Neb jsem jedináček, neměla jsem nikdy příliš kamarádů a dny trávila povětšinou doma. Stolní hry, karty, puzzle i šachy jsem měla v malíku od čtyř let a začínala jsem se nudit. Abych nezahálela, usmysleli si mí rodičové, že bych se měla již před nástupem do školy naučit číst, psát a počítat. Nadšeně jsem souhlasila.
kreativní už od mala
Ale jásala jsem předčasně, protože jsem nevěděla, co mne čeká. Jako první bylo na programu čtení. S velkými a malými písmeny jsem byla obeznámena bleskurychle, abecedu jsme také zvládli. Horší byla celá slova. Otec vzal nejbižší noviny a jal se rozdělovat slova na slabiky, aby mi ulehčil práci. "Tady. Čti!" rozkázal a já se zahloubala do změti písmen a svislých čar. Nešlo mi to jako po másle, vlastně mi to nešlo vůbec. Otec ztrácel trpělivost a já sebelítostivě vzlykala. Do pokoje vstoupila má matka. Přistoupila blíže a zvědavě mi nakoukla přes rameno. "Prosím tě, článek o zvýšení HDP si jí zrovna dávat nemusel!" vyčetla otci a přistoupila ke knihovně, aby našla něco vhodnějšího pro pětiletou holčičku. "Domníval jsem se, že ekonomická rubrika jí přinese něco víc než Tolstého Vojna a mír," poznamenal otec se skeptickým pohledem na její výběr, načež ale rychle sklopil hlavu, aby si ořezal další obyčejnou tužku. Po přeslabikování knihy, kterou jsem ani sama neunesla, jsem si byla jistá, že čtení ovládám natolik dobře, abych mezi spolužáky excelovala.
Psaní, další disciplína, kterou jsem musela projít, abych udělala rodičům radost, mi díky mému obrovskému kreativnímu talentu nedělalo problémy. Až na problémy udržet pero, které ukapávalo tuš všude možně, jen ne na papír, a zvládnout umisťovat písmena rovně. Přísný otec mi v rámci šetření nekoupil linkovaný papír, nýbrž mi poručil psát na druhou stranu již popsaných dokumentů, povětšinou nákupních lístků. Směla jsem však používat lenocha - pomůcku pro hloupé, jak plastového pomocníka nazýval můj tatínek. Lenoch byl mou noční můrou, neb se mi pořád posouval a klouzal sem a tam. Po použití dostatečného množství izolepy, jsem však byla schopná konkurovat v krasopise i místnímu doktorovi, jenž byl proslulý tajuplností svého písma.
Ač jsem se snažila sebevíc, otcovo přání naučit mě dělit trojcifernými čísly jsem zvládala jen těžko naplnit. Sčítání a odčítání mi nedělalo problém, obzvláště když čísla byla pod sebou. Z násobilky jsem byla zkoušená každý večer. Z hlavy jsem počítala výměry zahrad a hloubku studny. Kalkulačka mi byla odpírána, dětské počítadlo jsem poprvé uviděla až v první třídě.
Do školy jsem se těšila moc. Už na zápisu jsem předvedla všechny básničky, smála se nad banálními příklady, co mi učitelky v bílých halenkách s ramenními vycpávkami dávaly, a zívala nad nudnými otázkami: "Jakou má tenhle čtverec barvu?" Byla jsem vytrénovaná k dokonalosti a 1. září automaticky usedla do první lavice před katedru. Penál, sešit, pravítko a propisku jsem srovnala do pravých úhlů, sedla si rovně a ruce spojila za židlí. V šatech s límečkem mi to tenkrát moc slušelo. Jaká intelektuálka! Zklamáním bylo, že byl ke mně usazen chlapec o rok starší, který v první třídě propadl a měl dvojku z chování. "Vedle Leničky se jistě zlepšíš," usmála se povzbudivě učitelka a já se opatrně poposunula o kousek dál. Představovala jsem si vedle sebe někoho na úrovni, nejlépe s brýlemi a vybraným chováním.
Školu jsem zvládala na výborné, byla jsem miláčkem učitelů, věčně připravené dítko, co se neustále hlásí. Všechno už jsem uměla. Alespoň jsem si to myslela, než nastal onen osudný den. Třetí třída, vyjmenovaná slova. Nevěděla jsem, že se je máme naučit. Zapomněla jsem! Samozřejmě jsem byla hned první hodinu zkoušená, přišla jsem po nemoci a učitelka si i přes to byla jistá, že je umím. Nicméně rodiče výchovu zanedbali. Řekli mi, kde se píše I a kde Y, ale pomůcku jako byly vyjmenovaná slova jsem neznala. Stěží jsem ze sebe vykoktala být, babyka a bydlit. Sedla jsem si s trojkou a zbytek hodiny probrečela. Byl to pro mě šok. Od té doby to se mnou šlo z kopce. Kašlala jsem na školu, neučila se každý den, občas i domácí úkol vynechala. A tenhle rok jsem na stará kolena dělala komisionální přezkoušení. Jestli já vůbec odmaturuju...
