Co to je za obec?

Promiňte, jde o princip. Je jedno, kde se takto uvažuje.

Prosím o fotografii s větším rozlišením, abych mohl jména přečíst.

Až na jedno, jde o německy znějící jména. (Obec v 1921 měla 1100 k německé a 29 k čs. národnosti). Sranda byla, že dotazník ohledně zápisu hrobu (přesněji pietního místa) do centrální evidence (MO ČR) obsahuje kolonku, zda se jednalo o Němce.

A jak to po 103 letech kdo zjistí co byli a za koho se považovali? Připadalo mi to urážlivé jako zkoumání rasového původu. Dal jsem bez rozlišení.

Vite, prekrucovani historie patri k jejimu vykladu v tomto ministatecku. Moje babicka rakouskeho puvodu nar.1896 se poprve vdala v r.1916 za tehdy vojaka R-U armady a ten padl za 2 mesice na vychodni fronte. Byl taky puvodem Rakusan. Po vyrazeni jedne evropske mocnosti R-U jejim rozparcelovanim na bezvyznamne statecky po konci I.WK predevsim kolonialnimi mocnostmi V.Britanii a Francii proto, aby si svet rozdelili jen mezi sebe a kazdy protivnik byl slabsi, se najednou ukazala v cele nahote naprosta nesmyslnost celeho rozdeleni. Babicka zustala po r.1918 v CSR a pak si za manzela vzala Moravaka, (muj deda) ktery taky bojoval za cisare pana a byl ranen, nastesti prezil. On by nikdy, rozumite nikdy, neprebehl k nepriteli jako ty bandy zbabelych "legionaru". Oba byli hluboce verici krestane a prisaha byla pro dedu posvatna. Od r.1918 CSR jako stat nikdy samostatne nebojovala, jen spolehala na jakesi smlouvy. Proti bolsevismu bojovali na vych. fronte po boku Wehrmachtu vojaci klero-fasitickeho Slovenskeho statu spolu s dalsimi spojenci nacistickeho Nemecka. Kdyz tyto udalosti si date trochu dohromady tak je Vam jasne, ze pamatniky na veterany z I.WK nejsou v souladu s nazorem prevlecenych bolseviku, co po r.89 ovladli tento statecek pod "demokratickymi hesly". Nejsou zadni hrdinove po r.1918 a ti, co bojovali za cisare pana nesedi do prekroucene historie.

Většina našich pradědečků bojovala v jednotkách monarchie. Můj, stejně jako Váš, Jiří. Ti naši měli kliku, do zajetí nepadli a vrátili se domů. Ale představa o jejich protějšcích - legionářích je dost poplatná legendě vybudované po roce 1918. Rozhodně to nebyli vojáci, kteří hromadně přebíhali k nepříteli doprovázeni plukovní kapelou - viz vybájená legenda o 28. pěším pluku. Pokud padli do zajetí, bylo to v drtivé většině případů v bezvýchodné situaci. Žádní zbabělci to rozhodně nebyli a před vstupem do legií strávili v zajetí třeba dva roky. Jen při kapitulaci obleženého Přemyšlu padlo do zajetí přes 100 000 vojáků a Čechů tam byla spousta. Výrokem,

že od roku 1918 Československo nikdy samostatně nebojovalo, tak trochu pomíjíte válečný konflikt s Polskem o Těšínsko pár týdnů po vzniku republiky a boje na Slovensku, které mezi dubnem a červnem 1919 přerostly v regulérní válku. Naši pradědečkové, kteří bojovali "za císaře pána" byli desítky let přehlíženi, ale v současnosti se tématu věnuje řada prací, jejichž autoři historii rozhodně neohýbají.