Kdysi jsem se procházel v Benátkách na náměstí sv. Marka. Jak jistě víte, je tam spousta holubů. Jakýsi malý spratek se bavil tím, že s rozběhem holuby nakopával. Asi nějaký fotbalistický talent. Jaký byl můj spontánní nápad? Rozběhnout se taky a nakopnout ho do zadku tak, až vyletí na střechu dóžecího paláce. Nejsem nezdrženlivý psychopat. Zůstalo tedy jen u pohoršení. To byla ale jen výjimka. Je nás více, co zasáhnou proti násilí. Byli jsme za protektorátu, budeme i dnes. Ale k věci. Lidé se právem bojí. Jsou tak cíleně a dlouho vychováváni. Medaile za statečnost je jistá jen "in memoriam". Vzpomínáte na pana Velíška? Kde by asi dnes seděl, kdyby svého vraha v sebeobraně zabil? Je to smutné. Karma.

„Na tomhle světě jsou tři druhy lidí. Ovce, vlci a ovčáci.

Někteří lidé rádi věří tomu, že na světě není zlo. A když se někdy setkají s nenávistí, nevědí jak se bránit. To jsou ovce. A pak jsou tu predátoři. Používají násilí, aby týrali slabé. To jsou vlci. A pak jsou takoví, kteří jsou obdařeni darem agrese a neodolatelnou potřebou chránit stádo. Jsou vzácní. Žijí, aby čelili vlkům. Jsou to ovčáci." Americký snajpr.

U tak malých dětí se chování odehrává na velmi jednoduché bázi. Nemají zkušenosti, nemají dospělé myšlení - proto srovnávat je s dospělým světem nemá smysl. Zasáhl tam dokonce dospělý - pedagog (!) a odešel - takže ani profík neví co má dělat. Všichni jsme byli děti a prožili nějaké újmy, šikanu, agresivní útoky atd. Řekl bych, že rodiče mají děti učit, aby se bránily agresi. Když mi někdo dá facku, vrátit! Je to totiž informace i pro agresora, že za facku může dostat facku. Můj otec (nar. ve 20.letech) mi říkal: Hlavně ve škole nezlob! Je to existenciální chyba. Dítě nemá být hlavně hodné a spořádaně ustupovat silnějším, ale má hlavně bránit svoji osobnostní integritu.

Milý pane Chrastina, to není rozklad civilizace, ale rozklad rodiny. Neexistuje hranice mezi životem (světem,) dítěte a životem (světem) dospělého člověka. pro rodiče, kteří by chtěli aby jejich dítě si tuto hranici dětství užilo narážejí na mnoho překážek, nejenom ze stran kamarádů dětí, ale i ze stran filmů leckdy určených pro děti.

Tady musí přijít pomoc ze strany rodičů. Jsem matka chlapce( 10)- s Asperger. a Tourret.syndromem. Jinak velmi inteligentní.Má tendenci díky diagnoze- chovat se velmi "nevhodně". Od jeho tří let jsem si všímala podivností- a okamžitě jsem to řešila. Rodina při "jiném" chování svých dětí- musí být ve střehu a nenechat se zvyklat okolím- které zlehčuje situaci slovy: on z toho vyroste. Netvrdím, že každé dítě má diagnozu- někdy to bývá i záležitost samotné rodiny. Rodiče by ale měli na chování svých dětí reagovat. Navštívit psychologa, psychiatra, pedagogické centrum- a situaci se snažit řešit. Pokud ne, je povinností školy, přimět rodiče k těmto krokům.

Dnes sbíráme shnilé plody civilizace v rozkladu, do níž byla přivedena zvrhlou multikulturou zaštítěnou neomarxisty. Lež se stává pravdou, drzost hrdinstvím, kdo šikanuje, je geroj, kdo krade, zasluhuje obdiv a násilník má větší ochranu než její oběť. Všechno je přesně naopak podle řádu zdravého rozumu. Dětem předáme morální svět, jaký byl na úsvitu lidských dějin, kdy člověk člověku byl vlkem. Jediné, co nám zbývá, je nevolit Dienstbiery a jim podobné, i když je minutu po dvanácté.