Jak jsem začala chodit do posilovny
můj sportovní luk
Tento záměr skvěle korespondoval s poměrně častým běháním, které provozuji, když nefouká příliš studený vítr, neprší, není kluzko, zima, horko, dusno, nebolí mě hlava, ruce, nohy, břicho či nemám na práci něco lepšího od mytí nádobí, uklízení skříně po sledování více či méně vtipných videí nebo psaní na blog.
"Kalokagathia, kalokagathia," opakovala jsem si jako v transu s vidinou toho, že už nebudu jen chytrá, milá a okouzlující, ale i krásná. Žádný rozteklý pudink, sulc či špíčky, ale svaly získané pílí, potem a dřinou.
Na první hodinu jsem samozřejmě přišla pozdě. Obličej rudý studem i vynaloženou námahou, zpocená jsem byla již dopředu. Rychle jsem se převlékla do sportovního. Mému oblečku dominovalo tričko s lebkou, kterým jsem chtěla ukázat, že i já - něžná květinka - umím být drsná a jít do "posilky" mezi nařachané chlapáky. Avšak byla to jen póza, prozradil mě můj třesoucí se hlas, jímž jsem koktala omluvu: "Pardón, já jdu pozdě a navíc jsem tady prvně." "To je jedno, nikdo z nás tady není učitel," ozvalo se z úst vysokého, vyhublého kluka. Kromě něj byla v místnosti ještě křehká slečna a další hubeňour. "Rozvič se, však on za chvíli přijde," poradil mi ještě. Na tento povel jsem začala trochu poskakovat a protahovat se. Připadala jsem si směšně, trapně a hlavně blbě.
Naštěstí se učitel za chvíli opravdu objevil. Uklidnilo mě, že to nebyl žádný steroidový, nagelovaný cvičenec v síťovaném tílku a upnutých kraťasech, ale spíše typ "svaly jsem získal lezením po horách, stavěním domů, pravidelným zachraňováním dětí z hořících domů a každodenními kliky a přítahy na tyči ráno před otevřeným oknem". Byla jsem také vděčná, že nám nenavrhl, abychom mu říkali kouči, trenére či zdrobnělinou jeho křestního jména. Znovu a lépe jsme se rozcvičili a poté se učitel zeptal na pár otázek ohledně svalů. V poslední vteřině jsem zastavila svou pravici, která už už vystřelila, abych se přihlásila, že odpověď vím, znám, no tak, prosím, chci to říct. Kousla jsem se do rtu, napočítala do tří a s klidem na vše odpověděla. Teorie mi vskutku šla, praxe však trochu pokulhávala.
"Jsem v posilovně poprvé a nevím ani, jak se který přístroj používá," přiznala jsem se hned na počátku, abych předešla výsměchu. Nevyšlo to. Mým prvním úkolem bylo sednout si na jakousi lavici, dát ruce vzhůru, chytit kinklající se tyč a stáhnout ji oběma rukama dolů. A zase ji vytáhnout nahoru. A zase dolů. Nevím, kde byl problém, ale tyč jsem si pořád házela na hlavu, místo abych jí ladně za zády pohybovala. "Musíte sedět rovně a nohy mít na zemi," poradil mi učitel. Vesele jsem se smála. Nic jiného mi nezbývalo. Do hlavy jsem se praštila dvanáctkrát ve třech opakováních.
Další přístroj byl zaměřen na prsní svaly. Ruce jsem zahákla daleko od sebe a snažila se je přitáhnout k sobě. Mučící nástroj mi to odmítal dovolit, nicméně překonala jsem se a se zatnutím zubů jsem vše zvládla. "Teď by tě mělo bolet tady," řekl učitel a ukázal si na hruď. Už nebyl důvod mi vykat, byla jsem totálně znemožněná. Abych situaci dodala patřičné kouzlo, přiznala jsem se: "Tak tam mě vůbec nebolí, bolí mě ruce," "Tos to měla špatně nastavený," dostal ze sebe po chvilkovém záchvatu smíchu můj učitel.
Naposledy nohy. Moje silná stránka, neběhám přece nadarmo. Sedla jsem si opět na lavici a měla nohama zatlačit kamsi. "Je to nějaký rozbitý, vůbec to nejde. Zapněte to někdo," prohlásila jsem. Všichni se na sebe podívali a jeden z hubeňourů dal pryč závaží, což jsem nepostřehla. "Už to jde, už to jde, ale je to nějaký lehký, dejte tam nějaký závaží!" přikázala jsem s radostí v hlase, neb toto mi šlo na jedničku. "Aha, to závaží tam předtím bylo, co?" vší silou jsem se zapřela a párkrát cvik provedla. "Jdeme radši zpátky na podložku posilovat břicho," uznal učitel. Většího tragéda za svou kariéru ještě asi neviděl. Plácala jsem se na podložce jako leklá ryba a snažila se udržet nohy nahoře, zatímco jsem se nesměla lopatkami dotýkat země.
"Bolelo vás něco po té minulé hodině?" zeptal se mě učitel další týden a nenápadně se vrátil k vykání. "Ne, vůbec..." odpověděl jsem. "To je dobře!" měl ze mě upřímnou radost. Nemohla jsem ho nechat žít v iluzi. "Já si myslím, že jsem všechno dělala tak blbě, že se cviky absolutně minuly účinkem..." "Třeba ti to půjde dneska líp," zadoufal on.
Lenka Veverková
Co je pravda, a co ne? (Mlčení bobříků, Přísně tajné: Hrubá nemravnost)
... přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.
Lenka Veverková
Taková ta dobře udělaná činohra
Ona ho miluje hluboce, on ji rozumně. Ona žárlí na ni a zlobí se na něho, on vyžírá ji a ona chce zpět své peníze. A on podřezává svině. Zní to jako spletitá hra osudu nebo jako námět mexické telenovely?
Lenka Veverková
Takže vy budete kritička!
"A co vy studujete?" zeptal se mě se zájmem komisař, když jsem znovu neudělala zkoušku z autoškoly. "DAMU," přiznala jsem a hlas se mi klepal. "Tak to byste neměla bejt nervózní, ne?
Lenka Veverková
A žili šťastně až do smrti...
... říká se na konci skoro každé pohádky, aby byl happy end ještě umocněn a malé děti získaly pocit, že zlo zůstalo navždy poraženo a pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Ale bylo to tak doopravdy?
Lenka Veverková
Jak jsem si vysnila terasu
Vyrostla jsem na vesnici. Obklopená přírodou jsem tudíž byla dennodenně. Každé ráno mě budilo kohoutí kokrhání a slunce, jež mohutně pražilo do mých oken situovaných na východ. Snídala jsem na zahradě, chodila jsem bosky
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslanci rozhodují o omezení prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schvaluje Sněmovna. Schválí ji patrně v mírnější...
Muž násilím vnikl do školy v Litvínově. Policie ho našla v obchodě, kde kradl
Několik policejních hlídek včetně psovoda a speciální pořádkové jednotky zasahuje u gymnázia v...
Záhadný předmět na noční obloze překvapil fotografy čekající na polární záři
Záhadné těleso na obloze překvapilo v úterý večer mnoho fotoamatérů, kteří hleděli k nebi v...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
Pronájem bytu 1+1 36 m2 Štefánikova, Hradec Králové
Štefánikova, Hradec Králové - Moravské Předměstí
11 000 Kč/měsíc
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík