Přinášíme Vám další várku vašich veršotepeckých děl tohoto týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními.
Lahůdkou desátého únorového kola je rondel.
Není to úplně snadná forma, ale nevzdali jste to.
Dnes Vám přinášíme dalších šest příspěvků. Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.
Ale pozor – uzávěrka již byla - ve čtvrtek v 17.00 hod.
Později přijaté příspěvky již do soutěže nemůžeme zařadit.
Děkujeme za pochopení.
Zadaná slova pro tento týden byla:
tvář kámen čas konec kladivo
A teď už – jako každý týden - pojďte číst a hodnotit
---------------------------------------
#8 a
Alena Ajaja Koutná
v krajině srdce Tvého
rondel
V krajině srdce Tvého lovím své sny
Nastavuji tvář horké touze
Trvá věčnost i chvíli pouze
Ten čas bezejmenný
Zakletý v kameni ztracených lásek
Marně zapínáš knoflíky zapomnění
V krajině srdce Tvého lovím své sny
Nastavuji tvář horké touze
Nemá konce co ani nezačalo
Kladivem nehodíš
Za dveřmi otálíš
Jako by Tvé JÁ se mého bálo
V krajině srdce Tvého lovím své sny
---------------------------------------
#9 a
Monika Silberová
Symboly zla
Rondel
Srp a kladivo, hákový kříž
To vše už tu jednou přece bylo
Tisíce pilátů si ruce mylo
S kamenem v srdci klesali jsme níž.
Konec svobody, za oknem mříž
Tváří v zemi se tehdy rylo
Srp a kladivo, hákový kříž
To vše už tu jednou přece bylo.
Ten čas se nesmí vrátit již
Nedopusťme, aby se to skrylo
Mezi symboly rovnítko dát smíš
Srp a kladivo, hákový kříž.
---------------------------------------
#10 a
Mamka
Předjaří
rondel
S koncem zimy přichází předjaří,
hlína, stromy a snad i kámen zavoní,
krajinou projíždí jezdec na koni
s radostným úsměvem na tváři.
Zčechrané vlasy na slunci zazáří,
čas v podvečer se nakloní.
S koncem zimy přichází předjaří,
hlína, stromy a snad i kámen zavoní.
Kladivem v obruč buší kováři,
žízniví o vodu žadoní,
zvuk kovu z dáli zazvoní,
pak už jen zvednou ruce k oltáři.
S koncem zimy přichází předjaří.
---------------------------------------
#11 a
Mamka
Synkovi
rondel
Když prožíval jsi dětství čas,
tak nesledovals kalendář,
nevinná byla dětská tvář,
často jsem hladila tvůj hebký vlas.
Jak léta plynou-vzal je ďas,
dávno již nečteš slabikář.
Když prožíval jsi dětství čas,
tak nesledovals kalendář.
Srdce jak kladivo bije v nás.
Občas i z kamene se line zář,
to dosvědčí i bídný lhář.
Z kterého konce ozve se tvůj hlas?
Když prožíval jsi dětství čas,
tak nesledovals kalendář.
---------------------------------------
#12 a
Shane
Na něžnou krásou teď dech se mi tají...
rondel
Nad něžnou krásou až dech se mi tají,
vidět tvou tvář, snad kámen sám by změk,
čas běží dál, nač myslet na zítřek,
když rty tvé se tak sladce usmívají
a tolik, tolik žádoucí se zdají.
Vychutnávám si sladký polibek,
nad něžnou krásou až dech se mi tají,
vidět tvou tvář, snad kámen sám by změk.
Ač krásné věci vždy svůj konec znají,
a na to věru není žádný lék,
nechci se trápit ani cítit vztek.
Myšlenky kladivům se podobají,
nad něžnou krásou až dech se mi tají…
---------------------------------------
#13 a
Ivo Levis
Už nikdy
rondel
Máš lehký úsměv na tváři,
však srdce tvé je jak kámen;
kdys byl jsem tak láskou zmámen,
že chtěl jsem tě vést k oltáři.
Kladivem hřeby zarážíš
do míst, kde nejvíc jsem zraněn.
Máš lehký úsměv na tváři,
však srdce tvé je jak kámen.
Čas léčí líp než lékaři,
dnes v konci je lásky plamen;
spadly balvany z mých ramen,
zlákat mě se ti nezdaří.
Máš lehký úsměv na tváři,
však srdce tvé je jak kámen.
---------------------------------------
ANKETA
Hlasovat můžete ZDE
