Z prostého důvodu s oblibou nakupuji v second-handech (pro zarputilé milovníky češtiny: v obchodech s oblečením z druhé ruky) originální zboží za velmi nízkou cenu. O kvalitě se nedá mluvit obecně - můžete narazit na potrhané tričko za 50 Kč i na skvělé sametové šaty za dvacku. Hlavní je mít oči na šťopkách, vytipovat si správná místa a dny, nebát se prohrabovat v nekonečných hromadách šatstva a čekat na slevy (5 Kč za kus!).
kabelka 20,-
Opravdu nejsem milovnicí nakupování v obchodech s konfekčním zbožím, kde na přeplněným tyčích visí na ramínkách kusy stejného oblečení v různých barvách a velikostech. Unavuje mě protahovat se úzkými škvírami mezi stojany, shazovat věci a narážet při tom do lidí. Nebaví mě stát frontu na kabinku a čekat než mi otrávená prodavačka sundá při placení ochranné čipy. Zato sekáče! To je jiná.
Nejdůležitější je najít správný sekáč, jenž splňuje následující požadavky:
1. Oblečení musí být levné! Nakoupit draze umí každý, to není žádný kumšt. Drahé sekáče, honosně se nazývající "vintage obchůdky", ve kterých stojí tričko víc než dvě stovky, nebrat! Držte se zásady: "Kdybych si kus oblečení mohl koupit levněji v normálním obchodě, nebudu ho kupovat obnošené v sekáči." Snažte se ušetřit a nebojte se smlouvat. "Neblázněte, tohle tričko za 40 Kč, vždyť je tady rozpárané. Dám vám třicet, co?"
2. Sekáč musí být v dosahu vašeho bydliště nebo pracoviště. Jezdit daleko za levným zbožím se nevyplácí a navíc vám uniknou slevy, výprodeje a různé akce. Všechny bundy za 50 Kč, tři plus jedno tričko zdarma, vše za 20 Kč, kilo oblečení za čtyřicet korun a tak dále... Aby vás neminuly podobné výhodné ceny, musíte často chodit kolem výlohy nebo chodit jen tak omrkávat, co je nového.
3. Ochotná prodavačka je také důležitá. Vycvičte si ji! Nakupujte často, chvalte sortiment, ptejte se, žádejte si a děkujte. Vyplatí se to. Za chvíli se vám donesou tajné informace (kdy přichází zboží), věci vám bude prodavačka schovávat pod pult ("Myslela jsem, že tenhle svetr by se vám mohl líbit..."), možná budete zavedeni i do skladu a uvidíte zboží dřív než všichni ostatní. Ráj na zemi!
4. Oblečení musí být zachovalé. Nečekejte prvotřídní kvalitu (ale i na tu můžete při troše štěstí narazit), ale mějte svůj standard, pod který nepůjdete. Pokud jste manuálně zruční a vlastníte šicí stroj či máte zlaté české ručičky, nebojte se si oblečení vyzpravit - přešít, támhle ubrat, támhle přidat... My s levýma rukama si vybíráme kusy, které nám sedí a nevypadají jako vyndané z popelnice. Nekupujeme oblečení polité, puckaté, s dírami a příliš malé (ne, nezhubnete do něj). Nepředstavujte si, kdo jej před vámi měl na sobě, a když už se tohoto pocitu nemůžete zbavit, vytvořte si ve své fantazii někoho bohatého, milého a velmi čistotného, který oblečení odložil, protože měl přebytek a vyklízel si svou skříň z ebenového dřeva.
5. Sekáč musí nabízet vyměnění oblečení do tří dnů. Co když zjistíte, že vám oblečení nesedí, nebo snad není tak kvalitní, jak se zdálo na první pohled? Nebo co když si chcete oblečení vzít jen jedenkrát a pak ho vrátit? Jeden z dobrých způsobů, jak zazářit v divadle či na plese pokaždé s novou róbou, je koupit si šaty ze sekáče a druhý den je vrátit se slovy: "Já jsem si to nějak rozmyslela," a odnést si užitečnější kus jako třeba teplou mikinu.
Speciální kategorií je pojízdný sekáč, jenž přijíždí každý týden do města. Obvykle jej naleznete na nějakém víkendovém trhu, někde v koutku se spoustou důchodců okolo, kteří se přehrabují v hromadách oblečení. Nebojte se prorvat se ke zlaté žíle, oblečení obvykle nestojí více než 15 korun za kus a leží zde obrovské množství všeho. Dětské dupačky, obrovské pánské svetry, dámské kostýmky, halenky s ramenními vycpávkami, hawajské šortky, kýčovité potisky na šatech i manšestrové kalhoty s puky. Budete zírat! Pokud se chcete socializovat, nacvičte si následující schéma typických rozhovorů:
a) Jak to jde? "Tak co, jak se dneska máte?" "Nojo, dobře, dobře, jde to." "Tak to je dobře, hlavně, že to jde... Kdyby to nešlo, to by to bylo horší." "Nojo, lepší by to bejt mohlo, ale já si nestěžuju." "Tak vždycky to může bejt lepší, žejo, ale člověk si nevybere."
b) Slevy v obchodech. "V Penny prej slevnili ty rajčata," "Nojo, ale nejsou vodsaď dobrý. Maruška je kupovala a musela je hned zavařit, nejsou dobrý, nejsou. To je lepší si je vypěstovat." "Ale banány tam maj dobrý, tudle jsem je vnučce koupila a jsou dobrý. Takový zelený."
c) Počasí. "Dneska je hezky." "Ale zejtra se to má kazit." "Nojo, má pršet, slyšela jsem to." "Ale jen přeháňky, to se zas vyjasní." "Ale ráno už přituhuje." "To zasejc jo. Tojo."
d) Nemoci a neduhy. "Ten déšť mi nedělá dobře na ty kolena." "Nojo, to ta změna tlaku. Mě zas z toho bolí hlava a je mi mdlo." "Včéra mě škrábalo v krku a dneska mě bolí zuby." "Jo, to já už žádný zuby nemám, ale dásně. Ty bolí. Ty mě bolí."
A nyní pár mých úlovků...
tričko 20,-
svetřík 15,-
sukně 100,- a tričko 5,-
nejkýčovitější svetr 10,-
kožich 150,-
hawai košile 20,-
květované šaty 15,-
kabát 200,-
