Klára

Klára byla vždycky milá holka. Dlouhý hnědý vlasy, štíhlá postava a prsa akorát do ruky. Nejhezčí ale na ní byl její úsměv. Pánové, ta když se na mě usmála, celej jsem roztál. Udělal bych pro ni cokoli.

K mý smůle to už však dva roky táhla s jedním mým kámošem. Tomáš - kasanova už od střední. Měl za tejden víc holek než já za celej život. Klára mu ty jeho úlety tiše tolerovala, ale pak mi vždycky vzlykala na rameni a ptala se mě, proč jí to dělá. Upírala na mě ty svý velký zelený oči a já jí namlouval něco o tom, že Tomáš měl v dětství nedostatek lásky. Ten tak. Rozmazelenej jedináček s drahym autem a nagelovanou palicí. Zatímco já nosil brejle, účes na blbečka a tričko s límečkem, on ukazoval svý svaly v tílku a házel prasátka svou diamantovou náušnicí. Já měl dobrý známky, za kterejma stály večery s učebnicema, on s mou pomocí jen tak tak procházel. Přesto jsme se spolu ty čtyři roky vcelku slušně bavili. Tomáš se mě snažil seznámit s nějakejma holkama, ale já se dokázal během pěti minut tak ztrapnit, že jsem nikdy žádnou nezískal. On jich naopak měl spousty a žádná mu nebyla dost dobrá. Nechápu, co na něm Klára viděla. Holky maj rády zlý kluky, přečetl jsem si jednou v nějakym novinovym článku v rubrice vztahy a sex.
Dobře. Budu taky zlej kluk.
Chtěl jsem ji pro sebe, ale ona mě brala jen jako kamaráda. Objímala mě a třásla se pláčem, když ji zrovna podvedl a já musel zadržovat dech a nutit se nemyslet na to, že se její pánev tiskne na tu mou. Přibíhala ke mě se smíchem a voláním: "Dal mi kytku a za všechno se omluvil, tak jsem mu odpustila!", vlepila mi pusu na tvář a zase zmizela k tomu magorovi, co si ji vůbec nevážil. Stál jsem tam a přemýšlel, jak zařídit, aby byla se mnou a ne s ním. Nakonec mi zbyla jen jedna možnost.
Bylo mi jasný, že ho musím vyšachovat. A to co nejdřív. Jakoukoli formu násilí jsem hned zavrhl, s mejma osmašedesáti kilama bych si říkal akorát o pěknou nakládačku. Rozhodl jsem se, že místo činů musí přijít slova. Chtěl jsem využít toho, že mi oba dva naivně věří a považují mě za nejlepšího přítele. Zatímco jsem Tomášovi systematicky hustil do hlavy, že by se měl od tý nudný holky odpoutat a začít konečně žít naplno, Kláře jsem začal nenápadně odtajňovat všechny informace ohledně jeho úletů s modelkami, barmankami a různými kamarádkami. Ani bych nevěřil, že bude tak jednoduché zničit jejich vztah. Během pár týdnů Tomáš opravdu uznal, že věčně plačící Klára je pro něj spíše přítěž než zábava a pustil ji k vodě. Po hodině poplácávání po zádech a pár panácích na povzbuzenou jsem se mohl konečně vydat na druhou stranu města objímat Kláru a nadávat s ní na všechny chlapy na světě. Šlo mi to parádně a nikdo nic nepoznal. Pro Tomáše jsem byl ten, kdo ho vysvobodil z věčnýho: "Kam zas jdeš? Vždyť v hospodě jsi byl včera!" a Klára mi začala být vděčná, že se konečně přestane trápit a začne od znova.
Ještě však nevěděla, že se mnou to bude mnohem horší.