Digitální fotoaparát má dnes každý. Kompakt stojí pár tisíc, zrcadlovka už je většině lidem také dostupná. Přesto stále někteří zůstávají u starých fotoaparátů na film, které dnes koupíte ve starožitnictvích. Proč nechtějí využít moderní techniky, nacvakat spoustu snímků a pak si vybrat, který je nejlepší? Proč se chtějí stresovat, jestli film vyjde, nebo ne? A proč si nechtějí s s fotkou hrát v photoshopu a retušovat ji?
viktor*
Denisa Viktor Skládalová, teprve patnáctiletá studentka z Břeclavi, vlastní hned tři staré foťáky - Smenu 8M, BeLomo Orion Triplet a Petri TTL. Má ráda koukání po lidech, toulky po antikvariátech, bazarech, starožitnictvích a second handech, poslech hlášení na brněnském nádraží, cestování vlakem, Monty Pythony, poesii prokletých básníků, 1960s, neznámá místa, deštivé dny a fotografování. A já mám ráda její fotky. Dýchají babiččiným parfémem a atmosférou při ptohlížení starých alb. Mají krásné, zasněné barvy a obyčejné věci jsou na nich zachyceny neobyčejně
K fotografování jsem se dostala přibližně před dvěma roky vánočním dárkem. Byl to malý kompakt Olympus Mju 760. Ze začátku to mezi námi bylo více než zoufalé. Chtěla jsem fotit jako mé deviantartové hrdinky, ale zmohla jsem se jen na fotky kytiček na balkoně. S postupem času jsem se přeci jen začala lepšit, ale nijak slavné to nebylo. Jakmile jsem se začala zajímat trochu hlouběji o fotografování, setkala jsem se i s fotografiemi neznámých (převážně) zahraničních umělců, kteří fotí na film. Okouzlily mě a objevila jsem krásu filmu. Odtud byl jen malý krůček ke klasickým fotoaparátům. Oprášila jsem tátovu zrcadlovku, zamilovala se do sovětských lomíčkových potvor za pár korun z bazaru. Kinofilmy se naštěstí pořád dají sehnat snadno. Koníček je to poměrně nákladný, avšak překrásný.
Co tě na starých foťácích baví nejvíce?Zvuk závěrky. Okamžik, když fotoaparát držím poprvé v ruce, následné seznamování se s ním a samozřejmě výsledné fotografie. To šimrání v žaludku, když v ruce držím obálku s vyvolanými fotografiemi. Zábavná může být i ona nejistota.. nevíš, jestli fotky vůbec vyjdou, jestli na nich bude něco vidět, jestli nebudou zničené.. u focení digitálem je všechno tak samozřejmé, že to ztratilo kouzlo. Fotografií z kinofilmu si vážím mnohem víc.
Vlastníš ale i digitální zrcadlovku Olympus E-520. Dokážeš tedy určitě srovnat, kterou výhody a nevýhody digitálů a filmů na film. Čím fotíš raději? Kterou techniku máš raději?
Výhodou digitálu je nesporně to, že snímky ihned vidíš. Můžeš jich nasekat tolik, kolik ti paměťovka dovolí a následně vybrat ty nejlepší. Máš je hned a nic tě to nestojí. U kinofilmu se sakra rozmýšlím, jestli to či ono vyfotit. Kinofilm je výzva. Jeho nevýhodou je to, že ne vždycky se fotografie zdaří a v dnešní době se tahle technika taky celkem prodraží (oproti digitálu.) Těžko říci, kterou techniku mám raději. Nejraději fotím asi digitální zrcadlovkou, ale stejně.. Hledáčkem klasického fotoaparátu je všechno tisíckrát krásnější. Drtivá většina mých fotek je z DSLR, protože je to zkrátka pohodlnější. Není nad barvy a atmosféru kinofilmu. Ta se v photoshopu vyčarovat nedá. Nyní si plánuji koupit nějakou kinofilmovou zrcadlovku. Fotoaparát, na který se můžu spolehnout. A v případě nouze s ním někoho praštit po hlavě. Tyhle zrcadlovky bývají pořádně těžké.
Stalo se ti už někdy, že jsi nafotila skvělou sadu snímků, ale nakonec z filmu nevyšlo nic?
Stalo. Popravdě, jsem spíš expert na to, jak zpackat film. Neúspěchy mě bolí, ale na kinofilm jsem nezanevřela. Mám připravený další film k vyvolání, květnový, vzpomínkový. Chtěla jsem ho nechat uležet. Třeba i rok. Až po té době ho nechat zpracovat a vzpomínat. Ale nejspíš to tak dlouho nevydržím.
Vyvoláváš si fotky sama, nebo si je necháváš vyvolávat?
Prozatím si je nechávám vyvolávat v drogerii. Je to pro mě nejschůdnější (a taky nejlevnější) cesta. Ráda bych si fotky vyvolávala sama, ale nemám k tomu potřebné vybavení ani znalosti. Můj sen je jednou si fotky zhotovovat sama. A nesplnitelný určitě není.
Věšíš si vyvolané fotky na zeď? Obklopuješ se jimi?
Fotografie z kinofilmu mám schované ve staré krabičce od fotopapíru, společně s dalšími fotkami po tátovi. Někdy si je před spaním prohlížím, je to nádherný pocit. Jen držet fotografii v ruce je krásné. Snažím se do fotek vcítit, znovu prožít zachycený okamžik a vychutnat atmosféru, ucítit vůni vzduchu.
Co fotíš nejraději? Podpooruje tě tvé okolí ve focení?
Kamarádi mě podporují ohromně, obklopila jsem se lidmi, kteří sami fotí, někteří dokonce na kinofilm. Vážím si všech jejich reakcí, především od těch, kteří fotografují a které obdivuji. Nejraději fotím své přátele. Záměrně neříkám modelky, protože modelkovské fotky bývají tak nějak ploché. Mám ráda zajímavé lidi a s láskou je fotím. Lidi, kteří mě inspirují. Správná fotografie by měla mít atmosféru, něco říkat. Vzbudit v tobě nějaké pocity.
Miluji antikvariáty a vůni starých knih. S láskou hladím prsty jejich hřbety. Knih si vážím a ty z antikvariátů mám ještě raději, právě proto, že jsou po někom. Už něco zažily a umí vyprávět. Stejně tak mám ráda sekáče, různá vetešnictví a vintage obchody. Když jsem se ocitla v jednom takovém v Praze, přišla jsem si jako v ráji, obklopená všemi těmi neskutečně krásnými poklady. Líbí se mi staré předměty. Mám ráda celé 20. století, ale nejraději asi šedesátá léta, už jen kvůli Beatles. Stejně tak sedmdesátá. Ale i dvacátá měla něco do sebe. Jako všechna. Tyto „věci“ mám neskutečně ráda a také mě tak trochu inspirují.
Klikněte na fotky pravým tlačítkem -> zobrazit fotku, uvidíte je v plném rozlišení.
Na více fotek se můžete podívat na: Viktorovo flickru.
