Cyklista - král silnic

      Byly doby, kdy jsem taky jezdila na kole. Jenže to jsem bydlela v menším městě, ve kterém jsem přejela jednu rušnější ulici a byla v přírodě. Teď bydlím v jednom z největších měst v republice a na kolo mi ve sklepě sedá  prach. Do té dopravní džungle, byť cyklisticky značené nemám odvahu vyjet. Asi mám pud sebezáchovy. Na rozdíl od některých  jiných cyklistů. Těm očividně jakákoli touha po přežití chybí. A soudnost taky.

Protože kdyby to tak nebylo, tak nevídám na silnicích to, čeho jsem denně svědkem. A to chování cyklistů. Ať se na mě někdo zlobí ne, ale občas opravdu mívám, že cyklisté, jakmile nasednou na kolo, tak ztrácí zdravý rozum. Jinak by přece dbali alespoň některých pravidel.

Nemíním se pozastavovat nad bezohlednou jízdou cyklistů po chodníku. Samozřejmě chápu, že před jízdou po rušné a hlavně nebezpečné komunikaci dají přednost chodníku. Ale nevím, proč bych se jim měla, ověnčená nákupními taškami, vyhýbat uprostřed pěší zóny.  Na každou mou narážku o tom, že chodník je především pro chodce jsem pokaždé obdržela téměř stejnou odpověď – aby ses nepos….Žádnou vážnější újmu tohoto charakteru jsem opravdu neutrpěla,  jen jsem pochopila, že boj s cyklistou je trochu boj s větrnými mlýny.

Jednou z věcí, nad kterou mě ale opravdu zůstává rozum stát, je jízda cyklistů vedle sebe a pokud možno na rušné silnici. A naprosto báječné je, když za nimi jedete autem, oni nejenže ze své trasy neuhnou ani o milimetr, ale ještě se na vás otočí s vražedným pohledem, cože si to dovolujete je vůbec svým troubením vyrušovat  z velmi důležitého hovoru.

Vrcholem cyklistické geniality je podle mě  kličkování mezi auty, ačkoli podél rušné komunikace vede nová cyklostezka. Tak si říkám, kdy konečně někdo přijde s nápadem, aby se finance investované do výstavby nových a nových cyklostezek použily k přínosnějším účelům. Co takhle třeba výstavba autostezek, aby řidiči neubírali místo na komunikacích cyklistům, kteří se v mnohých případech chovají jako králové silnic?

Ale abych neházela všechny cyklisty do jednoho pytle, potkávám na silnicích i takové, kteří mi dělají radost. Ať už to jsou rodiny s dětmi, které díky výrazným barvám nelze na silnici přehlédnout a nebo cyklisté samotáři, kteří ani po nasednutí na kolo neztrácejí pud sebezáchovy. Jen bych sobě i ostatním účastníkům silničního provozu přála, aby jich bylo víc….