Norští spisovatelé jsou zde v Čechách málo známí a ještě méně oblíbení. Lars Saabye Christensen by měl být světlou výjimkou. Často je přirovnáván k Johnu Irvingovi, protože dokáže mistrně splétat osudy postav, jenž nemají zrovna šťastný život. Lars patří mezi nejčtenější spisovatele v Norsku a v Čechách byly vydány tři jeho knihy: Poloviční Bratr, Model a Krajina s pobřežím aneb Sto let norské povídky.
nejznamejsi romany severskeho spisovatele(internet)
Model (2005)
„Román jsem začal psát, když nakladatelství požádalo jednoho malíře, aby mi k mým padesátým narozeninám nakreslil můj vlastní portrét. Když jsem u něj seděl, stal jsem se pozorovatelem muže, co pozoroval mě.“
Ukázka: „Strýček Ben je smutný?" zeptala se Kaia. Helena se k ní otočila. „Ano, miláčku. Strýčku Benovi je dnes moc smutno." Kaia k němu přistoupila. „Proto nemluvíš tak nahlas jako jindy?" Ben se pokusil usmát. „Ano, holčičko. Není to jen tak mluvit nahlas, když je člověku smutno. Ale zdá se, že jsem tě stejně vzbudil." „Proč ti je smutno, strýčku Bene?" Ben na okamžik zaváhal. „Protože jsem ztratil někoho, koho jsem měl rád." Ano, pomyslel si Peter, ztratil mládí.Kaia se podívala na Bena a v její tváři se něco odehrálo, něco tam prasklo, v rysech, v pohledu. Zašeptala: „Ztratil jsi taky vlasy." Ben se zasmál. A v tu chvíli se Kaia rozplakala tichým usedavým pláčem, který Peterem otřásl, ale než něco stačil udělat, než se sehnul, aby ji utěšil a ochránil, Helena už dceru zvedla a nesla ji k nim do ložnice. Ben tiše řekl: „To je mi líto."
Kniha vypráví o uznávaném malíři Peteru Wihlovi, jenž se na začátku své kariéry proslavil malbami amputovaných částí lidského těla. Nyní si žije šťastně se svou ženou Helenou a malou dcerkou Kaiou v malém domě se zahradou a vlastním ateliérem a pomalu se připravuje na výstavu u příležitosti svých padesátých narozenin. Peter chce sobě i svým kritikům dokázat, že se neopakuje, neztrácí náboj a právě naopak: má stále k umění co říct. Výstava se blíží, ale Peter začíná ztrácet zrak. Ve snu se ho starý kamarád zeptá: „Kdyby sis měl vybrat, chtěl by být slepý, nebo hluchý?“ To ale přece není žádná volba, to je hrozba, pomyslí si Peter a pokouší se se svým handicapem nějak vyrovnat. Ale jak má pracovat malíř bez očí? Petr se musí najednou rozhodovat mezi uměním a rodinou, úspěchem a osobní prohrou. Když se mu nabízí možnost, že by mohl sehnat určité „náhradní díly“, aby viděl, ani chvilku neváhá. Neuvědomuje si však, že je v sázce příliš mnoho.
Christensen v této knize nabízí čtenářovi spoustu otázek: Je důležitější pracovní úspěch, nebo štěstí v rodině? Má umělec právo sobecky upřednostňovat svou práci před svými přáteli? Peter není prvoplánovým outsider, on se jím postupně stává a nakonec svou vlastní vinou přichází o svou rodinu. Bojuje se svou sobeckostí a zbabělostí a snaží se omlouvat svoje chování slovem „umění“. Má rád svůj poklidný stereotyp a vadí mu všechno, co by mu mohlo jeho svět rozházet. Když začne přicházet o zrak, chce všechno navrátit do starých kolejí.
Norský spisovatel Lars Saabye Christensen se narodil 21. září 1953 v Oslu, debutoval sbírkou básní Příběh o Gly a od té doby napsal řadu úspěšných románů, povídek a divadelních her. Stylem psaní je často přirovnáván Johnu Irvingovi (Svět podle Garpa, Pravidla Moštárny) nebo ke Knutu Hamsunovi (Nobelova cena za literaturu v roce 1920 za knihu Matka země) - dokáže mistrně splétat osudy postav, které obvykle nemají zrovna šťastný život, a vyniká pozoruhodným vypravěčským talentem.
Dosud nejvyššího ohodnocení se mu dostalo za rozsáhlý čtyřgenerační román Poloviční bratr, který získal ceny Severské rady za literaturu. L. S. Christensen je zároveň nejprodávanějším spisovatelem v Norsku a je škoda, že je tak málo známý pro čtenáře v Čechách.
Do češtiny byly zatím přeloženy tři knihy: Poloviční bratr, Model, Krajina s pobřežím aneb Sto let norské povídky.
Knihu můžete zakoupit například v e-knihkupectví Kosmas.
