S pomalu se blížícími Vánocemi (již za necelý měsíc!) je povinností každého slušného člověka vyjádřit svým blízkým náklonnost a lásku pomocí dárků z nákupních center. Nová televize, holící strojek nebo sada nářadí (se šroubovákem zdarma) potěší manžela, pro manželku se hodí kuchařka s bio recepty (ty jsou teď v módě), kožich z lišky či třeba pozlacené náušnice. Děti zákonitě musí obdržet nejnovější typ mobilního telefonu, notebooku nebo MP3 přehrávače, aby v porovnání se svými spolužáky neztratily renomé a babičkám uděláme radost poukazem do lázní, ve kterých nabízí speciální masáže lávovými kameny.
Vánoce jak maj bejt! Kazeta Lunetiků!
To, že Vánoce klepou na dveře, je nám připomínáno pravidelně každý den již od konce října hned, jak vyjdeme z domu. Po sněhu ani stopy, ale z vitrín obchodů, na nichž jsou nakreslené bílé vločky, se na nás usmívají Santové kymácející se ze strany na stranu v rytmu Jingle Bells, sněhuláci, sobové a všichni účastníci narozeninové oslavy v Betlémě i s tím černým vzadu , co vystrkuje na nás bradu. Po vstupu dovnitř jsme oslněni jak vysokými (avšak velmi výhodnými) cenami, tak blýskajícími světýlky, třpytivý mi řetězy a naleštěnými vánočními ozdobami. Abychom i přesto náhodou nezapomněli, že Vánoce jsou tady, vyřvávají z rádií dětské sbory i hvězdy pop music nestárnoucí vánoční hity. Rolničky, rolničky, Tichá noc, svatá noc, Ježíšku, panáčku. Občas se ozve netrpělivé: "Už sakra půjdeme k pokladně?", unavené: "Maru, myslíš, že se tohle bude Novákům líbit?" či nadšené: "Mamí, já chci tohle auto!"
Když konečně dojdete k pokladně a zkontrolujete si, zda máte v košíku opravdu všechno (vánoční papír, stromeček, prskavky, deset kilo hladké mouky, plato vajec a čokoládu na vaření), můžete se postavit do dlouhé fronty. Během několikahodinového čekání se můžete rozptýlit pokukováním do košíků ostatních (ty brambory jsem měl vzít taky, ale teď už pro ně nepůjdu, vrátím se pro ně příště) a vymýšlením dárků pro členy rodiny, jež je zapotřebí navštívit právě o vánočních svátcích. Ve chvíli, kdy se konečně dostanete na dosah pípající prodavačce, nastává vždy jedna z těchto možností: a) zamkne pokladnu a řekne: "Já jdu teď na svačinu," b) zvedne telefon a nepříjemným hlasem zapiští: "Storno na pokladnu číslo vosumnáct!" c) volá přes celou halu: "Jani, jaký číslo maj ty bagety francouzský?" d) "Pane, vy jste si ty banány nezvážil. Tak si tam rychle skočte!"
Po zaplacení horentní sumy si slíbíte, že příště budete Vánoce slavit skromně tiše jen s purpurou na okně, a obtěžkáni třemi igelitkami se pomalým tempem táhnete domů. Cesta je neustále přerušována dotěrnými mobilními operátory, kteří se vám snaží vnutit vyýhodnou vánoční nabídku, a slečnami z různých charitativních spolků, jež se smutným výrazem ve tváři vyprájí o ztracených štěňátkách a slepých dětičkách. Doma vybalíte nákup a těšíte se, že si odpočinete u oblíbeného pořadu, avšak v televizi jsou samé vánoční reklamy.
Znechuceně se zaboříte hlavou do polštáře a přejete si, aby už bylo alespoň 5.ledna! Nezbývá než jen překlepat balení dárků, obalování kapra, rozbalování dárků, přejídání se cukroví a návštěvy babičeka tetiček.
Vánoce? Svátky klidu a míru? Kdy naposled?
