Přístup člověka k vánočním svátkům prochází několika fázemi: v dětství se na ně těší ("Kolik dárků asi dostanu?"), v pubertě jimi opovrhuje ("Jak pokrytecký a trapný je se na sebe usmívat, když se nesnášíme!"), v dospělosti mu připadají zbytečné ("Je to jen obchodní trik, jak nás donutit utratit více peněz!") a ve stáří podlehne sentimentu ("Vezmu vnuky na procházku a ukážu jim, jak se Vánoce slavily za nás!").
Do deseti let jsem vánoce prožívala velmi intenzivně. Sepisovala jsem dlouhé dopisy Ježíškovi, které jsem několikrát pozměňovala a upravovala. Nestarala jsem se o dárky pro ostatní, maximálně jsem vyrobila něco lepkavého z papíru a vaty. Fascinovala mě uspěchaná atmosféra, návštěvy obchodů, světýlka v oknech, vystřihování papírových vloček, lepení sněhuláků do oken a vybírání vánočních papírů.
Poslední týden před Štědrým dnem byl tlak nesnesitelný - adventní kalendář skoro snědený, byt do detailů vyzdobený a maminka se zavřela do pokoje, kam jsem nesměla vstoupit. Asistovala jsem při kuchání kapra, pouštěla skořápky z ořechů v lavoru s vodou, házela pantoflí a lila olovo. Na onen slavný den jsme ráno ozdobili stromeček, koukali se na pohádky, připravili bramborový salát a tajně uždibovali vánoční cukroví (ale naoko jsme se samozřejmě všichni postili). Šli jsme na dlouhou procházku do lesa, doma dosmažili řízky a vyfikli se na večer. Po opulentní večeři zazvonil zvonek a já běžela do setmělého pokoje, ve kterém zářil jen stromeček, pod nímž ležela hromada dárků. Bájo!
S blížící se pubertou to bylo čím dál tím víc horší - celý podzim šetřit na to, abych všechny peníze utratila za dárky, které ani nebudou pro mě. Snažit se zabalit neforemné balíčky za použití spousty izolepy. Hádat se o to, kdo vyluxuje nepořádek po ozdobení stromečku. U večeře tichá atmosféra, kterou se kdosi snaží rozptýlit veselým: "Tak už nám ten sníh taje..." Pod vánočním stromečkem méně dárků, ale více obálek (jak kreativní). Poté odejít do pokoje a číst si knížku. Vánoce jak maj bejt!
Nyní hodlám udělat revoluční krok v rámci slavení Vánoc. Žádná nucená pohoda, hádky kolem drobení cukroví po koberci, ticho při večeři a zbytek večera být o samotě. Po osmnácti letech jsem se rozhodla strávit svátky klidu a míru mimo kruh rodinný. Jsem zpátky v první fázi! Vybíráme vánoční stromeček, plánujeme jeho ozdobení, sestavujeme vánoční menu a půjdeme na půlnoční. Budeme si pouštět koledy i pohádky. Nebudeme si nutit jídlo. Už se těším!
