Veršotepárna - Vaše díla - Sonet 1b

Přinášíme Vám druhou várku vašich veršotepeckých děl tohoto týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními.

Pro třetí kolo jsme vybrali jednu z nejkrásnějších básnických forem, kterou je sonet .

Soutěžních příspěvků se nám sešlo opět nemálo – takže na další porci se můžete těšit i zítra. Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.

Ale pozor – tento týden je již po uzávěrce – která byla jako vždy ve čtvrtek v 17.00 hod. Později přijaté příspěvky již do soutěže nemůžeme zařadit. Děkujeme za pochopení.

Zadaná slova pro tento týden byla:

slunce les kytice škola klobouk

A teď už – jako obvykle -  pojďte číst a hodnotit.

--------------
#11
Jaroslav Fichtl
Potůčková baronesa
Petrarkovský sonet

Mám sojčí pírko za kloboukem
a slunce nosím ve své duši.
Jsem ten, co leží pod moruší,
a řeči vede třeba s broukem.

Já nechlubím se každým pšoukem.
Tvé školy ty mě sotva vzruší.
Mně stačí, že ti sukně sluší,
když běžíš stezkou nad paloukem.

Tak neutíkej z mého lesa.
A nešlap po té kytici.
To víly přece nesmějí.

Jsi potůčková baronesa.
Má kapka rosy zářící.
Ta nejkrásnější z krůpějí.
--------------
#12
koiška
Žebrák
Sonet-shakesparovský

Věděl proč zakletý je svět
prosil o lásku na chodníku
v klobouku z utrápených let
a v kapse patku od rohlíku

Pro snílky vázal kytice z vět
otisky slunce v nich měl
a každičký nejněžnější květ
jim do srdce přišpendlit chtěl

A ty co neviděli dál
a zabloudili v temný les

do školy lásky zval
do duše jim víru vnes

Chtěl šťastné mládí a nevinné stáří
Chtěl prostě svět co se nepřetváří
--------------
#13
Olivka
První rozloučení
sicilský sonet

Měl na hlavě velký klobouk,
co stín vrhal mu do tváře
a skrýval slzavý oblouk,
zahalil plavé kadeře.

Ve škole byl jen její brouk,
plán měl jít s ní od oltáře,
lásku spřádal jako pavouk,
dnes měl úlohu hrobaře.

Kytici borůvek z lesa
pro ni naposled načesal.

„Proč odešlas na nebesa?“
tiše vzhůru na ni řval.

„Bylas sluncem mého plesa!“
Hlasitě lásce zašeptal.
--------------
#14
SidneyK
Čárymáry
shakesearovský sonet

Znám čarovný les
splněných přání
Má královnu přec
tu lesa paní

Víly průsvitné
jsou jí družinou
Strážkně v blankytné
pro paní jedinou

Slunce spřádá
paprsků kytici
Klobouk si žádá
kouzla sršící

Sny končí s nocí minulou
Je dopoledne za školou
--------------
#15
Jiří Medula
Luční kvítí
Sonet - sicilský

Od prvních vdechnutí, když duše do nás vstoupí
neseme na bedrech pozemský osud náš.
Já, ona, ty i on, moudří, moudřejší, hloupí,
cesty jsou klikaté, tak na co se mě ptáš ?

Vím jenom jediné, že nikdy neprohloupí,
kdo víc žil pro druhé, kdo na to měl kuráž.
Ve škole života ne vše se snadno koupí,
rubáš je bez kapes...můj, tvůj a taky váš.

Až projdu přes lesy a zbavím se všech sítí,
kdo vlastně jsem já dnes ? Lotr či poeta ?
Na cestu dejte mi kytici lučních kvítí,
ještě se nadechnu a půjdu ze světa.
A až vše utichne ať slunce pořád svítí...
...na cestu dejte mi snad jenom Hamleta...
--------------
#16
Petr Sušický
Sonet synovi
puškinovský sonet

Jak být zase malým klukem,
co v dědově klobouku,
s pravým indiánským lukem
plácne sebou na louku ?

Klukem co v hrách neustane,
co mamince milované
před školou, od všech trochu stranou,
dá kytici v lese natrhanou ?

Kde je mé dětství sluncem zalité?
Je v nenávratnu? Dávno pryč?

Ty jsi od té brány zlaté klíč,
ukazuješ, co bylo časem přikryté...

Díky, že se S Tebou se vracet mohu,
ty můj malý dobrodruhu...
--------------
#17
Shan
Má dívko v bílém klobouku
sonet sicilský

Má dívko v bílém klobouku
já srdce ztratil dnes
a hned jsem běžel na louku,
kde do trávy jsem kles

a sbíral jsem do kytice
devatero květů,
les tiše hleděl do slunce
a já mít chtěl tě tu!

Již s kytkou navracím se zpět,
trápím se otázkou,

co dělat, abych zas tě střet
a získal přízeň tvou,

však na školu pad soumrak teď,
dál sám jsem s touhou svou...
--------------
#18
Tessa
Sonet o kytici
sonet shakespearovský

Klobouk prý  smekls  jen na pozdrav
tak proč zvony svatební zvoní?
Pelyněk, durman, blín, bolehlav
já vážu teď v kytici… pro ni!

Rád ji máš, to přece jasné je
les to ví, slunce i lidé
Ještě pár přidám poupat oměje
má chvíle za chvíli přijde

až s pokorou stát budu při cestě
a těžko mi vyčítat to, že
jen květiny  dát  chci tvé nevěstě
ať večer je zastele v lože

Nenaučí tě  žádné školy
jaké to je, když  láska bolí…
--------------
#19
František Flísenský
Na lepší časy
Shakespearovský sonet

Ve váze uschlá je kytice
co v objetí v lukách kdys trhali
trouchniví i školní lavice
kde své sny tajně si šeptali
Beze slov loučení, vzpomínka ztracená
slunce už zapadlo za lesy
smutný čas nastal a v tuláka proměna
kdepak jsou postele s nebesy
Na rtech jen pálí doteky polibku
myšlenky v očích ztemnělé
Tak postav se osudu tuláku v klobouku
a přetrhni vlákno omšelé
Nebudeš na věky její růž proklínat
po nocích bezesných začíná svítat
--------------
#20
Mamka
Chvála létu
Petrarkovský sonet

Na stráni u lesa trhám si kytici,
nemyslím na školu, nastaly prázdniny,
mám já teď před sebou radostné vidiny,
na poli pod strání obilí vonící.

S chutí se protáhnu, jak kočka na slunci,
hlavu mi ochrání jen klobouk slaměný,
přede mnou vlní se potůček zpěněný
a z vody cítit je vánek chladící.

V té letní přírodě
vůně jsou všeliké
i zvuků bezpočet,

ve vzduchu, ve vodě,
někdy i nelibé,
stačí jen jít a mlčet.
--------------

ANKETA