Přinášíme Vám první várku vašich veršotepeckých děl tohoto týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními.
Pro šesté kolo jsme vybrali opět lahůdku - byla to villonská balada.
Tentokrát to byl oříšek, ale nevzdali jste to. Soutěžních příspěvků se nám sešlo opět nemálo – a to ještě příjem vašich děl tento týden nekončí.
Dnes Vám přinášíme prvních šest příspěvků a na další porci se můžete těšit i zítra. Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.
---------------------------------------
Ale pozor – uzávěrka je již dnes - ve čtvrtek v 17.00 hod.
Později přijaté příspěvky již do soutěže nebudeme moci zařadit.
Děkujeme za pochopení.
Zadaná slova pro tento týden byla:
svět pramen květina lež kresba
A teď už – jako každý týden - pojďte číst a hodnotit.
---------------------------------------
#1 c
Luděk
Pondělní
Villonská balada
Po neděli pondělí bývá,
deka týdne zas na mě padne.
Jsem jak květina choulostivá,
která periodicky vadne
a zmírá za nocí i za dne.
Měníme se v tupé roboty
a šance k odpočinku žádné.
Bože, nech mě dožít soboty!
Ne, náš svět krásou neoplývá
a přežít v něm fakt není snadné.
Ten, kdo vpřed s nadějí se dívá,
sám sobě lží a klamem vládne,
však čas pro sebe neukradne.
Znějí jak ubohé bonmoty
všechny rady, hloupé a zrádné.
Bože, nech mě dožít soboty!
Je lidská bytost práce chtivá,
nebo v ní vlastně spíše chřadne?
Náš pramen různou hloubku mívá
a co zničí se, neomládne.
Co záporné je a co kladné?
Chtěl bych slyšet výrok poroty!
Třas a stres důkazy jsou pádné.
Bože, nech mě dožít soboty!
Když v kresbě linka s linkou splývá
a netrefíš nohou do boty,
pak modlitba už jenom zbývá:
Bože, nech mě dožít soboty!
---------------------------------------
#2 c
Martin Kučera
Jméno Štěstí
Villonská balada
Proč hledáme štěstí pramen?
Kde touha po něm rozkvétá?
Bezradnost, pokrčení ramen
Odpověď v kresbě zakletá
Hlavou mudrce prosetá
Je našeptána do pověstí
Tajemně křídly třepotá
Náš život nese jméno Štěstí
Po šňůrce perel zatoužíme
Měšec náš nechť se naplní
Však náhle jaksi hůře spíme
Třpyt perel spánek oslní
Náš klid se vplétá do trní
Jež ostře píchá do zápěstí
Ve světě svém jsme patrní
Náš život nese jméno Štěstí
Květiny náhle jinak voní
I lež má jaksi oblé hrany
Pohled náš mlžný mamon cloní
Považujíc se za dvořany
I mince zlatá dvě má strany
Ta jedna duši neklid věští
Druhá otvírá velké brány
Náš život nese jméno Štěstí
Když krutá nemoc dny nám zkrátí
Bezmoc a strach, zatnutí pěstí
Perly zdraví nenavrátí
NÁŠ ŽIVOT NESE JMÉNO ŠTĚSTÍ!
---------------------------------------
#3 c
Chimmychanggaz
Souznění
Villonská balada
Když poznáš tu na světě,
nejbáječnější z žen.
Hned o této planetě,
jsi více přesvědčen.
Že zde můžeš být šťasten.
Nic probémem není.
S ní jsi pořád propojen.
Víš co je souznění.
Umožní ti vyletět,
z lží, k nímž jsi přilepen.
Je to jak let v raketě,
držíš se jí ramen.
To Lásky čisté pramen,
z tebe pak vypění.
Jsi krásně rozdováděn.
Víš co je souznění.
Je jak květina v létě
vůní jsi unášen.
Pak cítíš se nahatě,
od všeho odzbrojen.
Jen ti stále plní sen.
A krásné je to snění.
Cítíš se být vykoupen.
Víš co je souznění.
Srdce máš v piruletě.
Kresby dobarvení,
na životní paletě,
víš co je souznění.
---------------------------------------
#4 c
Zuzana Zajícová
Chtěla jsem všechno a nemám nic
villonská balada
Při světle voskovic
jeví se mi svět lepším
a tak to já mám se vším.
Ten pramen vlasů a bledá líc
na tvojí kresbě cizích krasavic
kreslených perem na pergamenu
nekreslíš mě, kreslíš jinou ženu.
Chtěla jsem všechno a nemám nic
Není to dlouho, já měla jsem víc
proč nejsi se mnou, marně řeším
na tvoji kresbu zbytečně se těším.
Při matném světle voskovic
nemá už život valnou cenu
nelíbáš mě, líbáš jinou ženu.
Chtěla jsem všechno a nemám nic
Stačila malá lež nic víc
teď smutně hlavu věším
květina bez vody a ty sis nevšim.
To matné světlo voskovic
v kapse mám prošlou měnu
nemiluješ mě, miluješ jinou ženu.
Chtěla jsem všechno a nemám nic
Jen v pouhém světle voskovic
jeví se mi svět lepším
bez lásky utíkám před vším.
Chtěla jsem všechno a nemám nic
---------------------------------------
#5 c
Chimmychanggaz
Vedle Tebe ležím
Villonská balada
Už jsem skoro nahá,
ozvalo se v telefonu.
Já na vrcholu blaha,
fantazie není v rohu.
Dělám vše co mohu,
přes půl světa běžím.
Noha střídá nohu,
ať už vedle tebe ležím.
A teď už uléhám,
dál pobízíš mou touhu.
Střídá se chtíč a něha.
k tomu vždy mám vlohu.
Lži ať se spálí ve stohu,
pramen pravdy střežím.
Láska pohání mou snahu,
ať už vedle Tebe ležím.
Už jsem celá vlahá,
v klíně mám květinu.
Už tam budu, drahá,
budu za vteřinu.
Též rozkvetu v Tvém klínu,
prsty kresbu pak stvořím.
Polykám na Tě slinu,
ať už vedle Tebe ležím.
Tvého klína rýha,
už pohledem v ní vězím.
vůně dopadnout už stíhá,
ať už vedle Tebe ležím.
---------------------------------------
#6 c
alesio
Výletníci
villonská balada
Dnes ti to říkám naposled!
Nejčistší voda je u pramene.
Moře na tebe zapomene,
moře je bez paměti, tak i svět,
ač křičí:"ráj to napohled".
Možná to ani není lež,
jen špína, hnida, blecha, veš.
K prameni dej se na výlet.
Na cestě té však času sled
bez nohou, bez rukou se žene,
jen srdce vtisklé do kamene,
jen otevřená rána, vřed,
květina chladná jako led.
Jen do nebe když kreslíš věž,
tou cestou nikam nedojdeš.
K prameni dej se na výlet.
V kameni srdce, zmrzlý květ.
A na zdech jenom "tekel mene".
Cedr zakletý do semene,
ta cesta tam a zase zpět,
radosti, smutku, smíchu, běd.
Nevyjdeš nikdy nevejdeš
a nikdy, nikdy nedojdeš.
K prameni dej se na výlet.
Poprvé dnes, dnes naposled
jediná voda je u pramene.
Tam smrt tě nikdy nedožene.
K prameni dej se na výlet.
---------------------------------------
ANKETA
Hlasovat můžete ZDE
