Nový film dokumentaristky Heleny Třeštíkové přináší poutavý příběh potetovaného Reného Plášila, který prožil skoro celý život za zdmi vězeňské cely. Dvacet let plných fádních slibů, nadějí a rezignované flegmatičnosti... Protože on už by jinde než ve vězení žít nechtěl.
Fuck of people!-z filmu-
Reného Plášila si vyhlédla Helena Třeštíková (GEN, Manželské etudy po dvaceti letech, Marcela... ) do svého dokumentu "Řekni mi něco o sobě" (1992), který se věnoval problematice mladých lidí - jejich životům, snům a potížím. Jeho příběh ji však už nepustil a ona s ním spolupracovala dalších dvacet let. Dvacet let si nechal René nehlížet do života plného pobytů ve vězení, problémů s rodiči a jinými autoritami, stavů beznaděje a drásavého těšení se na lepší život, které však brzy vystřídalo zklamání. Dvacet let Helena Třeštíková věnovala spoustu volného času nejenom samotnému natáčení, ale i osobní pomoci mládému výtržníkovi. Dvacet let trvalo shromažďování materiálu, který může být pro někoho fraškou a zbytečností, ale pro jiného zajímavým dokumentem s ponaučením.
René měl v dětství špatné rodinné zázemí, nebyl podporován a už od začátku puberty měl potyčky se zákonem, které jednoho dne vyvrcholily v pobyt ve vězení. Když se po pár měsících vrátil domů, zjistil, že ho nečeká žádná zářivá budoucnost a raději vysedával v hospodě a rozumoval nad půllitrem. Když už ho plačtivé prosby matky začaly rozčilovat, sbalil se a odešel i se svým bratrem pryč - začal krást a už byl zase jen krůček od vazby. A dál už jen pořád dokola s občasným propuštěním a občasným doufáním, že by to mohlo být lepší... René chce ve vězení strávit celý život. Má tam své jistoty, řád, bezpečí. když ho propustí, prostě jen vykrade jeden byt a půjde zpátky domů. Domů do vězení. Nebude se mít lépe, ale ani hůře. Stereotyp je uklidňující.
Takto nastíněný příběh vypadá velice jednoduše, ale samozřejmě tomu tak není. "Jak člověk dospěje k rozhodnutí zahodit svůj celý život a nechat se zavřít na spoustu let do studené cely?" na tuto otázku se snaží dokument nalézt odpověď. Ale i René má spoustu otázek: "Má vůbec cenu se za něčím hnát a usilovat o lepší byt, šetřit na nový koberec a kachličky do koupelny? Jaký by byl jeho život, kdyby mu za zády nestála režisérka? Není jen loutkou?" René napsal ve vězení dvě knihy, nechal si potetovat celé tělo, hodně čte a zajímá se o spoustu věcí. Stát od pěti hodin u pásu není nic pro něj. Každý svého štěstí strůjce.
Film je prokládán citáty z knížek samotného hlavního hrdiny, je rámován volbami prezidentů, kteří se po dobu jeho pobytů vystřídali, nahlíží do soukromí, nesoudí, jen ukazuje čistou pravdu. Občas René působí velmi rozumně a chytře, jindy se chová nespolehlivě, lže sobě i ostatním, upadá do depresí. Stejně jako každý z nás.
