Na nový film francouzské režisérky Anne Fontaine Coco Chanel se snesly nepříznivé kritiky, které vytýkají především přílišné zaměření na život než na kariéru emancipované umělkyně Gabrielle Chanel. Možná, kdyby si snímek uchoval svůj původní název "Coco avant Chanel" (Coco před Chanel) nemuseli by lidé spílat na špatném místě.
Slovíčko sem, slovíčko tam, česká distribuce si s tím hlavu moc neláme. Avšak slovo "před" s sebou nese v tomto případě až zásadní charakter. Anne Fontaine se totiž zabývala předchanelovským obdobím - totiž pouze dobou než se tato módní návrhářka stala slavnou a uznávanou. Navíc upozorňuje, že její dílo není přísně životopisné, ale že se pouze o život Chanel opírá.ŽIVOT Dětsví Coco je velmi podobné tomu, jaké měla Edith Piaf. Jako malá byla odložena v sirotčinci a poté si přivydělávala zpíváním šansonů v barech a hospodách, kde poznala bohatého muže, díky němuž se vyhoupla z chudé švadleny do návrhářky klobouků. Poté, co jí zemře jediný muž, kterého doopravdy milovala, se soustřeďuje pouze na kariéru a uzavírá se do své samoty. MÓDA
Chanelovská móda se vyznačuje především jednoduchostí. Mizí veškeré přeplácané zdobení, stahující korzety, v nichž se nedá dýchat, a příliš laciné oblečení, které víc zahalí než ukáže. Objevují se jednoduché pánské střihy, volnost, elegance a nadčasovost. Ve filmu je naznačena inspirace sirotčincem, kde všichni museli nosit jednoduché černé šaty, a také touhou moci se volně pohybovat při tanci a zpěvu. Coco si přešívá pánské košile, zúžuje kalhoty a přepásává šaty šňůrou. Odmítá klobouky s peřím, ve kterých se podle ní nedá přemýšlet. Jejíma očima kriticky pozorujeme ženy, které jsou korzetem skoro přepůleny, zatímco samotná Chanel stojí v pánském obleku a září z ní uvolněnost a radost. LÁSKA Coco pochopila, že v době, kdy má žena být pouze doplňkem pro svého muže, musí peněz a samostatnosti dosáhnout i jinak než pílí a profesionalitou. Jedině přes postel vedou všechny cesty. Svou svěžestí a odlišností doslova oblbne solventního barona Balsana, který se nejprve stydí, že Coco skrývá svou ženskost do pánských obleků a že nemátolik potřebnou prestiž a jméno. Když však Coco začne koketovat s jeho obchodním partnerem Arthurem "Boyem" Capelem zbystří a nejraději by si Coco hýčkal na svém sídle. Milostný trojúheník jak vyšitý, tajné líbačky, zamilované úsměvy, Miluju tě, ale nikdy si tě nevezmu... Nakonec Coco zůstane sama s křídou v ruce a s cigaretou v puse. Elegantní, krásná, hrdá a osamělá. AUDREY JAKO COCO V hlavní roli září francouzská Audrey Tautou, která už se asi nikdy nezbaví nálepky Amélie. V rozhovoru pro Reflex (25/2009) říká, že studovala všemožné materiály (rozhovory, záznamy z módních přehídek, životopisné materiály...), ale spíše než jimi se nakonec řídila intuicí a instinktem. Život Coco je totiž obestřen smyšlenkami, které ona sama vytvářela. Za své dětství se totiž vždy styděla, nechtěla být litována a odmítala s sebou nosit břímě svého původu. Audrey je věrohodná jak vzhledem, tak chováním. RESUMÉ Pokud od Coco před Chanel nebudete čekat životopisnou přehlídku plnou historek o módě, parfémech a kabelkách s logem, ale připravíte se na to, že uvidíte film o životě ženy, která si chtěla splnit svůj sen, nebudete zklamáni. Možná příliš lásky a romantiky, ale oku lahodí skvělé šaty a hudba A. Desplata. Nedoufejte ani, že dostanete naservírovaný život Coco na talíři. Je to jen film. Ale krásný.
