Jak mě sousedka naučila nezvelebovat byt

Každý zná jistě přísloví: "můj dům - můj hrad. " A tak doma natíráme, malujeme, stěhujeme nábytek a to všechno proto, abychom si těch pár čtverečních metrů přizpůsobili našim představám o bydlení, aby náš byt byl pro nás opravdu domovem. Občas se ovšem stává, že se najde někdo, kdo nám, byť neúmyslně háže klacky pod nohy. Stejně jako mě....

Koupili jsme s manželem byt. Malý, ale náš vlastní. Skutečný domov. Jeden listopadový pošmourný víkend jsme se přestěhovali z pronájmu do našeho nového bytečku a těšili se, jak si ho hezky zvelebíme, aby se nám v něm dobře bydlelo.

 Sousedé se zdáli v pohodě, ti, kteří bydlí hned vedle mají fenečku, stejnou rasu jako my máme psa. Takže bylo jasné, že oboustranné sympatie na sebe nenechají dlouho čekat. A v bytě nad námi bydlela klidná paní okolo pětatřiceti, o které jsme ze začátku skoro nevěděli. A taky pejskařka.

S nadšením a nadějí, jaká tady bude skvělá parta lidí jsme začali zvelebovat. Oba jsme zaměstnaní a pracujeme téměř do večera, tak to šlo hodně pomalu, ale věnovali jsme tomu každou volnou chvilku.

Chtěla jsem manželovi udělat radost. Šla jsem koupit barvu a sama vymalovala koupelnu. Byla jsem sice zmožená, ale šťastná a těšila se, až se manžel vrátí z práce a já mu pyšně předvedu své dílo. Přišel, postavil se doprostřed koupelny a nešetřil chválou….A zjistil, že mu něco kape za krk. Koukli jsme na strop a bylo nám jasné, že nás sousedka vytápí. Šli jsme jí na to upozornit. Hrozně se omlouvala, že se jí zrovna rozbil záchod a že nám uhradí škody atd…. Věděli jsme, že její finanční situace není zrovna růžová, proto jsme se rozhodli, že budeme galantní a nebudeme po ní nic chtít. Jen jsme ji požádali, aby si za ušetřené peníze koupila nové WC, což nám svatosvatě slíbila. My odešli a další víkend naší pidi koupelničku vymalovali znovu.

Pár týdnů na to jsme si koupili novou kuchyňskou linku a vymalovali kuchyň.  Ani ne týden na to, přijdu do kuchyně a zjistím, že podlaha je plná vody. Nejdřív jsem se lekla, že se nám rozbila pračka, ale při pohledu na strop mi bylo jasné, kde je kámen úrazu. Teď už vzteky bez sebe, jsem vyběhla o patro výš, kde mi otevřela milá paní sousedka s úsměvem na rtech a dotazem: „Já už vás zase vytápím? „ Ano, už zase. A jasně a striktně jsem jí  vysvětlila, že tentokrát nám zaplatí škody. Zaplatila… A zas byl klid.

A my naspořili peníze a  rozhodli se, že zvelebování vezmeme konečně od podlahy. Koupili jsme do celého bytu nové lino, vymalovali znovu všechny místnosti a konečně jsme si objednali pořádný nábytek a těšili se, že konečně přestaneme spát na zemi.

Mezitím naše báječná paní sousedka projevila solidaritu s lidmi, kteří na tom byli hůř než ona a do bytu o velikosti čtyřicet metrů čtverečních si nastěhovala matku s dospělou dcerou bez domova. A přestala platit veškeré poplatky, spojené s bydlením. Tak netrvalo dlouho a odpojili jí elektřinu. Takže vytáhli svíčky. A my s manželem doufali, že nás nepodpálí.

Pár týdnů na to manžel odjel poprvé v životě na služební cestu. A navíc do města, kde jako svobodný bydlel, tak není divu, že se těšil, jak si to parádně užije a že navštíví všechny své staré kamarády. Neužil….

V pondělí odjel, v úterý v podvečer jsem mu volala, že paní v bytě nad námi vyhořela. A my máme v bytě potopu….

Nebýt akčních sousedů, kteří mi pomohli dát alespoň trochu do pořádku, tak by manžel po návratu milou paní sousedku asi zabil. A já bych do teď s brekem seděla na parkovišti před domem, stejně jako když jsem čekala, až hasiči skončí s likvidací požáru.

Milá paní sousedka se odstěhovala kdo ví kam, nad námi bydlí postarší pán, o kterém skoro nevíme. A máme dospořeno na další rekonstrukci a taky obavy, aby děda nad námi třeba neusnul s cigaretou v ruce…..