Přinášíme Vám opět první várku vašich veršotepeckých děl tohoto týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními.
Pro třetí kolo jsme vybrali jednu z nejkrásnějších básnických forem, kterou je sonet .
Soutěžních příspěvků se nám sešlo opět nemálo – a to ještě příjem vašich děl tento týden nekončí – takže na další porci se můžete těšit i zítra. Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.
Ale pozor – uzávěrka je ve čtvrtek v 17.00 hod. Později přijaté příspěvky již do soutěže nebudeme moci zařadit. Děkujeme za pochopení.
Zadaná slova pro tento týden byla:
slunce les kytice škola klobouk
A teď už – jako každý týden - pojďte číst a hodnotit.
--------------
#1
Martas72
Ta pravá
puškinovský sonet
Svit slunce skrz větve stromů lesa
dává mi naději na zprávu Tvou,
že srdce mé nad ní zaplesá,
kde kytice mluvit nemohou.
Ta stará škola, do níž jsem chodil,
jak rád bych dnes tíhu let z ramen shodil.
Tvé ruce, ústa, oči, hlas,
mám před sebou stále a zas.
Když přečkám všechny ty dlouhé týdny,
v nichž boj svůj svádím přetěžký.
Nedbám na hloupé posměšky.
A úsměv Tvůj je očividný.
Dědečkův klobouk sejmu z věšáku
A nechám jej spočnout u kořenů ořešáku.
--------------
#2
Martin Kučera
Temná duše
puškinovský sonet
Proč pliveš hořkou jedu slinu
a slunci kradeš jasu svit,
proč spřádáš zlo jak pavučinu
a spokojeným bereš klid.
Tvé školy na lež, na intriky,
úskočné a lstivé triky,
duše tvá - ponurý les,
na hlavu tvou mrak zla se snes.
Odhoď tu masku se zlou tváří,
nasaď si klobouk pokory.
Pohleď na krásu - moře, hory,
vrať úsměv líci, který září.
Pak vyjdi srdcem širým světem,
buď kyticí šťastnou svým květem.
--------------
#3
Tragéd IE
Svůdník
Sonet (shakespearovský)
Dámu v klobouku
Zatáhnu do lesa
Nebo na louku
Srdce jí zaplesá
Tam jí dám školu
Jak vázat kytici
A při tom spolu
Slova si neříci
Slunce se schovalo za mraky
Já schoval poslední sponu
Dáma pak schovala rozpaky
To byl ten správný bod zlomu
Jen ten, kdo se do lesa bojí
Zbytečně moc se strojí
--------------
#4
Monika Silberová
Pojďme začít žít
sonet (shakespearovský)
Pojďme jen tak slunce nasávat,
paprsky ať kloužou nám po líci.
Pojďme vůni lesa vstřebávat,
Pohodlně v mechu ležící.
Pojďme natrhat květin kytici,
prohlédněme si každý jejich květ.
Pojďme hledat hvězdu mezi tisíci,
jak úžasný může být ten náš svět!
Pojďme do klobouku sbírat štěstí,
i když nás sem tam něco zabolí.
Pojďme si navzájem držet pěsti,
I když každý z nás s něčím zápolí.
Nemusíme jak ve škole žáčci být,
můžem už konečně jednou začít žít!
--------------
#5
Tessa
Sonet Juliin aneb Jak to bylo doopravdy
sonet shakespearovský
Ty měly být pro mě, verše vroucně psané,
pro lásku a s láskou, natruc všemu světu
Než zapadlo slunce, zapomněl jsi, pane
na Julii malou z rodu Kapuletů
na slavíka k ránu (nebo byl to skřivan?)
na klobouk plný slibů, který vítr vzal
Ozvěnou tvé touhy les už nezaznívá
pod balkonem vyznání slyším o dům dál
Další křehká růže tiše plane v keři
i když jinak zvána, pro něj voní znova
další do kytice, přesto neuvěří
jak vytratí se lehce láska Romeova
Že krutou školou života bývá tento svět
střežím dodnes lahvičku a zbytečný v ní jed
--------------
#6
alesio
Kloboučník
puškinovský sonet
Jde z lesa starý kloboučník,
na duši slunce hřeje;
chuť na kávu a na moučník...
Však osten beznaděje
do srdce náhle zatne se.
A hned je slunce za lesem,
jak klobouk k zemi padá.
,Klaním se. Ohnu záda.'
Ne nadarmo však školu stoiků
moudrý muž navštěvuje,
zpět do srdce, té sluje,
vrací kytici komiků.
,Hle, co se rodí v čase,
jak klobouk mizí zase.'
--------------
#7
alesio
Kmotr
sicilský sonet
Vychází kmotr ze síně,
na hlavě klobouk kusý,
tak rád by střílel do tchýně,
do jiných střílet musí.
Namočí skývu ve víně
a vyndá doutník z pusy,
že nepřemýšlel o vině,
alespoň dnes to zkusí.
Děti se vrací ze školy,
zapadlo slunce za les olivový,
drobty padají pod stoly.
A kmotr začne život nový.
Koupí kytici od Polly
a tchýni dá ji s mnoha slovy.
--------------
#8
Wizard
Hoď to za hlavu
shakespearovský sonet
Mám pod kloboukem tisíc nápadů
Zdá se že nefunguje ani jeden
Jak sluncem prozářit tvou náladu
Temná noc končí svítá nový den
Jednou jsi nahoře jindy zas dole
Nemůžeš vážně všechno stihnout sama
To dávno znáš to učili nás v škole
Měj raděj komedii nežli drama
Svážu ti kytici třeba z fialek
Budem se spolu toulat někde v lese
A budu šašek budu vtipálek
Tak dlouho dokud tě to nepovznese
Najdi si radost najdi zábavu
Všechny starosti hoď prostě za hlavu
--------------
#9
Antonín Robin
***
sonet
Lesem se tichý šepot nese,
Dokonce i slunce se vážně tváří,
Ale pod kloboukem modré oči září,
Ten šepot se k uchu nedonese.
Když kytice se k nebi vznese
Na počest uzrálého stáří.
Uzrálého? Proč se s mládím sváří
O taneční krok v plese?
Marnost! Škola již nikdy nezavolá
Zpět to splašené mládí
Jež s věkem marný souboj svádí.
Jen smutný úsměv neodolá
A na tváři rozsvítí se kradí
Když ji jeho ruka hladí.
--------------
#10
LiPie
Léto
sonet- shakespearovský
Schováváš slunce pod kloboukem
Když procházíš lesem vonícím
Mám vyhnout se klobouku obloukem
A při tom o dvou jahodách snícím
To červen dal vale taškám školním
A ruské kolo je hned milenci obsazené
Fandí i rybníkům a cestám polním
Čepice najednou laškovně nasazené
Kytice svou duhu rozehrála
Soutěží jenom s oblohou
Ani se chudák nenadála
A jí chlebíček s oblohou
Chutnáš mi, léto radostí
A slyším hudbu mladosti
--------------
ANKETA
