Pravda a lež politika Tomia Okamury

Pravda a lež. Jedno z nejzávažnějších témat lidského života. Rozebírané filozofy a kde kým co jest lidstvo lidstvem.  Naposledy panem poslancem Okamurou, který však přitom zapomněl, že je politikem. Nebo možná nezapomněl?

Pan poslanec se pokusil ve svém blogu přistoupit k tématu pravdy a lži z pozice každodenního života. Z pozice, že vše je relativní, a že tak je tomu i v případě pravdy a lži. A uvádí různé klasické příklady, kdy si mají partneři milosrdně lhát, aby byli šťastni, kdy máme lhát dětem, protože to je tak lepší, kdy máme drobnou lží povzbudit nemocného apod. Na těchto příkladech dochází k závěru, že lhát se někdy může. Že dokonce je to někdy vhodné. Ale může lhát politik?

Kdesi jsem našel definici, že lež je sdělení říkající nepravdu anebo jen vybranou část pravdy s úmyslem oklamat a také profitovat, a které je adresováno konkrétnímu člověku anebo skupině lidí. A tady je jádro problému. V soukromé sféře můžeme s pravdou a lží zacházet relativně benevolentně byť opatrně, protože obojí k životu patří. V soukromé sféře můžeme posuzovat co je lepší vzhledem k momentální situaci (milosrdná lež nemocnému). Ve veřejném sektoru tato svoboda a relativita nemá místo. Politik má sloužit veřejnému zájmu, jeho profitem má být veřejný zájem. A veřejnost má na pravdu nárok.

Pan Okamura je velkým bojovníkem proti korupci. Jeho ústředním volebním heslem bylo, že v tomto státě je bordel a že se tady ve velkém krade. Říkávalo se kdysi, že kdo lže, ten i krade. Lhaní a kradení jsou neřesti či hříchy, jež lidstvo pronásledují odpradávna. Proto je například Desatero zakazuje. Pokud nechceme, aby se v politickém prostoru kradlo, tak se taky nesmí v politickém prostoru lhát. Pokud pane Okamuro nechcete korupci, nemůžete obhajovat politiky, kteří lžou veřejnosti. Omluvou pro lež má být požadavek mlčenlivosti. Je nám podsouváno, že mlčenlivost musí být podpírána lží. Mlčenlovost a lež jsou však zcela odlišné a nesouvisející pojmy. Mlčím, nelžu. Mluvím nepravdu, lžu.

Pokud má existovat zdravý veřejný prostor, musí být postavený na pravdivosti a musí být udržovaný lidmi, kteří mluví a konají pravdu. Účelové a cílené lži (dnes se tomu taky říká mystifikace) se bohužel staly legitimními nástroji politického života. Proto nemůže mít lež ve správě věcí veřejných žádné místo. Není pro ni žádné ospravedlnění.