Vaše díla - Villonská balada 2b

Přinášíme Vám další várku vašich veršotepeckých děl tohoto týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy.  Je soutěží sám se sebou i s ostatními.

Pro šesté kolo jsme vybrali opět lahůdku - byla to villonská balada.
Tentokrát to byl oříšek, ale nevzdali jste to.

Soutěžních příspěvků se nám přesto sešlo slušné množství.

Dnes Vám přinášíme dalších devět příspěvků.

Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.
---------------------------------------

Ale pozor – uzávěrka byla ve čtvrtek v 17.00 hod.
Později přijaté příspěvky již do soutěže nebudeme moci zařadit.
Děkujeme za pochopení.

Zadaná slova pro tento týden byla:
loutna láska píseň krev noc

A teď už – jako každý týden -  pojďte číst a hodnotit.

---------------------------------------
#7 b
Chimmychanggaz
Rty pootevřené
Villonská balada

Hra světla a stínu,
teď Tvé tělo hostí.
Noc ukryta v klínu,
den pánevních kostí.
Boky jsou v cudnosti,
vpravo tetované.
Píseň tmy - výsosti.
Rty pootevřené.

Žádnou část neminu,
mistr souslednosti.
Pupíček je Yinu,
bříško v Yang ostrosti.
Na vzdor vzdálenosti,
ňadra v zář spojené.
Krve barevnosti,
rty pootevřené.

Pod krkem hlubinu,
dbát představivosti.
Prstíky pro loutnu,
krč s rozmanitostí.
Stvořen k závislosti,
k rovině ramenné.
Avšak Lásku jistí,
rty pootevřené.

Paže tmy peřinu,
vlásky též ztracené.
Však lesk ve smyslnu,
rty pootevřené.
---------------------------------------
#8 b
alesio
Parný den
Villonská balada

Za dne je horko k zalknutí,
vzdávám se písni noci.
Jsme nazí, ale obutí,
Země své cizí nosí.
O vodu Pán nás prosí.
Poslouchám noci zpěv,
Země se houpe v bocích.
Láska má modrou krev.

Za dne i loutna k prasknutí
mlčí pod parnou mocí.
Necítím Ducha vanutí.
Žár v okovaných krocích
zlatavá stébla kosí.
Jen lvů žíznivých řev.
Kdy vrátí se ti bosí?
Láska má modrou krev.

Jsme k Zemi žárem přimknutí,
koráby opile plují nocí.
A v domě hosté bez chuti
sténají po prorocích.
Za nocí bloumám v docích.
V moři se bouří hněv
a mrtvé duše v parcích.
Láska má modrou krev.

Pak náhle dveří bouchnutí
a vítr jako zjev
ke hře mou loutnu přinutí.
Láska má modrou krev.
---------------------------------------
#9 b
Monika Silberová
Tak mě prostě chval!
Villonská balada

O romantice jsem vždy snila
O muži, co by loutnu měl
O lásce by mi písně pěl
Krev by se mi touhou pěnila
Noc by se k vrcholu blížila
Řekl by Moniko má krásná
Jsi moje víla spásná
Jen pro něj bych svůj život žila.

Pak o chytrém muži jsem snila
Nade mnou by vždy navrch měl
Citoval by ze všech slavných děl
Já bych ho stále lačně pila
Jeho bych chtěla býti milá
Řekl by: Je to přece věc jasná
Moniku jsem poznal ve snách
Jen pro něj bych svůj život žila.

O vášnivém muži jsem snila
Naším domem by sex jen hřměl
V divoké bouři našich těl
Já bych byla vášní opilá
Jízda by to byla zběsilá
Řekl by Moniko má slastná
Ty jsi v tom prostě úžasná
Jen pro něj bych svůj život žila.

Celou dobu jsem o něm snila
O muži, co by jen chválu pěl
Na nic jiného by nemyslel
Jen pro něj bych svůj život žila.
---------------------------------------
#10 b
Markéta K.
Píseň o nešťastné lásce
Villonská balada

Žil jeden mladík kdesi kdysi,
bohatou pannu miloval,
však ani slůvko neřekli si,
jen tiše pod oknem jí stál,
odvahu nikdy nesebral
požádat krásku o cokoli,
vždyť nebyl šlechtic, natož král,
a srdce tolik, tolik bolí.

Zvečera ukryt mezi tisy
svou loutnu na pomoc si vzal,
v paláci cinkly zlaté mísy,
on celou noc jí písně hrál,
do krve prsty rozedral,
leč vojáka to těžko skolí.
Jen slavík v ořeší se smál
a srdce tolik, tolik bolí.

Pak k ránu zaduněl hlas čísi:
ty lumpe nuzný, táhni dál!
Když slunce vyšlo nad kulisy,
hrdina už tu nezpíval.
Nadějí na lásku se vzdal
a mašíroval do údolí.
Daleko zůstal její šál
a srdce tolik, tolik bolí.

Vrásčitá panna nad dopisy
rozjímá o tom, jenž pad' v poli,
na stěně stará loutna visí
a srdce tolik, tolik bolí.
---------------------------------------
#11 b
alesio
V letorostech
Villonská balada

Pod vítěznými oblouky mostů
čekají lidé na zázrak.
Ve tmě. To není noc, to je jen mrak,
to je krev vzácných hostů.
"Mámo, já nevěděl, že rostu.
Pro lásku šel bych světa kraj."
Tak písni vstávej, loutno hraj!
Minulost věštím z letorostů.

Jsem vyznavačem tvého postu.
Princeznu dávno sežral drak.
Z kocábky mé zůstal jen vrak.
Ústa jsem ukryl do porostu.
"Chlapečku, tumáš, dej si jostu",
povedali mi mama vraj.
Most. Překlenout propast přes okraj.
Minulost věštím z letorostů.

