Ano, procitnout se informovat se. A nerozšiřovat namachrovanost typu "já jsem o sobě přesvědčená, proto se mi nemůže nic stát". 

Kdo slepě věří sám sobě, je na tom stejně jako ten, kdo slepě věří jiným.

Vystihla jste to přesně.

Ale spousta lidí Vám vůbec nebude rozumět.

Chce to trochu rozumu, člověk co se celý život pohybuje v nějakém prostředí si na to prostředí prostě zvykne, včetně jeho chyb, lékaře nevyjímaje. Nesmíme nekriticky hltat všechno, co nám takový odborník řekne, ale většinou to pravda asi bude.

Pokud pak jde o státní sektor, tak tam je těch chyb pochopitelně daleko víc, protože lidi nejsou motivovaní, zjednodušují si práci jak jen to jde a samozřejmě si nikdy nepřipustí, že je to např. na úkor matky s dítětem, to jim jejich morálka nedovolí (jak smutné, že místo abychom nedělali, co cítíme že je špatné, tak si akorát něco nalháváme, abychom obelstili naše svědomí).

Historicky víme, že např. spousta celoživotních vojáků se ukázala být nakonec zcela neschopná připravit zemi na válku. Celé plejády profesionálních ekonomů pak věří takovým nesmyslům jako inflační cílování. Tak proč zrovna lékaři by měli být neomylní...

No, někteří lidé mají sklony spíše věřit lidem, kteří se daným oborem zaobírají celý život, vědí o daném problému stokrát více a mají za sebou léta zkušeností, než čerstvě prozřevšímu guru, těsně za svým bodem zlomu.

Na jakou otázku tím textem odpovídáte?

Kdo nevěří sám sobě musí slepě věřit autoritám

ono to není tak úplně černobílé.. také jsem byl kupříkladu svědkem plačících dětí na poporodním, ale vězte, že jejich maminky nebyly na ARO, ale v klídku a bez zájmu čumákovaly na pokoji na televizi.. u nás jsme se museli na podruhé svěřit "autoritám" chtě nechtě, dostal jsem naši krásnou holčičku do náručí asi 5 minut po "zákroku" a byl jsem s ní minimálně 5 hodin, do doby, než se vzpamatovala maminka. Tím jsem zabezpečil ten tzv. bonding i přesto, že jsme byli v náručí ústavu. Jde to i bez fanatismu (neříkám, že by maminky neměly mít svobodnou volbu - ale o čem se většinou píše jsou extrémní případy opravdového fanatismu, kde maminkám chybí zdravý rozum!). Je však nepopiratelná pravda, že musíte mít štěstí na lidi (jako všude jinde). Od první kontroly na "gyndě" až po zdárné přivítání nového človíčka na světě

Ale to není o autoritách 

Já znám i případy, kdy "věřit si" fakt nestačilo a ty Vaše "autority", které ovšem dobře věděly co dělají, zachránily život.

No jo, no ono to asi nebude černobílé, lidé jsou různí a každý nemůže vědět všechno, co?

Tak to je dobře, že i takové případy existují