i naším nepřítelem, takže USA se staly nepřítelem Evropy.

Výsledkem bude zrušení sankcí, nákup zemního plynu a ropy (vždyť je to tak levné!), uvolnění 300 miliard euro blokovaných rezerv…...Jenže ouha. Snaha něco dohodnout s Ruskem se podobá jednávání s divokým zvířetem, třeba hyenou, o tom, že vás nesežere. Konečným výsledkem neochoty se bránit (opravdu je jedno, jaké si kdo vymýšlí záminky) bude buď přímý útok Ruska na některý ze sousedních států nebo „gruzifikace“ řízená národními ruskými kolaboranty pod dohledem ruských poradců. Nobo obojí.

Udivuje mě bohorovnost dezolátů, kteří se současným problémům pošklebují a staví se do role, že se jich nic netýká. Vysvětlení jsou dvě. Nedochází jim, že v tom jedeme všichni, a tak jako ostatní budou sklánět hřbet a odevzdávat majetek ruským okupantům a jejich pomahačům. Další možností je, že se chtějí stát ruskými pomahači a „trhnout“ nějakou pozici v okupační správě či jí nastolené nomenklatuře místních kolaborantů.

Neochota se bránit, snaha zavírat oči před nebezpečím, snaha vše okecat, místo něco dělat, hledat viníky v minulosti, současnosti, budoucnosti, touha vyhnout se nepříjemným věcem, to není něco, co jde napravit ve volebním procesu (jednou zvítězí odvážní, podruhé bázlivý). Ta zbabělost je přímo v nás všech, je to důkaz degenerace, úpadku a blížícího se zániku evropské civilizace. Evropa jedná jako prohnilé, dekadentní impérium na konci svého času.

Ptejme se, jaký smysl by měl svět nebo přesněji náš život, kdyby v něm vládlo Rusko. Nebo se také můžeme smířit s rolí otroka a říci si, že smysl života není v tom, kdo kde aktuálně a dočasně vládne.

Následující text bude shrnutím nevýhod stojících proti Evropě a východisku, jak na to reagovat.

PS: Nejen sobě, ale i jiným doporučuji, aby nevnímali aktuální ruské žvásty Trumpa (Ukrajina začala válku, Ukrajina mohla válku ukončit jednáním, na Ukrajině je třeba uskutečnit prezidentské volby, Zelenskyj je diktátor...). Je to na psychotickou příhodu. :-)