Přinášíme Vám opět první várku vašich veršotepeckých děl tohoto týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními.
Pro třetí kolo jsme vybrali jednu z nejkrásnějších básnických forem, kterou je sonet .
Soutěžních příspěvků se nám sešlo opět nemálo – a to ještě příjem vašich děl tento týden nekončí – takže na další porci se můžete těšit i zítra. Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.
Ale pozor – uzávěrka je již zítra - ve čtvrtek v 17.00 hod. Později přijaté příspěvky již do soutěže nebudeme moci zařadit. Děkujeme za pochopení.
Zadaná slova pro tento týden byla:
cíl pravda kočka král meč
A teď už – jako každý týden - pojďte číst a hodnotit.
-----------
#01
Merlin
U dvora krále Artuše
Sonet - shakespearovský
Ve snu byv u dvora krále Artuše
Lancelot samý sval, Guinevera kočka
Všude jen sekery, meče a kuše
Jen vpřed za náš cíl - svatý grál nepočká
Kápi jsem měl, bílý vous a dlouhou hůl
Každý číš zvedne svou dřív než si zavdá
Krvavý měsíc po nebi tiše plul
My zvítězíme, vždyť naše je pravda
Mordred ten nezíská nikdy Camelot
Ač zdá se vám to třeba neobvyklé
Budeme tu hru hrát podle jiných not
A Morgana v ní nebude kout pikle
Kulatý stůl v čele sedí moudrý král
V pravici meč svůj v levici svatý grál
----------
#02
Monika Silberová
Sonet zhrzené ženy
Sonet - lentininovský
Když jsem tě tenkrát poznala,
tak úžasným jsi pro mě byl.
Na víc jsem se už neptala,
byl jsi můj vytoužený cíl.
Na pravdy jiných jsem nedbala,
když jsi svůj meč do mě zabořil.
Vše na světě bych ti dala,
všechno, o čem jsi kdy snil.
Tys býval pro mě vždycky král
a já se cítila provinlá,
když jsem ti nedala, co sis přál.
Nakonec ses mi jenom smál.
Kde má důstojnost se vytratila?
Jak kočka s myší sis se mnou hrál.
----------
#03
Martin Kučera
Dluh
Sonet - shakespearovský
Ve světle krčmy zešeřelém,
protkaném kouřem štiplavým,
při dobré krmi, víně skvělém,
sedí muž s čelem zoufalým.
Na krbu kočka oči mhouří,
muž po hostech se rozhlíží,
myšlenky na dluh v hlavě bouří,
jak dostane se z potíží.
Už v koutě sedí v rukou karty,
sedma, osma, svršek - král!
Stal se cílem divé party,
hru o pravdu rozehrál.
Pak s rozbřeskem, svědomím vlečen,
umírá protnut svým mečem.
----------
#04
Mladší bratr
Tiché království
Sonet - sicilský
Bydleli v lese
snad tisíc roků
na Štrbském plese
pod Králem smrků.
Jediným hlasem
šeptání kroků
tam co se nese
jen plaché "vrků".
Měli cíl nemalý
pravdou a láskou žít
oči svý ospalý
jak kočka přimhouřit
běh dní mít pomalý
po ničem netoužit.
----------
#05
SidneyK
Bez kocoura
Sonet - shakespearovský
Pojďte kočky, večer začal
Pravda to je, žádný klam
Pojďte dámy, kdo by čekal
Dnešní večer patří nám
Nechceme dnes žádné krále
Každá bude královnou
Jen vstoupíme, ticho v sále
Pohledy z nás nespadnou
Tmavé řasy k rudé rtěnce
Šperk na šíji labutí
Pohled blýská ostřím meče
Chůze křídel mávnutí
Noc je v cíli, podpatky zout, jéje au
Kočka žije sedm žití, příště - MŇÁÁU
----------
#06
SidneyK
Přesýpací svět
Sonet – petrarkovský
Převrať si svět vzhůru patami
Zatoč se v barevných bublinách
Přesyp svět jak písek v hodinách
Zahládneš nebo pod námi
Protisvět kde psi jsou kočkami
Cíl zde, start v dalekých výšinách
Meč tupý proseká v houštinách
Svět opačný všemi pravdami
Posledního tam zvou králem
Chudák zlaťáky pyšní se
Přesypaný svět
Však zrnka písku mizí valem
Nádoba hodin prázdní se
Přesypal se zpět
----------
#07
Lubomír Stejskal
Šalomoun a královna ze Sáby
Sonet shakespearovský
Vnuk starce Izai tuší, že krásy se dnes dočká,
té s korunou a mečem, co muže kosí vnady.
V soumraku věků nazvou ji prostě. Kočka.
Ne, tucty v harému, ty nemohou být rády.
Až pravdu zví o daru shůry daném,
o vladaři, v němž zalíbení našel Bůh,
vzdálená Sáby pozná: nejsou to zvěsti plané.
Ukojí touhu a sobě splatí dluh.
Tak jaký byl?
Zvědavě dychtí dvůr.
Splnila cesta cíl?
A kolik v poušti žije stvůr?
Syn Davidův je první z moudrých král.
Jak lazebnice s tělem mým on se slovy si hrál.
----------
#08
Tessa
Láska
Sonet - petrarkovský
Mně nevládnou králové, to já jim
mě dobýt nemůžeš mečem
ani si vyprosit vkleče
Tak to je, člověče, smiř se s tím
Já srdce pozvedám z rozvalin
navzdory skeptickým řečem
Jsem slza, co po tváři steče
jsem slunka žár, chladivý stromů stín
jsem kočka, když drápky své zatnu
pravda všem na očích ukrytá
a trnité cesty jsem cílem
jak podpis, co malíř dal plátnu
Tmou noci vždy budu prosvítat
a čekat, až přijde má chvíle
----------
#09
Mamka
POHÁDKA
Sonet - clareovský
Věřte nebo nevěřte,možná je to pravda,
kočka vlezla na střechu, bolela ji záda,
tam mžourala do sluníčka ,
schoulila se do klubíčka.
Je to sen a nebo zdání?
Zdáli slyší jakés klání.
Snad to není řinkot meče,
při němž proudem vždy krev teče?
Pan král se svou družinou
projíždí tou krajinou.
Lid mu v dobré víře mává,
král však do boje se dává.
Bojechtivý králi, s jinými si hraj,
tvůj cíl kočka chrání, milovaný kraj.
----------
#10
alesio
Poslední král
Sonet - clareovský
Ubohý král sám s kočkou na klíně,
jakoby spal, přemítá o vině,
sedí na trůnu prázdných chvil
a není, kdo by políbil
korunní prsten, ruky hřbet.
Vždy pravda přijde naposled,
když už se všichni rozutečem.
Ubohý král, sám se svým mečem
pro pravdu vždycky chtěl se bít.
A teď má i trůn opustit,
vydat se do podzemí.
Opuštěn lidmi všemi
ve své samotě najde cíl.
Naposled kočku políbil.
--------
ANKETA
