Vaše díla - Rondel 3

Přináším Vám porci vašich veršotepeckých děl uplynulého týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy.  Je soutěží sám se sebou i s ostatními.

Lahůdkou desátého únorového kola je  rondel.
Není to úplně snadná forma, ale nevzdali jste to.
Dnes Vám přináším sedm vašich příspěvků. Jsem opravdu rád, že vás hraní se slovy tolik baví. Na další zadání nové formy se můžete těšit v pondělí.

Zadaná slova pro tento týden byla:

pohled šipka brána omyl déšť

A teď už – jako každý týden -  pojďte číst a hodnotit
---------------------------------------
#1 c
Martin Kučera
Zlá nemoc
Rondel

Chorobou schvácen klesám v lože
S pohledem skelným - umírám
Jak jedem z šipky požírán
Ku bráně nebes mířím - ,, Bože !"

Ze sta bylin čaj chotí složen
Mudrců mastí natírán
Chorobou schvácen klesám v lože
S pohledem skelným - umírám

Od kapek deště do rohože
Již lékař obuv otírá
Po chvíli brašnu zavírá:
,,Omyl pane, rýma." ,,Cože ?!"

Chorobou schvácen klesám v lože
S pohledem skelným umírám.
---------------------------------------
#2 c
Zuzana Zajícová
Sama
rondel

Sama jdu deštěm po nábřeží
ozvěna kroků na dláždění
jen já a můj stín, nikdo jiný není
nechci být sama, to je oč tu běží.

Bránu hřbitova kamenný svatý střeží
upřený pohled těžko změní.
Sama jdu deštěm po nábřeží
ozvěna kroků na dláždění.

Ten omyl pořád mi v hlavě leží
jak jsem se spletla, život není snění
šipka mimo cíl, v krajině srdce slabé chvění
v lásku na celý život málokdo už věří.

Sama jdu deštěm po nábřeží
ozvěna kroků na dláždění.
---------------------------------------
#3 c
alesio
Jaká bána!
rondel

"Jaká b(r)ána!",řekl tehdy syn,
nahý byl, s jasným pohledem,
omyl můj omyl pod ledem,
tím deštěm zbavil mě všech vin.

Takové oči kopretin,
taková vůně za medem,
"jaká bána!", řekl tehdy syn,
nahý byl, s jasným pohledem.

V jeskyní Šipka byl jsem stín,
té smrti byl jsem sousedem,
která se kochá nad vředem
a rozevírá lačně klín.

"Jaká bána!", řekl tehdy syn.
---------------------------------------
#4 c
alesio
V dešti
rondel

Jsi jako déšť, jenž padá z nebe
vyprahlým letním dnem,
jsi snem,
jediným pravým chlebem.

Pohledem skrze bránu veden,
šipkou, co přede mnou se hne,
jsi jako déšť, jenž padá z nebe
vyprahlým letním dnem.

Není to omyl, nejsem sveden,
nekráčíš v davu vítězném,
jsi vězněm
a přece chci jen tebe.

Jsi jako déšť, jenž padá z nebe
vyprahlým letním dnem.
---------------------------------------
#5 c
Markéta K.
Velkou lásku hledám ze všech sil
Rondel

Šipky k svému srdci kreslím na chodníky,
velkou lásku hledám ze všech sil.
Déšť je v noci asi všechny smyl -
nebo na mé bráně zrezly kliky?

Možná změnit měla bych své zvyky,
snad by osud štědřejší pak byl,
šipky k svému srdci kreslím na chodníky,
velkou lásku hledám ze všech sil.

Z hledání už začínám mít tiky,
v nedohlednu zdá se být můj cíl.
Kde je ten, jenž by se rozohnil
pohledem mým, plným romantiky?

Šipky k svému srdci kreslím na chodníky,
velkou lásku hledám ze všech sil!
---------------------------------------
#6 c
Mamka
Spí, či bdí?
Rondel

V hustém lese u jezírka
brána z větví se rozevřela,
ona v tu ránu znehybněla,
tančila tam lesní žínka.

Směr cesty určovala šipka,
však v omyl ji teď uváděla,
V hustém lese u jezírka
brána z větví se rozevřela.

Z vody šplouchla zlatá rybka,
to pohledem svým zachytila,
proudem deště smáčena byla,
dnes takto snila mladá dívka.

V hustém lese u jezírka
brána z větví se rozevřela.
---------------------------------------
#7 c
Shane
Byl to jen omyl...
rondel

Zachytil jsem v časné době ranní
Tvůj pohled, sladký jak plod moruše,
až skrze oči, bránu do duše,
šipka marné touhy srdce raní.
 
Nepoznal jsem snad krásnější paní,
tak lákavou, že zrady netuše
zachytil jsem v časné době ranní
Tvůj pohled, sladký jak plod moruše.

Pak zchladil nám hlavy znenadání  
déšť díky frontální poruše
že mělas zájem, krásná Venuše,
omyl byl a není více k mání
Tvůj pohled, sladký jak plod moruše.
---------------------------------------
ANKETA
Hlasovat můžete ZDE