říká Veronika Pořízková, milovnice cupcakes, malých sladkých dezertů v barevných košíčcích ozdobených krémem. Kromě článků na svůj zghettablog píše o jídle i do časopisu Instinkt, má ráda retro a nejraději by si otevřela svou vlastní kavárnu. Proč zrovna cupcakes a ne třeba bábovky? V čem tkví kouzlo pidi dezertů?
Vanilkové Lindor cupcakesV. Pořízková
Na cupcakes mě nejvíce baví jejich výroba. Mohou být pokaždé jiné, vypadají roztomile, můžu vymýšlet nové krémy a kombinace. Každý má svůj vlastní malý dortík a odpadá nepořádek s krájením a problém s nerovnoměrnými porcemi. Také mě baví vybírání barevných košíčků a rozhodování, kterou zdobící špičku zvolím. Ale hlavním důvodem, proč je peču tak často, je hlavně to, že jsou teď zkrátka trendy a lidé je chtějí.
Jaký recept na cupcakes máte nejradši? Které příchutě vás nejvíce baví?
Mám v tomhle ohledu ráda jednoduchost a moje nejoblíbenější jsou brownies cupcakes s tvarohovo-smetanovým krémem. V poslední době jsem si ale hodně oblíbila burákové máslo, takže hned v závěsu jsou banánové cupcakes s krémem z burákového másla.
Na co bych si měla dát pozor, pokud se chystám dělat cupackes poprvé? Stalo se vám samotné někdy, že by se cupcakes nepovedly?
Stává se, že se nepodaří a samozřejmě především tehdy, když jich peču třeba 50 na objednávku. Může se stát, že nevyběhnou, nebo vyběhnou moc málo, s krémem se špatně pracuje, nebo nemají úplně dokonalou konzistenci. Ale to se stává spíše v případech, kdy vymýšlím nějaké nové kombinace. Co se týče možných problémů, tak jsou to hlavně papírové košíčky, které se prodávají v Česku. Bývají totiž hodně tenké a samotné těsto neudrží a rozjedou se do stran. Je tedy dobré dát klidně tři do sebe, ale ještě lepší je pořídit si plech na muffiny a cupcakes péct s košíčkem v nich. U zdobení záleží na tom, jak je kdo zdatný, takže udělat dokonalou krémovou čepici chce trochu cviku. Ani mně to pořád nejde tak, jak bych si představovala.
Používáte nějaké suroviny, které se v Čechách nedají či jen těžko dají sehnat? Přivážíte si ze zahraničních cest suvenýry v podobě ingrediencí?
Bude to hlavně vanilkový extrakt. Ne, že by nebyl vůbec k sehnání, ale moc často se s ním nesetkáte. Používám ho vlastně skoro do všeho, takže jsem si začala vyrábět svůj vlastní. Ale ani ty vanilkové lusky se v Česku nedají sehnat za rozumnou cenu, takže je stejně musím objednávat ze zahraničí. Teď jsem navíc začala péct i makrónky a koupit jen tak v obchodě mandlovou mouku bývá také problém. Ingredience na pečení i vaření si vozím pokaždé, ale to snad dělá skoro každý, ne? Mám už to v tomhle ohledu trochu zkreslené.
Účastníte se také výzev Daring Bakers. Která byla pro vás nejtěžší? Jaký recept byste do výzvy dala vy ostatním?
Nejsem zrovna svědomitá členka Daring Bakers, protože plním jen ty výzvy, které se mi líbí. Z těch, které jsem dělala, mi určitě přišly nejtěžší mille-feuille řezy, které jsem chtěla v polovině vzdát, ale nakonec se dílo podařilo. Ostatní bych vyzvala například k valašským frgálům, kdybych je sama uměla, ale upřímně řečeno, já se ještě na nějaké cukrářské vyzývání ostatních moc necítím.
Máte vystudovanou žurnalistiku a studujete psychologii, jak byste z hlediska těchto oborů zhodnotila vzrůstající popularitu food blogů a focení jídla obecně?