Ty obutý a já zas bos tu,
ty bombu máš, já v ruce prak.
Mrak nade mnou, most do oblak.
A pod obloukem toho mostu,
svou lásku, svůj jediný máj.
Tam, kde je peklo, je i ráj.
Minulost věštím z letorostů.

Příteli, bratře, oblouk cos tu
nad propast nakreslil jak pták
přejíždí můj poslední vlak.
Pak ukryji se v letorostu.
---------------------------------------
#12 b
Shane
Již den v růžích tajné sny své spřádá...
Villonská balada

Již den v růžích tajné sny své spřádá
a na krajinu noci stín zas pad,
do duše se marná touha vkrádá,
pod okno tvé teď s loutnou spěchám rád.
A píseň moje prozradí ti snad,
že jenom tebe ve svém srdci mám
a jinou nemohl bych milovat,
z důvodů známých cit svůj ukrývám.

Snad píseň mou vyslechneš si ráda,
výsměchu tvého nemusím se bát,
smělé zdá se, oč srdce mé žádá,
však za lásku tvou svoji chci ti dát.
Kéž nejsem sám, kdo bláznivě má rád,
dík vášni své já krev ve varu mám,
ač tobě jen chci srdce darovat,
z důvodů známých cit svůj ukrývám.

Do vlasů mých rosa tiše padá
a nebe obléklo si hvězdný šat,
do duše mé se teď smutek vkrádá,
žes tu mou píseň nevnímala snad.
Mám strach, že zvolna začne umírat
v srdci láska, ač ještě tak mladá,
že hloupé je jenom sám milovat,
z důvodů známých cit svůj ukrývám.

I když Fortuna mne nemá ráda,
k života bídě přec se s chutí znám,
jen když do mysli mé stín se vkrádá,
z důvodů známých cit svůj ukrývám.
---------------------------------------
#13 b
Luděk Příhoda
Z pódia
Villonská balada

Jsem jedním z těch, kdo večer zpívá
pro všechny, co chtějí poslouchat.
Má píseň rozverná i tklivá
dnes zaznívá jak už tisíckrát.
Havěť tam dole já nechci znát,
ty husičky a pivní brachy.
Jen oči zavřu a budu stát.
Vše vydržím, jen když jsou prachy.

Sál jako sál, všechno mi splývá,
jen loutnu svou stále slyším hrát.
Tak to končí? Takhle to bývá?
Kde je láska? Kde je mír a řád?
O dobách rád nechávám si zdát,
kdy jezdíval jsem na potlachy.
Ne, já nelituju těchhle ztrát.
Vše vydržím, jen když jsou prachy.

Jestli ten nade mnou se dívá
tak určitě ví, co bych moc rád.
Má čára života je křivá
a já  ji tak toužím narovnat!
Však navyklý jsem všech změn se bát
a dobře vím, jak chutnaj krachy.
Ač vzít si život snadno bych zvlád,
vše vydržím, jen když jsou prachy.

Noc končí, už se rozednívá
a já si říkám: žádné strachy!
Krev se mi vaří, však co zbývá:
Vše vydržím, jen když jsou prachy.
---------------------------------------
#14 b
Gabriela Triniti
Getsemane
villonská balada

Je noc  Už písně dozněly
co přes den hrála láska oddaně
Teď loutny jakby struny neměly
ač rád bys uchopil je do dlaně
a hrál...  Píseň tak krásnou bezelstnou
jako dřív - než tmou oněměly
Vždyť vídal jsi jak lidé pouští jdou
aby tvou píseň lásky slyšeli
Teď přišla noc; tvá krev prosakuje tmou

Je noc  Květy v zahradě se zavřely
a měsíc zírá tiše bezradně
Bílí andělé si oči zastřeli
vzduch mlčí ponuře a záhadně
Úzkost se plíží nocí bezednou
provázená černými anděly
a démoni tvou krev kořistit jdou
pro písně které z tvých úst zazněly
Teď přišla noc; tvá krev prosakuje tmou

Je noc  Loutny se znovu zachvěly
pějí tvou píseň teskně půvabně
Ty struny lásky mlčet nechtěly...
Tělo tvé leží v trávě bezvládně
a tesáky jak jehly maso rvou
tesáky jak nože z oceli
Dnes démonům je tvoje trýzeň hrou
Vtom - písně tvé temnotou zazněly!
Však je tu noc; tvá krev prosakuje tmou

Je noc  Vidíš jak lidé pouští jdou
aby tvou píseň lásky slyšeli
píseň tak krásnou bezelstnou
že černí andělé si oči zastřeli
Teď přišla noc; tvá krev prosakuje tmou
---------------------------------------
#15 b
vo Levis
Zmámený láskou
Villonská balada

Jedině pro tebe, má milá,
a proto, že tě mám tolik rád,
chtěl bych se naučit písně psát.
Čím jsem byl, než jsi mě sbalila?
Připomínal jsem všem motýla
poletujícího bez cíle,
trvalo to však jen do chvíle,
než jsi mě dočista zmámila.

Jedině pro tebe, má milá,
chtěl bych dnes na loutnu umět hrát,
velikou lásku ti vyzpívat
která mě do srdce ranila.
Zprvu jsem bránil se zavile,
můj odpor ztrácel však na síle,
než jsi mě dočista zmámila.

Jedině pro nás dva, má milá,
chystám se postavit pevný hrad,
kde budem za nocí klidně spát.
Já s chutí pouštím se do díla,
nevzdám se, kdyby mi nezbyla
kapka krve v poslední žíle.
Já choval jsem se pošetile,
než jsi mě dočista zmámila.
---------------------------------------
ANKETA
Hlasovat můžete ZDE