Doba, kdy je řešením válka (část 3), vnitřní slabost Evropy

Další text se zabývá hospodářskou slabostí Evropy, morem Green Dealu a mnohostí evropských kmenů, z čehož plyne nesvornost, egoismu a nacionální zabedněnost, tedy slabost politická a vojenská.

Předchozí text Doba, kdy je řešením válka (část 2) Likvidace Evropy Donaldem Trumpem (ať již Trump přímo vyjedná s Putinem novodobý pakt Hitler-Stalin (Molotov-Ribbentrop) nebo mír na Ukrajině zobchoduje bez další účasti Spojených států na úkor Evropy, výsledkem bude Evropa na pokraj propasti).

Hospodářská slabost Evropy

Česká republika má deficit státního rozpočtu, jako kdyby vedla vleklou koloniální válku. Občané současně mrčí, že mají hlad a bídu. Přitom nic by se nikomu nestalo, kdyby se výměnou za posílení armády všechny dotace, důchody a dávky snížili plošně o 10 procent a o stejných 10 procent se zvýšily daně. Podobný manévr, který by vedl k hranici výdajů na obranu 3-5 procent HDP je ale nereálný. Většina evropských zemí, nejen Česko má obrovské rozpočtové deficity (např. Francie měla přebytkový rozpočet naposledy v roce 1974), které podvazují možnost posilovat obranu.

Celní válka Donalda Trumpa proti Evropě, bude oslabovat její hospodářství a dále prohlubovat rozpočtové deficity. K tomu připočtěme hospodářský vzestup Číny, která drtí dřívější nosné obory evropského průmyslu a ničení evropského hospodářství Green Dealem.

Mor Green Dealu

Zastánci pokračování Green Dealu jsou hrobaři nejen Evropské unie, ale i svobody, demokracie a suverenity evropských států. Je tragické, že po projevu Donalda Trumpa na inauguraci 20. ledna 2025 elity nepochopily, že Green Deal je mrtvý a Unie v něm zůstala jako pověstný Jakešův kůl v plotě. Nemají ani tolik slušnosti a zásadovosti, ne aby provedly seppuku, ale aby alespoň odstoupily z funkcí.

Green Deal ničí hospodářskou sílu, a tedy i obranyschopnost Evropy. Současně zasévá do společnosti rozkol takové intenzity, že proti tomu jsou všechny ruské dezinformační útoky naprosto nicotné. Elity jsou v zajetí ekofanatismu, díky čemuž si nejsou schopny uvědomit priority. Před našimi branami se k útoku připravují barbaři a my materiál na zvyšování hradeb a výrobu zbraní spotřebováváme neproduktivně na stavbu „klimatických“ pyramid. Myslíme si, že vzývání Green Dealu nás ochrání od kulky do týla nebo nože prořezávajícího krk.

V politické rovině míříme k opakování toho, co zažila Výmarská republika s Adolfem Hitlerem. Střední třída zděšená ze zelených komunistů hlásajících „nerůst“ (návrat zpět na stromy) a vyhrožujících posledním soudem (hnutí tzv. „poslední generace“), dá volební hlasy neofašistům. K moci se dostanou lidé slibující zrušení zelených regulací. Jenže téma uchopili nepřátelé svobody, demokracie, Evropské unie i NATO. Je dopředu jasné, co volič vybere, když se bude rozhodovat mezi používáním normálního auta a členstvím v Unii. Samozřejmě automobil.

Podle jednoho z průzkumů je víc lidí ochotno souhlasit elektřinou a teplem na příděl než s koncem aut se spalovacími motory. Lidé si ale nebudou ochotni volit mezi těmito dvěma variantami, prostě „převrátí šachovnici“ smetou ty, co je budou omezovat. Komunismus v roce 1989 padl, protože jsme se chtěli mít lépe. Pokud současné společenské uspořádání bude překážkou růstu životní úrovně, skončí stejně a žádná „ekoideologie“ tomu nezabrání. Proto, zastavme okamžitě Green Deal, čas vypršel.

Mnohost evropských kmenů

Na našem kontinentě jsme v zajetí kmenové mentality. Kvantita mění kvalitu (většinou se uvažuje, že směrem vzhůru), v případě Evropy však kvantita států (počet nacionálních entit) snižuje kvalitu politické, hospodářské a vojenské akceschopnosti. Evropa bohužel není jeden národ, jsme svědky egoismu a nacionální zabedněnosti. Tak jako kolonisté při obsazování Ameriky nečelili všem indiánským kmenům zaráz, tak i v tomto případě Rusko vyřídí jednotlivé evropské státy postupně, nebude čelit jednotnému, účinnému odporu. Ti, co jsou více na západ si budou říkat, ještě je to dobré (asi jako ten co padá z okna v 13. patře) a ono oblíbené „proč bychom bojovali kvůli nějaké neznámé zemi na druhém konci Evropy“. Což si říkají již dnes na adresu Ukrajiny.

