Přinášíme Vám opět první várku vašich veršotepeckých děl tohoto týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními.
Pro třetí kolo jsme vybrali jednu z nejkrásnějších básnických forem, kterou je sonet .
Soutěžních příspěvků se nám sešlo opět nemálo – a to ještě příjem vašich děl tento týden nekončí – takže na další porci se můžete těšit i zítra. Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.
Ale pozor – uzávěrka je již dnes - ve čtvrtek v 17.00 hod. Později přijaté příspěvky již do soutěže nebudeme moci zařadit. Děkujeme za pochopení.
Zadaná slova pro tento týden byla:
císař město náhoda řeka stvoření
A teď už – jako každý týden - pojďte číst a hodnotit.
-------------------------------
#1
Martin Kučera
Život je čas.....
shakespearovský sonet
Život je čas jenž kvapem plyne ,
jak řeka hnána proudem svým,
po ostrých březích vodu vine,
paprsky slunce střídá stín.
Ať městský žebrák, nebo císař,
jen krátce jsme tu stvořeni,
v kronikách možná pilný písař,
náš příběh v slova promění.
Prý osud řídí naše kroky,
anebo je vše náhoda?
Užívej chvíle, týdny, roky,
když věk květ mládí rozprodá.
Život svou rýhu v čase oře,
dnes pramen jsi a zítra moře....
-------------------------------
#2
Monika Silberová
Den, co vše změní
Sonet puškinovský
Ať už císař nebo podkoní,
s řevem přicházejí na svět.
Do řeky života vhození,
do lůna by chtěli nazpět.
Jako nazí byli stvoření,
do bílých plínek zabalení.
Ať z vesnic či velkých měst,
do pusy strkají svou pěst.
Pak náhoda či ruka osudu
každého jinam odvane.
Jednoho na trůn dostane,
z druhého udělá pobudu.
Pak nastane den, co vše změní,
člověk byl a najednou není.
-------------------------------
#3
Aiya
Město se do tmy halí zvolna
sonet lentininovský
Město se do tmy halí zvolna,
závoje černé obléká.
Připadám si tak čistá, volná,
divoká, silná - jak řeka...
Se vším jsem, lásko, dneska svolná:
Miluj mě - jsem Tvá. Protéká
mým tělem touha nepokorná -
ta stará touha odvěká.
Náhoda není.
Je jen osud.
Protéká celým stvořením.
Jak císař němý,
slepý dosud -
Tvou láskou já se proměním.
-------------------------------
#4
Mamka
Běh života
puškinovský sonet
I z rušného města,
kde se občas rodí zmatky,
vede schůdná cesta,
do přírody - lůna matky.
Nespoléhej na náhodu,
když uslyšíš zurčet vodu,
z pramene potůček,
k řece už jen krůček.
Ji pak ještě moře čeká,
po něm konec - oceán.
Tulák, sedlák, císař, kmán,
se vždy toho konce leká.
Proč ta lidská stvoření,
života si tak cení?
-------------------------------
#5
Mladší bratr
sonet o Milošovi
sicilský sonet
Nad řekou Vltavou se sklání
stvoření jež vyčnívá
to plebs se mu teď klaní
ač císařpán je protiva.
Městem vždy zazní zvolání
že zde ten blázen pobývá
on lidu hrůzu nahání
ten brblá však jen u piva.
Časy jsou zlé
toť bída brachu
náhody mdlé
jitření strachu
konečné resumé:
blízko jsme krachu!
-------------------------------
#6
Grahanka
Setkání
Petrarkovský sonet
Stvořena z něžné pěny vody
řeky, jež líně plyne,
v oparu něžném slunci kyne
nahá a zcela bez ozdoby…
Náhoda chtěla tomu,
anebo osud spíš,
že hledal zrovna v stínu podél řeky skrýš
Karel Císař – jda tudy posté z práce domů…
Sváteční s všedním střídá se,
vous zešedl už i císaři,
Venuše přibrala pár kil…
A on? V zahradě sedí, dívá se,
s úsměvem šťastným ve tváři
děkuje řece za dar víl…
-------------------------------
#7
alesio
Tvoření
lentininovský sonet
Po řece života kánoí kamsi pluji,
nehněvejte se na háčka,
že tvořit chci, ač stvoření své pamatuji,
kdy Bůh mne stvořil, naháčka.
Padají deště, větry dují,
všude je samá zatáčka;
a nevyhnu se dračí sluji,
divnému městu v natáčkách.
Nepluji náhodou
po vodě po nebi,
dál ke hvězdám.
Pro tebe nádobou ,
císařem pro chleby,
pro sebe sám.
-------------------------------
#8
Lubomír Stejskal
Jan Nepomucký
sonet shakespearovský
Nazvali město Matkou
a panovníka Otcem,
vypili révu sladkou,
tím zbavili se kotce.
Nad řekou starobylý most,
dnes nese jméno císaře.
Pacholek šeptl do tmy: Dost!
Než do vln spadlo tělo vikáře.
Zázrak, náhoda či osud?
Mění se jak v čase lidská stvoření.
Z Pomuku Jan je svatým dosud.
Vrahům těžkou zem! Tam hnijí pohřbeni.
Bdí Matka měst a v katedrále Otec vlasti.
Nad němým svědkem dávné strasti.
-------------------------------
#9
Debbi
Ironie
petrarkovský sonet
Jsem zoufalá, až hlavou mlátím do zdi
mám všeho dost, štěstí je prevít hrubý
a chvástal je, co neví, čím se chlubí
když má být líp tak pokaždé se zpozdí
Jak mocný císař velebí své město
jak čistá řeka, jak hedvábné stuhy
stále se chvástá vším a bez zásluhy,
nevěř mu v ničem… nevěř, ale přesto…
Jsem zmatena, když sevře dlaň a škrtí
náhoda není, že mě sráží k zemi
i kdyby mělo pohladit a hřát
Jsem bez viny, a stejně tolik trpím
stvoření marné zatracené všemi…
Proto mě život nikdy neměl rád?
-------------------------------
#10
SidneyK
V modrém leknínu
petrarkovský sonet
Plout po řece, kde je hladina průsvitná
V lesy, kde město vidět není
V zátoku skrytou v zapomnění
Žádné stvoření lidské jen voda blankytná
Hladině vodní vévodí bytost jediná
Květ vzácný, jaký druhý není
Modrý leknín, vládce okouzlení
Plánem či náhodou tu mimosvět počíná
Leknínem branou k neznámu
k mimosvětu příkras
k mámivému čaroznění
A další částí programu
bude projekt Císař
Řešení je v ohrožení
-------------------------------
ANKETA
