Přinášíme Vám poslední várku vašich veršotepeckých děl z roku 2015. Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními. V lednu si dáme obvyklou měsíční pauzu a v únoru se můžete těšit na poslední kvartál.
Lahůdkou devátého prosincového kola byla Oněginská strofa.
Není to úplně snadná forma, ale nevzdali jste to.
Dnes Vám přinášíme devět příspěvků.
Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.
-------------------------------------
Ale pozor – uzávěrka již byla - na silvestra v 17.00 hod.
Později přijaté příspěvky již do soutěže nemůžeme zařadit.
Děkujeme za pochopení.
Zadaná slova pro tento týden byla:
člověk radost klín poklad život
A teď už – jako každý týden - pojďte číst a hodnotit
---------------------------------------
#1 e
Martin Kučera
Když vládnou chmury
Oněginská strofa
Když v životě vládnou chmury
Paprsky přetnou sluneční
V knize trablů bez cenzury
Čítáme slabí, neteční
Člověk vězněn v šedi smutku
Duši halíc do zármutku
Naléhající, chladný splín
V květu radosti vražen klín
Řeka času hoře splaví
Omele hrany trýznící
Omyje oči truchlící
A jizvy v duši tiše spraví
Znovu poklad nalézáme
A další lodí vyplouváme
---------------------------------------
#2 e
Monika Silberová
Doušky života
Oněginská strofa
Náš svět je plný drobných radostí
Pokladů, co spadnou ti do klína
Zavři oči, když klid se rozhostí
A vzpomínej, už to začíná.
Krásné dotyky, krásná líbání
Zlatý mok, co žízeň ti zahání
Pestrost chutí našich večeří
Půvabné hříchy, když se sešeří.
Nádherné verše našich básníků
Krásné fotky, hra světel a stínů
Obrazy plné lásky a splínů
Herecké výkony našich klasiků.
Člověk je narozen, aby žil
Báječné doušky života pil.
---------------------------------------
#3 e
Shane
Vzpomínka živá zůstane...
Oněginská strofa.
Člověk jen stěží vypoví
touhu, co skrývá v srdci svém,
často se trápí, bláhový,
pro poklad v klínu ukrytém.
Ten zdroj je mnohých radostí,
když vyvolené pohostí,
pak vášeň v srdci rozkvétá,
a okouzlený poeta
připouští možnost, že by snad
i nový život mohl vzkvést,
na konci těch milostných cest,
které on podnikal tak rád.
Až život nový povstane,
vzpomínka živá zůstane..
---------------------------------------
#4 e
Zuzana Zajícová
To se tak někdy přihodí
Oněginská strofa
To se tak někdy v životě stane
že potkáme svůj osud
a člověk prudkou vášní vzplane
jak nevzplanul dosud.
Ta velká ze života radost
a zároveň i velká starost
o lásku co poklad nejvzácnější
o touhu co sílu nejsilnější.
Pak někdy se zas přihodí
že po čase je veta touze
a zůstane jen nuda pouze
svou velkou šanci zahodí.
Je konec lásce, prázdný klín
a v srdci zůstane jen splín.
---------------------------------------
#5 e
alesio
Je to Boží
Oněginská strofa
To život je, co radostí zveš,
to člověk je, co zveš pokladem,
to cesta je, kam šlápneš a jdeš,
a každé zrození je Božím dokladem.
A každá smrt je Boží pečetí,
a každý polibek je Božím objetím,
Země je úrodný Boží klín,
člověk je stvořen z Božích slin.
"Pokoj a Radost"-Boží dech,
ten poklad v poli zakopaný.
"Pravda a Láska"-Boží hrany,
Oceán má jen jeden břeh.
"Je to Boží", řekla ráno.
A dni bylo požehnáno.
---------------------------------------
#6 e
Štěpán Bicera
Nechlastej
Oněginská strofa
Vytlouká-li se klín klínem
Nemusí jít o lesbičky
Člověk omámený vínem
Radost má jako berličky
Sám život ve věčném spěchu
Volá mej dej pro útěchu
Lstivě vymýšlí úklady
Maskujíc je za poklady
Život je dar co nevoní
Jak po dešti oblouk duhy
Nekoukej koni na zuby
Kopytem který tě honí
Přestaň se bát a začni žít
Využij čas než začneš hnít
---------------------------------------
#7 e
Mamka
Človíček
Oněginská strofa
Bolestný, však krásný o to víc,
bývá čas zrození,
dává nám radostí na tisíc,
jsme šťastná lidská stvoření.
To malé robátko pohoupej na klíně,
cítí se bezpečně v náruči mámině,
stává se štěstím i pokladem,
tvého života základem.
Než se človíček člověkem stane,
řekami proteče mnoho vody,
prožije dny krásné i dny nepohody,
dle toho, odkud vítr vane.
Na cestu životem radu mu dej:
S nesnází bojuj a nic nevzdávej!
---------------------------------------
#8 e
Markéta K.
Babiččiny rady
Oněginská strofa
Má babička mi dala kdys
pár do života dobrých rad,
že stranit se mám podlých krys
a nenechat se od nich žrát,
že radost nespadne mi v klín,
když nepřekročím vlastní stín,
a nepřijmu-li, co dá Bůh,
jen pláč zbyde z mých marných tuh,
že člověk chladný jako led
vždy bude mezi lidmi sám
žít bez lásky a v srdci klam.
Jo, babička, ta znala svět!
Čas už mi mnohé roky vzal,
ten její poklad střežím dál.
---------------------------------------
#9 e
Otakar Vagner
Po flámu
Oněginská strofa
Procitám k ránu v kaluži,
ten divný pocit včera-dnes.
Nevoním zrovna po růži
a člověk ve mě kamsi kles.
Včerejšek byl jak z růže květ,
večerní radost - nemyslet!
Noc sálala jak černý klín
po destilátu z jeřabin.
Leč následky si nesu sám.
Mám v hlavě hosty nezvané,
snad trpaslíky kované,
o život běží bůhví kam.
Snad poklad svůj už dostanou
a poskakovat přestanou...
---------------------------------------
ANKETA
Hlasovat můžete ZDE
