Doporučujeme vám koňský tábor, na který jezdí dcera, sestřenice a na který jezdívala dříve i má sestra: http://mujweb.cz/hucul/kontakt.htm Také jen na 6 dnů, tábor končí "závody", je tam jen okolo 30ti dětí, je o něj velký zájem- nechte se napsat do rozesílače, hned někdy v únoru posílají zaměření jednotlivých běhů, je třeba obratem vybraný tábor objednat..

Hmm, dobré komentáře lidí, kterým ani nenapadne, že by odpovědnost za to, jak se dítě na táboře cítí mohli mít i vedoucí, nikoliv rodiče či dítě ... s takovými musí být radost žít, chyba je vždy na straně druhých .... možná pro dceru děsná, ale poučná zkušenost, která se dá výchovně zpracovat - zkušenost, že žijeme ve světě, kde ne každý splní, co slíbil, kde jsou lidské bytosti, které místo podpory na ostatní řvou, kruté a necitlivé - obvykle to jsou lidé, kteří byli sami nějakým způsobem raněni.  Kvalita kolektivu - jakéhokoliv - se pozná podle ochoty přijmout chyby a nedostatky a učit se z nich. Doporučuji v klidu s účastí dcery napsat mail organizátorům tábora se vším, co vnímáte jako nežádoucí, co ji zranilo, nelíbilo se jí - dáte tak její negativní zkušenosti smysl a i schopnost k postavení se za sebe, která byla na táboře převálcována strachem z autorit.. Ale asi moc nečekejte pozitivní ohlasy .. trochu mne to překvapuje, někteří koňáci bývají citlivé, naladěné duše, ale asi ne ti závodní ...

Myslím, že jste napoprvé vybrali naprosto nevhodný tábor. Obzvlášť máte-li dítě neuvyklé ze školy dospělým "autoritám". Lidi od koní opravdu nebývají nějak zvlášť přecitlivělí, pro sprosté slovo nejdou daleko, táborníky může zaskočit, že kydat hnůj a starat se o koně je docela tvrdá práce, a vedení takovýchto táborů prostě děti používá jako pracovní sílu a ještě zdroj peněz. To jsou tábory pro ostřílenější děti, které ví, jak to ve stájích chodívá a stojí jim to za to. Ono i z vašeho popisu je jasné, že jste sice asi chtěli holce udělat radost, ale dost jste to podcenili - stačí formulace, že je fajn, že se za týden naučí jezdit na koni, z toho je vidět, že jste drobet mimo.

Příště volte tábor, na který máte reference od lidí, které dobře znáte a kterým věříte.

Díky za radu:) po bitvě jsme všichni generály, že... To už také vím, jen si vyčítám, že mojí nevědomost odneslo vlastní dítě. Kydat hnůj jí bohužel vůbec nepustili. Jsme ze vsi a rozhodně není žádná květinka. Měli jsme ovce, máme slepice, psa, kočky, jen ty koně ne... Nevěděla jsem, že tábor je pro ty, co jim nevadí nadávání a ponižování. Zejména malé sedmileté děti... Mělo by to být napsané v popisu...

Zaujalo mne jedno...ostatní děti to zvládly (píšete v článku). Možná je vaše malá na takové situace prostě menší než odpovídá věku. Může se stát.

Žádné dítě není univerzál a do každého prostředí a každé situace. Asi jí to nesedlo. 

A že se děti nevrací - no ti "koňští" se asi posouvali z "baby prostředí" dál, některým jednou stačilo a pro některé rodiny to opakovaně může být drahé, těch důvodů může být patnáct. 

Jezdila jsem roky na tábory jako vedoucí a teď mne zážitky zásobují dcery, které to dělají. A vždycky se najde dítě, kterému konkrétní tábor prostě nesedne. Kdyby nejezdila polovina dětí, bylo by to na pováženou. Takhle je to možná téma k obyčejnému zamyšlení.

Zůza říkala, že na tom bylo stejně víc holčiček, ale neví kolik. Jmenovala asi čtyři, kterým se tam také nelíbilo. Některé děti ani nenapadne si stěžovat, když jsou z domova třeba zvyklé na to samé... Samozřejmě že tábor nemusí sednout každému, proto bych předpokládala, že se těm, kteří nezvládají individuálně pověnují a případně jim dovolí dát zprávu domů a těchto odpadlíků se radostně zbavit. Rádi bychom si ji vyzvedli, když nebyla spokojená. Problém je, že jsem netušila, že je problém a ona neměla šanci mi o tom dát vědět.

Může se to stát, bohužel, jsou lidé, kteří berou dětský prázdninový tábor jako byznis bez zájmu o děti.