Problém Evropy je, že se nikdo nechce podřídit kontinentálním mocnostem jako je Francie, Německo a jediný, kdo dokázal všechny země sehnat do houfu, byly právě Spojené státy. Po změně v jejich politice nastane v Evropě období rozpadu a třenic. Dám příklad. Proč neobsadit Slovensko? Máme k tomu stejně, „dobré důvody“ jako Putin pro útok na Ukrajinu. A slovenský premiér „Ivan“ Fico jako odpůrce vojenské eskalace jistě nebude nic namítat.

Dnes jsou naopak slyšet hlasy volající po dezintegraci Unie, jako kdyby si malinkaté národy mohly polepšit zpřetrháním vazeb se svými partnery. Zde se hodí následující příměr. Za napoleonských válek bylo obranou pěchotních regimentů před jezdectvem vytvoření tzv. karé. Jednalo se o čtvercovou formaci těsně semknutých vojáků s uvnitř volným prostorem, ježícího se bajonety. Pokud pěšáci dokázali udržet nervy na uzdě, tedy zůstat při sobě, střílet alespoň trochu přesně, tedy na krátkou vzdálenost do masy koní a jezdců, jízda proti nim neměla šanci. Přes veškerou děsivost takového útoku, dupot koní v trysku, blýskající se šavle a jezdce postavené ve třmenech, jejichž výšku ještě zvyšovali chocholy na přilbách. Jestliže ale vojáci začali opouštět své kamarády, utíkat a nastavovat nepříteli záda, jezdci obranou linii karé protrhli a pěšáky pobili. Všechny, nejen ty prchající. Nebo si vezměme poučení od Svatopluka, který svým synům dal svazek prutů. V celku nešel přelomit, jednotlivé pruty ale praskly.

Stejný, ne-li horší výsledek bude mít narušování jednoty Unie, jednotlivé země si vybíháním z řady nepolepší, ale pohorší. Neutralita je pouhá fikce a může si ji dovolit ten kdo je daleko (Irsko) nebo schovaný za hradbou států ochotných bojovat (Rakousko, Švýcarsko). Státy nemají nožičky, nikam neutečou, zůstávají na místě. Mohou bojovat nebo se podvolit, jiná možnost není.

Už slyším, jak „flastenci“ umisťující u svého profilu českou vlaječku (protože si myslí, že je to vlajka ruská) budou tvrdit, že oni bojovat nebudou a utečou. Jsou to takové silné řeči. Ono by nebylo utéci kam, všichni prchnou nezvládnou, za sebou necháváte nejen majetek, ale vztahy, kamarády, blízké, prostě domov. Ostatně, první co se v době ohrožení státu dělá, je uzavření hranic (Příprava na válku (část 3) - cenzura, zákaz cestování, vydávání dezertérů, trestání útěku).

Jedinou odpovědí na ohrožení Ruskem a chování Donalda Trumpa je něco v současnosti nepředstavitelného, integrace, federalizace Evropy. Pokud by nebyl tento proces průchozí přes ruskou diverzní ofenzívu, tak alespoň spojování evropských států v oblasti obrany. Dovede si ale někdo představit třeba konfederaci či federaci s Polskem či dalšími státy (skupiny ochotných) dnešní Evropské unie? (Aby se obešla blokáda uvnitř Unie ruskými kolaboranty Maďarskem, Slovenskem a netečnost zemí jako Španělsko, Portugalsko). Jenom pro dokreslení, v roce 1940, po napadení Francie nacistickým Německem, byl na stole návrh na vytvoření unie mezi Velkou Británií a Francií.

Poznámka na závěr. Jak moc jsme v zajetí vlastních představ o světě, který se radikálně mění, plyne z myšlenkového experimentu. Alternativa pro Německo (AfD) chce vystoupení z Evropské unie. Mnozí komentátoři si ťukají na čelo a vypočítávají, jak by se tím Německo poškodilo. Jenže, co kdyby to bylo úplně jinak? Dexit by vedl k rozpadu Evropské unie a nikoho bychom neměli „za zády“. No a co kdyby Německo po vystoupení začalo uplatňovat svoji ekonomickou převahu nejen nad Českem podobně jako Trump s tím, že kdo zavede cla nebo jakákoliv omezení, bude několikanásobně potrestán. Prostě podepište s námi ujednání o nejvyšších výhodách a opovažujte se ceknout. Doba se změnila, pravidla neplatí, je možné všechno.

Následující text Doba, kdy je řešením válka (část 4), naši zrádci, migrace jako Green Deal, ruská diverze se zabývá principem ruských diverzních útoků, zrádci uvnitř západních struktur s varováním plynoucím s dělení Polska a migrací, která štěpí společnost západní Evropy stejně jako její východní část Green Deal.