Přinášíme Vám obvyklou várku vašich veršotepeckých děl tohoto týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy. Je soutěží sám se sebou i s ostatními.
Lahůdkou devátého prosincového kola je Oněginská strofa.
Není to úplně snadná forma, ale nevzdali jste to.
Dnes Vám přinášíme sedm příspěvků. Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.
Ale pozor – uzávěrka již byla - ve čtvrtek v 17.00 hod.
Později přijaté příspěvky již do soutěže nemůžeme zařadit.
Děkujeme za pochopení.
Zadaná slova pro tento týden byla:
sklon hlava hranice hlas tvář
A teď už – jako každý týden - pojďte číst a hodnotit
---------------------------------------
#1 a
Martin Kučera
Svázáni jak básně rýmy
Oněginská strofa
Když ráno spatřím Tvoji tvář
A hlavu skloníš za polibkem
Do duše vtrhne slunce zář
A já se cítím štěstí střípkem
V melodii Tvého hlasu
Toužím slyšet lásky spásu
Propleteni prsty svými
Svázani jak básně rýmy
Touha v srdci nemá hranic
Omámen vůní vlasů Tvých
Uvolněn spávám bez snů zlých
Myšlenek, nočních můr a štvanic
Vlhké oči plné svitu
Kouzel, lásky, moudra, citu.
---------------------------------------
#2 a
alesio
Už šetříš Kristu na šaty
Oněginská strofa
Jak hlavy sklon je duše má
do Nebe vozem zvedaná,
má duše Láskou zkušená,
má duše Bohu zadaná.
Už hranice překročena,
jedno jsi-li muž či žena,
jsi svatý chudý bohatý,
už šetříš Kristu na šaty.
A tvář je hlasem, tváří hlas,
teď stavíš domy pro kouty,
a víš, že nemáš v rukou ty
svůj život, štěstí, smrt i čas.
Tak každé srdce může jít
hranici času překročit.
---------------------------------------
#3 a
Chimmychanggaz
Čekání
Oněginská strofa
Hlavu v dlaních, ukrytá tvář.
Myslím na ní, hranice snu.
Nemám stání, myšlenek zář.
Jasně šajní, nepřehlédnu.
Slzy roním, zaklet v tónu.
Nerozumím písma sklonu.
Čekat umím, hlas se třese.
Povel koním nepřenese.
Políbení ze rtů mizí.
Stále není všechno jasné.
Na souznění je pak krásné,
že ač plení, stále ryzí.
Ač čekání nekonečné.
Přijde hraní, bude věčné.
---------------------------------------
#4 a
alesio
Milosrdný Samařan
Oněginská strofa
Tam opil se chlap u cesty,
hlava mu byla nevěrná,
sklon věštil jenom neštěstí,
byl za hranicí do černa.
Šel kolem muž ze Samáří,
ztratil se, hledal nádraží,
našel tvář vtisklou v silnici,
ubohou duši trpící.
Vzal na ramena opilce,
dál auta kolem svištěla,
srazila je, snad nechtěla,
v škarpě leželi ve chvilce.
Tu uslyšeli shůry hlas:
"Tak pojďte domů, čekám vás."
---------------------------------------
#5 a
Monika Silberová
Jenže...
Oněginská strofa
Miláčku, máme k lásce sklon
Chceme si plnit svá přání
Srdce nám bije jako zvon
Jenže je to vše jen zdání
Posloucháš mě, já poslouchám tvůj hlas
Miluju tě, říkáme si zas a zas
Hledíme si do očí, tváří v tvář
Jenže láska, to je velký lhář.
Na hranici chcem spolu jít
Jen, aby to nespálilo nás
Tulíme se, když není mráz
Jenže začínáme zvolna hnít.
Miláčku, hlava mi to nebere
Proč se to nakonec vždy posere?
---------------------------------------
#6 a
Zuzana Zajícová
Listopad
oněginská strofa
Já sama jsem, tys odešel
bledá tvář a temný les
za oknem bez světel
holub k nebesům se vznes
Pod hlavou suchý mech
hlas skřípe jak rezavý plech
ten les je bez hranic
jen koleje a dál už nic
Vlak tudy dávno neprojel
den krátký a noc dlouhá
holubí křídla, sladká touha
já sama jsem, tys odešel
smutku podlehnout mám sklon
jsem sama a není tu on
---------------------------------------
#7 a
Ivo Levis
Nedorozumění
oněginská strofa
Když jsem šel svou tajnou stezkou,
na níž vždy hledám vzácný klid,
dohnal jsem dívku tak hezkou,
až jsem se bál ji oslovit.
Vzal jsem si ale do hlavy,
že zaženu své obavy,
překonám svůj sklon k ostychu,
hlasem pevným, ač potichu
řeknu jí, že jsem velmi rád,
že tady nejsem dneska sám.
Když jí to ale povídám,
v její tváři se zračí chlad.
Zato má tvář je hořící,
jsem jako Hus na hranici.
---------------------------------------
ANKETA
Hlasovat můžete ZDE
