Vaše díla - Duodecima 4a

Přinášíme Vám první várku vašich veršotepeckých děl tohoto týdne. Veršotepárna je hraní si se slovy.  Je soutěží sám se sebou i s ostatními.

Pro páté kolo jsem snad vybral opět lahůdku - básnickou formu, která s Vámi měla svou premiéru , byla to duodecima .
Dnes Vám přinášíme první desítku příspěvků a na další porci se můžete těšit i zítra. Jsme opravdu rádi, že vás hraní se slovy tolik baví.
Ale pozor – uzávěrka je již dnes- ve čtvrtek v 17.00 hod. Později přijaté příspěvky již do soutěže nebudeme moci zařadit.
Děkujeme za pochopení.

Zadaná slova pro tento týden byla:
studna vůně klobouk růže noc
A teď už – jako každý týden -  pojďte číst a hodnotit.

---------------------------------------
#1 d
Martin Kučera
Studna bezedná
duodecima

Život je studnou bezednou
Z níž každým dnem se upíjí
Včerejší stesky pomíjí
Vzpomínky trpké vyblednou

Znám noci, dny, když prošednou
Znám noci, dny, když rozkvetou
Jak růže vůní popletou
V studni někdy voda voní

Jindy hořkost vstoupí do ní
Nabírám ji do klobouku
Zalévám s ní svoji louku
A život běží tryskem koní
---------------------------------------
#2 d
Wizard
Beznadějně ztracen
duodecima

Poznal jsem tě - hned jsem ztracen
Jedna růže v lánu kopřiv
A já jsem najednou obživ
Najednou jsem tebou schvácen

Nežehrám - jsem obohacen
Jak ze studny chci z tebe pít
Jen z vůně tvé být živ a žít
S kloboukem o úsměv žebrat

Musím se teď trochu sebrat
Já prozpívám celé noci
O tom jak se vlníš v bocích
Už nemohu na nic žehrat
---------------------------------------
#3 d
Chimmychanggaz
Tvá vůně
Duodecima

Vůni Tvé hebounké kůže,
popsat nelze, je unikát.
Pro ní klidně mám celibát.
Směs ženy, vanilky, růže.

V noci se Tvá vůně může,
stát i velmi nebezpečnou.
Přivonět a pád jak studnou,
hrozí, když mě nezachytíš.

Intenzivní je když Ty spíš.
Já jsem tajným nosů spolkem.
Pod peřinou, pod kloboukem,
voníš víc, když o nás dvou sníš.
---------------------------------------
#4 d
Markéta K.
Růži nosil za kloboukem
duodecima

Růži nosil za kloboukem,
v kapse kousek čokolády,
dokázal žít teď a tady,
přátelil se s každým broukem.

Jedné noci pod obloukem
Mléčné dráhy řekl tiše,
že odchází z naší říše...

V očích míval tolik snů, že
pro mě bůh byl, či spíš bůže,
hravý jako pirueta,
hluboký jak studna světa.

Dodnes cítím vůni růže.
---------------------------------------
#5 d
Chimmychanggaz
Srdce
Duodecima

Že srdce bolest necítí?
O tom mé vyprávět může.
Rozdrásané trnem růže,
přec Tvé Lásky dílek chytí.

Že je srdce k nerozbití?
Ač v noci bez vůně chřadne
na dně studny se rozpadne.
Tvá Láska ho vždycky spojí.

Že srdce odolá zbroji?
Propíchlé slámou z klobouku.
Dávám Ti ho na Tvou ruku
Dál při něm Tvá Láska stojí.
---------------------------------------
#6 d
Chimmychanggaz
Kolik?
Duodecima

Kolik srdcí v hrudi bije?
Kolik vůní propojených?
Kolik nocí je probděných?
Kolik růží na hrobu je?

Kolik studen vláhy zdroje?
Kolik v klobouku králíků?
Kolik smutných otazníků?
Kolik rtů v polibku spolu?

Kolik písní hrají v mollu?
Kolik holubic vyletí?
Kolik budeme mít dětí?
Kolik Lásky je u stolu?
---------------------------------------
#7 d
Zuzana Zajícová
Kapradí
duodecima

U staré studny kapradí
v borovém lese mýtina
tam kvete růže jediná
ta sladká vůně pohladí

a její trny nevadí
dnes nevidím její krásu
jen klobouk sundám si z vlasů
tvé prsty už si poradí

o vlasy lehce zavadí
tvé horké dlaně a tvůj dech
tam v noci zelený je mech
a kolem nás jen kapradí.
---------------------------------------
#8 d
Olivka
Svůdnice
duodecima

Je jako studna bezedná
plná rozkoše a lásky,
miluje ho bez otázky
Jsem pro Tebe ta jediná?

Je jako růže půvabná,
dokáže ho smysly vábit,
kloboukem ovívat, pábit,
vůně její dny rozjasní.

Růže má však také trní,
popíchá a neukáže,
rány noci neováže,
samota do rozednění.
---------------------------------------
#9 d
Petr Sušický
Kouzelná půda
Duodecima

Vím, že tam někde jsi, dědo,
Tvůj klobouk jak dycky trůní
na té půdě plné vůní
z dob, kdy jsem byl neposedou...

Kola, co už nepojedou,
dávné růže na špagátu,
drážní telefon, kus drátu,
krabice ozdob od Vánoc,

rumpál od studny, věcí moc,
vždyť se můžou někdy hodit...
Tak pojď mě tam doprovodit,
pojď dědo, než zas bude noc...
---------------------------------------
#10 d
Antonín Robin
***
duodecima

Růže tiše nocí voní,
Čerpám vodu do klobouku,
A tou vůní kropím louku.
Studna srdce slzy roní.

Umíráček smutně zvoní
Té lásce dávno ztracené,
S ní pláče srdce znavené,
Uzamčené na závoru,

Ustrnulé v němém vzdoru,
Navzdory divnému přání,
Snícímu o milování,
Zaniklému v hloupém sporu.
---------------------------------------

ANKETA