Doba, kdy je řešením válka (část 1), temné vyhlídky

Zamyšlení nad šancemi Evropy po nástupu Donalda Trumpa podlamujícího obranyschopnost Západu, naší snahou sami se oběsit na oprátce Green Dealu, dopady evropské nacionalistické mentality na obranu a zda řešením není válka.

Současná situace ve světě není dobrá, a v Evropě zvláště. Podobá se období po roce 1933, kdy se Adolf Hitler začal zbavovat omezení dané Versaillským mírem a přestal uznávat pravidla mezinárodních vztahů. Jeho jednání řídící se podle prvních slov německé hymny „Deutschland über alles“ (Německo nade vše), bylo podobné nejen významově, ale i reálně dnešnímu Trumpově „America First“, přesněji „Amerika jen pro sebe“. Trump se v podstatě vrátil do světa kolonialismu. Kdo neudělí „jeho“ firmám výhodné koncese, privilegia, dovozní tarify (např. vynucuje si zastavení zdanění internetových gigantů dle dohody OECD z roku 2021 nebo konec jejich regulace) tomu hrozí odvetou. A kdo by se odvážil bránit, dočká se další odvety.

Adolf Hitler roku 1936 obsadil Porýní, 1938 anektoval Rakousko a vynutil si na Československu Sudety. Na jaře 1939 si pod názvem Protektorat Böhmen und Mähren přivlastnil jeho zbytek, v srpnu uzavřel dohodu se Stalinem o vymezení sfér vlivu v Evropě, známou jako pakt Molotov-Ribbentrop a v září zahájil spolu se Stalinem druhou světovou válku útokem na Polsko. Co když Trump opravdu silou zabere Grónsko (57 000 obyvatel) i Panamský průplav a tím legalizuje veškeré anexe Ruska vůči Ukrajině, stejně jako odtržení území od Gruzie a Moldavska? Co když uzavře s Putinem nějakou špinavou smlouvu na úkor Evropy, protože se necítí zástupcem svobodného světa tedy ani odpovědnost za něj? Pohled a přístup ke světu se ze strany Trumpa a jeho MAGA podobá tomu ruskému a Rusové jej začínají obdivovat. Co když právě teď zažíváme nástup amerického diktátora a my nechceme procitnout ze svého snu?

Na rozdíl od 20. a 40. let minulého století dnes Spojené státy nejsou neutrální, ani nevystupují jako spojenec Evropy a dalších zemí, ale jako jejich nepřítel. Místo Ruska, Číny, Iránu, Severní Koreje atakují Mexiko, Kanadu a vyhrožují Evropě. Položme si otázku, co když to s Donaldem Trumpem již lepší nebude? Podle všeho opravdu neví, k čemu jsou dobří spojenci, že pouze díky spojenectví západního světa a pravidlům, které společně pomáháme vynucovat, může být Amerika velká.

Možná chce Donald Trump opravdu zastavit válku na Ukrajině. Mimochodem 24 hodin od jeho nástupu dávno uplynulo. Stěžejní otázkou ale je, s jakým výsledkem a kdo všechno na tom bude bitý. Válku jde totiž ukončit i kapitulací Ukrajiny. Bude Trump nutit Rusko, aby zůstalo stát na současných liniích? Jak dlouho se nechá chlácholit kličkování Ruska, které se mezitím bude snažit uchvátit co nejvíce území Ukrajiny? Poskytne Trump Ukrajině bezpečnostní záruky Spojených států nebo bude prodávat „cizí peří“?

(Ruská okupace cizího území, aniž by byly vztahy s obětí vyřešeny, není nic zvláštního. Japonsko také nemá s Ruskem uzavřenou mírovou smlouvu a stále si nárokuje si Habomajské ostrovy spolu s ostrovem Šikotan, viz Sanfranciská mírová smlouva).

