Miluju knížky. Tlusté, úzké, velké, malé, s ilustracemi,
bez ilustrací, s papírovým obalem i bez. Ale nejvíc mě potěší, když
objevím, že knížka má všitou záložku a já nemusím dlouho listovat, abych
zjistila, kde jsem minule skončila. Nezakládám si knížku lístky od autobusů,
vstupenkami do kina nebo fotkami mých přátel. Já chci kvalitní úzký proužek
látky, který z knihy nevypadne a neztratí se.
Lenicka jako vasniva ctenarkamoje maminka
Nemám ráda nakupování oblečení, protože mě nebaví hledat dlouze mou velikost a pak se do ní snažit nasoukat. Nejsem z těch, co si ideální víkend představují jako procházku mezi novými módními trendy a se šťastným úsměvem odcházejí do kabinky s haldou hadříků. V závěru celé „šopin‘ akce“ si totiž přijdu celá upocená, rozcuchaná, vynervovaná a ošklivá. To nemám zapotřebí.
Radši na celé hodiny zalezu do knihkupectví a mlsně okukuji regály. Projíždím očima obálky knih, občas některou z nich vezmu do ruky a začtu se třeba v půlce. Koukám na své oblíbené autory, hledám si knížky, o kterých jsem slyšela a ještě je nečetla, pozoruji originální obaly, zastavím se u stojanu s novinkami, navštívím můj oblíbený komiksový sektor a odcházím obtěžkána hezkou hromádkou, kterou začnu louskat už v autobuse. Pak jdu po ulici domů, nos stále zabořený v knížce, a poslepu strkám klíč do dveří. Sundám si boty a vlezu na postel, kde stále pokračuji ve čtení. Přečtená knížka získá speciální místo v mé knihovně (nahoře – mí oblíbení autoři, níže – povinná četba a klasici, níže - poezie a naučná, níže - knížky z dětství a zcela dole jsou encyklopedie a bichle velikosti XXL).
Přiznám se, že v knihovně mě moc rádi nemají. Jsem tam příliš často, ale knížky nevracím. Já se prostě nemůžu dokopat ke knížce z knihovny. Pořád je odkládám na dobu neurčitou a nakonec platím pokuty, že je donesu až po termínu. Je to asi z důvodu, že za knížku z knihovny neplatím ani korunu, ale když už si ji koupím za svoje peníze, je mi líto si jí nepřečíst hned. Když už byla tak drahá....
Je mi líto, že knižních záložek ubývá. U starších knih na tento kus provázku nikdy vydavatelství nezapomnělo. Možná kvůli tomu teď mladí méně čtou. Kdo by pořád hledal na jaké stránce skončil. Ale záložka neslouží jen k zachycení rozečtené dvojstránky. U čtení detektivky vás uklidní svírání tohoto proužku látky, při čekání na autobus můžete zahnat nervozitu, někdo si na ní uvazuje malý talisman. Proto prosím: Nezapomeňte dávat do knih tolik potřebné záložky!
A pro ty, kteří dočetli až sem, přikládám malý bonus:
Už jako malá jsem byla velká spisovatelka a milovnice čokolády. Důkaz na fotce. :-)