Sice jsem o foodblozích napsala bakalářskou práci, ale stejně na tuhle otázku nedokážu jednoduše odpovědět. Od jisté doby se jídlo a vše kolem něj změnilo z pouhé potřeby na způsob zábavy. Souvisí to určitě i s tím, že lidé častěji jedí v restauracích, setkávají se se svými přáteli a prohloubil se tak i sociální kontext jídla. S tou celkovou změnou fenoménu jídla se o něj začala více zajímat i média a širší společnost. Logicky tak stoupl zájem i o samotné vaření a kvalitu surovin. Díky internetu dnes každý může světu sdělit, co mu leží na srdci a na talíři, takže proč toho nevyužít.
Proč mají podle vás lidé potřebu ukazovat ostatním, co se chystají sníst? Proč to děláte vy?
Co se týče samotného focení jídla, mám k tomu trochu zvláštní přístup. Nedokážu to úplně vysvětlit, ale necítím se zrovna příjemně u focení jídla v restauracích. Dělám to jen občas a hlavně proto, že píšu blog o jídle, jehož čtenáře tento typ příspěvků zajímá. Já sama u jiných blogerů, nebo foodies objevuji nové podniky, nebo inspiraci na vlastní tvoření. Na svůj osobní profil na Facebooku ale nic takového nedávám a vlastně se tam o jídle nevyjadřuji skoro vůbec. U jídla, které vytvořím já, je to s focením něco jiného. Baví mě zkoušet si, jaké to je být foodstylistou a učit se lépe fotit. Takže to si naopak užívám, ačkoliv mi to pořád moc nejde. A proč to dělají ostatní? Nikdo z nás asi nedává na Facebook příspěvky proto, aby zůstaly bez povšimnutí. Chceme lajky, takže proč tam nedat krásně naservírované jídlo, které nám je zajistí. Když je to navíc třeba burger z Dishe nebo cappucino z Monoloku, tak navíc ostatní vidí, že chodíme do trendy podniků.
Co si myslíte o snaze ozdravovat tradiční recepty a nahrazovat bílou mouku celozrnnou, sledit melasou či sirupy? Snažíte se také občas omezovat v receptech tuky či cukr?
Já sama žádné zdravotní problémy nemám, ani nevyznávám žádný alternativní životní styl. Myslím, že cukr a máslo zkrátka udělá jinou chuť než stévie a banán, takže v tradičních receptech nenahrazuji. Používám ale kvalitní máslo a tam, kde to lze, tak i třtinový cukr. Celozrnnou mouku samozřejmě používám také, ale spíše na chleba a další slané pečivo. Když peču třeba velikonoční mazanec, tak ji tam mermomocí cpát nebudu, jen proto, aby to bylo zdravější. Jsem toho názoru, že pokud člověk jí ve většině případů kvalitní potraviny, dostatečně se hýbe a není v redukční dietě, tak mu jeden malý cupcake nemůže uškodit. U běžného, každodenního pečení pro rodinu se snažím dělat méně tučné a sladké věci, ale když peču narozeninový cheesecake, tak nízkotučnou variantu určitě nezvolím.
Je pro vás blog a vaření stále jen koníčkem nebo se mu začínáte věnovat již profesionálně? Přála byste si, aby vás kulinářství uživilo nebo byste ráda pracovala v oboru žurnalistiky a psychologie?
Stále je hlavně mým koníčkem, nejvíce času mi stále ještě zabírá škola. Vydělávám si ale díky pečení na objednávku a také píšu gastrorubriku do Instinktu. Tyto nabídky bych nebýt blogu nejspíše nezískala. Vše je to tedy navzájem propojené. Budu ráda, když si najdu práci, která mě bude bavit. V současné době jako nejreálnější variantu vidím, že se budu dál věnovat food žurnalistice a až si jednou vydělám dost peněz, tak si třeba otevřu svoji malou kavárnu.
článek vyšel v časopisu Cinnamon
fotografie: Veronika Pořízková a Tereza Pallová
