Veršotepárna - Vaše díla - Rispet 1c

Vážení a milí, je tady už třetí várka vašich veršotepeckých děl! Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními.

Pro první kolo jsme vybrali krátkou a krásnou básnickou formu, kterou je rispet.

Soutěžních příspěvků se nám sešlo požehnaně – příjem vašich děl tento týden sice již skončil, ale na ještě jednu porci se můžete těšit i v sobotu. Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.

Zadaná slova pro tento týden byla:

okno muž noha duch vůz
 

POZOR – uzávěrka byla ve čtvrtek v 17.00 hod. Později přijaté příspěvky již do soutěže nemůžeme zařadit. Budete muset počkat do ponělka na nová slova. Děkujeme za pochopení.

Ve čtvrtek přišel velice vtipný příspěvek, v soutěžním přehledu se sice objeví až zítra, ale teď ho uvedu kvůli jeho vtipu a satirickému šlehu. :-)

Není radno podceňovat veršotepce...

Zoufalý muž se širákem v čele,
na stole láhev Chardonnay.
"Běžte už s těmi rispety do pr...!
Bude jich padesát, no to snad né!"

"Vůz, muž, noha, okno, duch - jak naivní jsem já byl.
Tu příští várku slov promyslím líp, jinak by mě ten projekt zahubil."

Zoufalý muž se širákem v čele, na stole láhev Chardonnay.
To Shaana Šantroch veršotepce podcenil, teď je mu ouzko, ne že ne...

Tak a teď k předposlední várce soutěžních příspěvků. Jdeme na to.

-----------------
#31
F.F.
Zásoby na zimu...
Rispet

Pod oknem vozu ležela noha muže.
Linul se z ní odporný puch.
Jak dlouho tu asi ležet může?
Ptám se sám sebe, bledý jako duch.

Ale co, vezmu ji domů a uvidím.
Možná ji naložím... možná ji vyudím!

Jasně, pro vás by to asi nebyl žádný med.
Já to však neřeším - jsem přece lidojed!
-----------------
#32
Antonín Robin
***
Rispet

U okna stojím a trochu se bojím,
protože venku je duch. Má podprsenku,
tak není to muž. Stejně se nepřipojím
ani na vteřinu, ani na chvilenkiu.

Stejně jako před lety mnoha
v makabrickém tanci se míhá jeho noha.

Za sebou táhne vůz plný hrůz.
Vím, co to je: Dárek od mých můz.
-----------------
#33
Alice Barešová
Snad srdce touha
Rispet

Za oknem ponurý šedý den,
do vozu bubnují kapky,
na chvíli zjevil se mi sen,
nechápu jej, byl krátký.

Seděl tam kdesi v dáli muž, snad srdce mého touha.
Byl skutečný anebo duch, vidina jenom pouhá?

Kdo milý můj se nedozvím, kocour mi nohu lechtá,
procitám, vypíná se film a není se kde zeptat.
-----------------
#34
Marie Kliková
Beznaděj
Rispet

Plačíc z okna se na ulici dívá.
Tam pro ni už vůz jede, kvapí a kvílí.
Odvezou ji, za to, že byla moc snivá
a svět viděla pořád jen bílý.

Za chvíli už tu budou, čas se krátí.
Vezmou ji do míst, kde i ducha ztratí.

Tak jako jejího muže bez nohy, vzali dál
mezi stěny holé, za to že chodit nepřestal.
-----------------
#35
Helén
Stará láska
Rispet

I skla se v oknech rozezněla,
jako by pod nimi projel vůz,
to místnost touhou rozechvělá,
začala přehrávat tiché blues.

Muž v duchu přemítal, zda chopit se vesla,
když žena nádherná k nohám mu klesla.

Pak tiše pronesl „Já pochopil, víš,
že do stejné řeky nevstoupíš.“
-----------------
#36
Pavel vitsoft Šrubař
Polárka
rispet

Po čase večeří, hned jak se zešeří,
v duchu si otvírám šperkovou dózu.
Nemužné od muže, namítnou někteří,
odkrývat poklady Malého vozu.

V strnulé poloze, s mravenci na noze,
oči jsou pestíky v okenní výloze.

Vidí, jak Polárka stává se bliznou,
z níž kdysi láska má dala mi líznout.
-----------------
#37
Ivo Levis
Festina lente
rispet

V pondělí ráno zahlédl jsem v metru
oknem vozu opouštějícího stanici
nádhernou dívku v bleděmodrém svetru
na dlouhých nohou doslova tančící.

Když jsem ji uviděl, v duchu jsem tiše vzdech,
proč zase doplácím na stálý shon a spěch.

Kdybych jen dokázal rozvážným mužem být,
metro bych nestih a dívku moh oslovit.
-----------------
#38
Šárka Sudová
Škoda lásky
Rispet

Ducha nepřítomnost, okno zamlžené,
jednou nohou v němé prázdnotě.
Cit, jenž chrání jenom vyvolené,
ostatní se topí v temnotě.

Vozem bez kol, nožem bez ostří,
kvartetem, v němž hrají jenom tři,
ženou bez slz, mužem bez hrdosti.
Zbyl jen sex a ostré střepy zlosti.
-----------------
#39
Amelie M.
Neumělá
Rispet

Mé verše neumělé
Můj dům do něhož ani noha nevkročí
Ven oknem plynou myšlenky potemnělé
A kolem si v klidu roste klokočí

Velký vůz v oblacích píseň Malému tiše zpívá
Můj muž na zemi opět znuděně zívá

Duchem už jsem také jinde
Svým touhám dnes dávám kvinde
-----------------
#40
Pavel Časar
Jezdec
Rispet

Muž s nohou na plynu svého vozu
opojen víc, než snad se smí,
ventily ječí, žádný rozum,
nevidí v šeru živý stín.

Lehko je hádat další příští,
když duch tu leží v tratolišti.

Za oknem silně mřížovaným
dost času na to, myslet na ni.
-----------------