Byla jsem kdysi pomáhat v kuchyni na podnikovém táboře a to, co jsem viděla, bylo docela hrozné. Na papíře byl plán bezvadného a velni zajímavého třítýdenního táborového programu, který by nadchnul každé dítě od šesti di patnácti let (pra takové byl tábor určen). Problém byl v tom, že všichni vedoucí byla sice skvělá parta kamarádů, ale na děti jim už nějak moc času a sil nezbývalo. Naštěstí děti byly většinou dost samostatné a tak na jídlo docházely pravidelně samy; po zbytek času si ve skupinkách hrály v areálu tábora a občas je vyrušili vedoucí a odvedli na krátkou procházku. Děti si nestěžovaly a až na jedno opaření ve sprše se nikomu nic nestalo. Vedoucí si za plný plat užili pohodovou dovolenou, s každodenní návštěvou místních hospod až do časných ranních hodin. Pravda, moje děti už na tento tábor nikdy nejely, i když mi tvrdili, že to bylo docela bezva.

Bohužel, je to Vaše chyba. ať už byl tábor jakýkoliv. Na poprvé funguje recenze, jet s kamarádkou a nemusí být ani daleko od bydliště pro případ kontroly. Snad příště

Pokud můžu mluvit sama za sebe, i z mého dětství by byl návrat z tábora přesmutný. Byla jsem silně vázána na domov a jen pobyt ve školce byl pro mě i ostatní téměř horor . Byla jsem tak moc ráda, že oba synové nebyli v tomto po mě a každičký tábor si užívali, jak to jen šlo. A čím víc byl dobrodružnější, tím raději na něj dodnes vzpomínají. Je to téměř to samé, jako lyžařský výcvik atd.. i tam se přesně poznají typy, které prostě nemůžou takové aktivity absolvovat...

Hmm, nevím. Syn (1. třída) byl letos poprvé na táboře. Pravda, s kolektivem, který už znal, takž jsem se nebála. Zavolání domů nebyl problém a další věci taky ne. Jeho kamaráda dokonce poslední čtyři dny vozil jeden vedoucí každý den k zubaři, protože se mu udělal zánět. A říct některý vedoucí dítěti ,aby drželo hubu.. no, asi by mu po návratu jedna přilétla od nás. Nevím, jak u kolegyní diskutérek, ale u nás doma se takhle nemluví a nikdy nebude a vedoucí, který si musí autoritu vynutit sprostotou nebo agresí není vedoucí...  Píšu zodpovědně, jakožto bývalá vedoucí na táboře. Pro rýpaly, tábory teď kvůli malým dětem nestíhám. Krásný den všem ;)

tomu absolutně nevěřím, stejně popisovala před 36-37 lety táborové utrpení moje kamarádka-spolužačka; napsala domů, rodiče přijeli, Martina řvala a řvala, slzy jak hrachy; a za pár dní dorazilo několik dalších aut, protože Martina doma na vesnici popisovala běsnění na táboře, hlad, týrání a pod. a rodiče jeli na kontrolu; třetina aut si odvezla i děti, protože někteří to nevydrželi, nechat odjet rodiče samotné a řvali taky, ovšem čistě steskem; samozřejmě si ale rodiče ověřili, že se tam nikomu nic neděje a jsme v pohodě a šťastní (byl to tábor "jako skautský", stany na podsadách, na 3 týdny, mytí jen v potoce, teplá voda jen pro ešusy a na záchod se chodilo sednout na bidlo, pod ním příkop a každý večer se to zaházelo vápnem); máte doma rozmazlenou princeznu, což je OK a jen a jen vaše věc a není to žádná vada; jen ty tábory asi nebudou nikdy nic pro ni... což není táborem a jeho vedením, ale tou princeznou;

naprosto souhlasím

Ono je totiž paní potřeba, aby se vaše dcera naučila chovat v kolektivu, nacházet si přátele a prostě být v kolektivu. Myslím si, že když se učí doma, tak se tím nic nevyřeší. Nejlepší řešení je jí dát do školy. To je můj názor, protože v tomto věku je pro ní to nejdůležitejší kolektiv a přátelé

Četl jste to celé nebo jste se zasekl na tom, že se učí doma a hned napsal reakci? Kdybyste to četl celé, věděl byste, že si nestěžovala na to, že postel byla tvrdá a jídlo se nedalo jíst a všude bylo plno much. Skamarádit se také nemá problém, měla tam kamarádek několik...

Její bezmoc způsobilo to, že dětem lhali, nadávali jim a nechali je nudit ve srubu místo toho, aby je zabavili. Chtěla bych vidět vás, jak byste se v podobné situaci cítil. Nebyl byste tam ani minutu. Pravděpodobně byste hned volal domů, ať si pro vás přijedou nebo se třeba stopem vydal zpátky domů. Nic z toho bohužel naše Zůza udělat nemohla.