Ze strany Trumpa určitě nepůjde o zásadové prosazování principů, ale hokynářské „něco za něco“. Dnes požaduje po Ukrajině 500 miliard dolarů v surovinových zásobách na jejím území, a to za dosud poskytnutou pomoc (cca 114 mld. USD oproti evropským 132 mld. USD) a případné bezpečnostní garance. (Za povšimnutí stojí, že humanitární dary a dodávky v režimu land-lease se mají měnit ještě před koncem války v pohledávku USA, což morálně, ale ani právně není možné). Z uniklého návrhu smlouvy: „padesát procent příjmů z těžby nerostných surovin, padesát procent z finanční hodnoty všech nových těžebních licencí vydaných třetím stranám, zástavní právo na tyto příjmy ve prospěch USA, právo rozhodnout o všech budoucích licencích, výlučné právo rozhodovat o metodách, kritériích výběru a podmínkách všech budoucích licencí a povolení“. To jsou jen některé pasáže z uniklého dokumentu, o kterém informuje The Telegraph. Celé jednání Trumpa je stejné jako Brestlitevský nebo Versaillský „mír“.

Něco takového v případě vstupu Spojených států do 1. a 2 světové války bylo nepředstavitelné. Nejde o nechutnost tohoto požadavku, ale o nestabilitu spojenectví zbaveného zásad, stojícímu na pouhém „handlu“. Podobenství vztahu Spojených států k Evropě lze nalézt v úpadku Římské říše. Ta se dlouho spoléhala na to, že ji spojenečtí barbaři ubrání před barbary, až si vlastní „spojenci“ došli pro její bohatství.

Vypadá to, že místo porážky, dostane Rusko za zastavení bojů odměnu v podobě zrušení sankcí, uvolnění na Západě blokovaných 300-400 mld. USD rezerv, slib, že Ukrajina nevstoupí do NATO, opětovné zahájení obchodování (uvnitř Unie již probíhají úvahy, že by do Evropy mohl proudit ruský plyn přes Nord Stream II) a cestování Rusů. Místo aby Rusko bylo oslabeno o ztrátu devizových rezerv a Ukrajina o ně posílena a mohla je využít na rekonstrukci, budování armády a nákup zbraní, bude tomu přímo naopak. Putin si ponechá dobité území a nebude platit způsobené škody a reparace. Možná dostane i Nobelovu cenu míru.

Nesrovnatelně větší však budou škody politické. Mnohokrát v dějinách se svět přesvědčil, že Rusko nemá hranice, geografické ani mocenské a ohraničit lze pouze silou. Pokud se s ním dnes bude jednat jako s někým, kdo je brán vážně, nedá pokoj a nadutě předloží další a další požadavky. Je jako Jezinky, kterým když dovolíte strčit do dveří jen dva prstíčky, hned tam mají celé ruce, a hups, jsou v chaloupce celé. Výsledkem bude Rjabkovovo ultimátum verze 2.0. (první předloženo v prosinci 2021), aby se NATO stáhlo ze střední Evropy do stavu v roce 1997. Zde jsou odkazy na stránky ruského ministersva zahraničí:

https://mid.ru/ru/foreign_policy/rso/nato/1790818/ a https://mid.ru/ru/foreign_policy/rso/nato/1790803/

Na rovinu říkám, že takový mír bude horší než válka.

Válka na Ukrajině by proto měla skončit jako korejská válka (1950-1953), tedy zastavením palby, stanovením ostře střežené demarkační linie. Z hlediska obchodu, cestování, vědecké a kulturní spolupráce se musí s Ruskem zacházet jako se Severní Koreou. V budoucnosti, spolu s rozpadem Ruska si Ukrajina dojde pro ztracená území.

Další text se zabývá likvidací Evropy Donaldem Trumpem, ať již přímo vyjedná s Putinem novodobý pakt Hitler-Stalin (Molotov-Ribbentrop) nebo mír na Ukrajině zobchoduje bez účasti Spojených států na úkor Evropy.