Přináším Vám porci vašich veršotepeckých děl minulého týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními.
Lahůdkou desátého únorového kola je rondel.
Není to úplně snadná forma, ale nevzdali jste to.
Dnes Vám přináším devět vašich příspěvků. Jsem opravdu rád, že vás hraní se slovy tolik baví. Na další zadání se můžete těšit v pondělí.
Zadaná slova pro tento týden byla:
hlad vlas člen obraz osud
A teď už – jako každý týden - pojďte číst a hodnotit
---------------------------------------
#1 b
Martin Kučera
Mezi pražci
Rondel
Za zpěvu fanfár vlak vyráží
S osudem pražci krájeným
Uchvácen údolím zeleným
Vytržen z náruče nádraží
Do tepu času kůl zaráží
Se štěstím za vlasy chyceným
Za zpěvu fanfár vlak vyráží
S osudem pražci krájeným
Se členy posádky obráží
Hladový - se srdcem spáleným
S obrazem života znaveným
Uniká do stínu garáží
Za zpěvu fanfár vlak vyráží
S osudem pražci krájeným
---------------------------------------
#2 b
alesio
Mýval
zárodek rondelu
Míval jsem dlouhé vlasy,
míval jsem dlouhé vlasy,
míval jsem hlad, asi,
míval jsem, mýval, vlasy.
Stal jsem se členem masy,
obraz se rozplynul,
míval jsem dlouhé vlasy,
než osud zahynul.
---------------------------------------
#3 b
alesio
Mého Pána hlas
rondel
Podrž se pevně oltáře,
tvůj osud visí na mém vlasu,
tvůj obraz šíří moji krásu,
podívej se mi do tváře.
Nepotřebuješ stopaře,
stačí hlad po mém masu,
podrž se pevně oltáře,
tvůj osud visí na mém vlasu.
A když padají trakaře,
zkus se mnou jednou držet basu,
drž se mé tváře, mého hlasu,
jsi členem mého herbáře.
Podrž se pevně oltáře,
tvůj osud visí na mém vlasu.
---------------------------------------
#4 b
Chimmychanggaz
Klid
Rondel
Po klidu já mám hlad,
násobím se v zrcadlech.
Pak tanec po střepech,
osudu je předpoklad.
Utáhnu dál ten náklad?
Člen mistrů ve stresech.
Po klidu já mám hlad,
ztrácím se v zrcadlech.
Už být sám je základ.
Jsem jak vlas ve vlasech.
Obraz na prázdných zdech,
já budu někdy snad.
Po klidu já mám hlad,
násobím se v zrcadlech.
---------------------------------------
#5 b
Zuzana Zajícová
Osud neobelstíš
rondel
Osud nikdy neobelstíš
máme ho napsaný v dlani
hlad po lásce, jen touha je k mání
zpocené vlasy, špatně spíš.
Obraz na zdi, na něm kříž
bez Krista, víra tě nezachrání
Osud nikdy neobelstíš
máme ho napsaný v dlani.
Jsi pouhým členem, to ty víš
nahoře sedí jiní páni
ti mají ještě horší spaní
a nesou možná těžší kříž
Osud nikdy neobelstíš
máme ho napsaný v dlani
---------------------------------------
#6 b
Markéta K.
Krásná studentka
Rondel
Prý mi schází po vědění hlad,
já však lačním česat si své vlasy,
oživit v nich každý kousek krásy,
nechat jimi osud promlouvat.
K čemu členy německé mám znát,
na co integrály budou asi?
Prý mi schází po vědění hlad,
já však lačním česat si své vlasy.
Až princ pošeptá mi "mám tě rád"
a můj obraz nad své lože dá si,
zachvějí se moje dlouhé řasy,
profesorům budu se jen smát.
Prý mi schází po vědění hlad,
já však lačním česat si své vlasy!
---------------------------------------
#7 b
Mamka
Snění
rondel
Ve snech se zjevují všeliké obrazy,
protkané smutným i veselým osudem.
Ráno,až procitnem,ve snech už nebudem,
snění se pak i v náladě odrazí.
Poznáme ve tvářích rozličné výrazy,
vlasy své zkrášlit dnes si však nepůjdem.
Ve snech se zjevují všeliké obrazy,
protkané smutným i veselým osudem.
Živý a krutý sen-často nás zamrazí,
to když je o válce, o bídě o hladu,
jen členům mordparty nezkazí náladu,
pocity podivné nás přes den provází.
Ve snech se zjevují všeliké obrazy.
---------------------------------------
#8 b
Shane
Když přijde hlad...
rondel
Když přijde hlad, rád všechno sníš,
pak nevadí ti ani vlas,
jenž v jídle svém objevíš as,
že mohl by být tvůj, zda víš?
Žes členem "klubu sytých" sníš,
chceš cpát se, zpíjet pod obraz,
pak nevadí ti ani vlas,
když přijde hlad, rád všechno sníš.
Kéž do svých rukou uchopíš
osud, jenž chtěl bys změnit v ráz,
poznáš, že svět je plný krás,
že i tys náhle Ráji blíž.
Když přijde hlad, rád všechno sníš...
---------------------------------------
#9 b
hledač
Maminkomazánkovina
rondel
má něžná ruka vždycky pohladí tě,
i když se ježíš jako dikobraz,
i když je život občas na provaz,
i když ti dávno nesmím říkat – dítě…
trojčlenka… ty, já, a ta v našem bytě…
doposud léto, teď však přišel mráz…
má něžná ruka vždycky pohladí tě,
i když se ježíš jako dikobraz…
není mi vhodné zmírat na úbytě,
nejíst a nespat, čekat na podraz…
kolem mě, tebe… prostě kolem nás
ta holka vlastní rozhazuje sítě! -
má něžná ruka vždycky pohladí tě,
i když se ježíš jako dikobraz…
---------------------------------------
ANKETA
Hlasovat můžete ZDE
