Spartan Race závod pro každého?

Když jsem v září 2013 absolvovala svůj první závod Spartan Race, byla jsem nadšená. Dnes musím uznat, že jsem ani pořádně nevěděla, do čeho jdu, ale hodlala jsem si to užít. Závod pro mně byl těžký a první stoupání po vinici v Bořeticích se neslo v duchu, jestli se vydržím nepozvracet. Na posledním stanovišti jsem slízla další várku angličáků (v té době ženy dělaly snad jen 20) a když jsem byla někde v půlce, přistoupila ke mně dobrovolnice s tím, že už můžu klidně jít. Nevěřícně jsem se po ní otočila a řekla jí, že jsem tam kvůli tomu, abych si to vypila do dna, včetně těch angličáků. Jenže jak pomalu tyhle závody poznáváte, zjišťujete, že je mezi námi spousta těch, kteří šidí burpees (angličáky) bez zardění. A o tom je můj dnešní článek.

Jak už psal můj kamarád ve článku pro OCRA CZ (Obstacle Racing Association Czech), tento rok je ve Spartan Race a dalších extrémních překážkových bězích rokem nováčků. Tím, jak se ale závody stávají masovější, získává stále větší část obyvatelstva pocit, že je to závod pro každého. Bohužel to je ale velký omyl. Ne nadarmo se zde píše, že je to extrémní závod a ne nadarmo už při podpisu reverzu musí každému rozumnému jedinci dojít, že když podepisuje něco o tom, že se může vážně zranit nebo dokonce v rámci závodu zemřít, že to asi nebude procházka parkem s babičkou o holi.

Ale i tak se najdou dámy, ale bohužel i páni (mám kamaráda, který mi to ještě přiznal, i přes to, že je skvělý běžec, jen to neuneslo jeho ego!!!), kteří se do závodu přihlásí a teprve při něm zjistí, že jejich síly nestačí. Na závodě najdete spoustu krásně vypadajících týpků, ze kterých stříká testosteron a kteří by mohli v klidu stát na podiu Arnold Classic. Jenže on ten závod není jen o svalech. Je to o celkové fyzické zdatnosti, což by měl závod prověřit! Proto naprosto nerozumím a vysmívám se všem těm, kteří jsou schopni u tohoto závodu podvádět.

Můj muž tuto sobotu absolvoval svůj první Spartan Race, ale i on si všímal, že ho předbíhají slečny, které svojí fyzickou zdatností nemohly být schopné dát buď překážky, nebo v takovém tempu 30 burpees! On sám měl co dělat, aby to v půlce nevzdal. Kolikrát jsem ho na trati viděla, jak dělá burpees z posledních sil, ale dal je do jednoho! Lidi, vždyť já vás chápu, že je to náročný, ale proč do toho tedy jdete? Jde vám o těch 5 lajků na facebooku u vaší fotky? Jde vám o těch 5 minut slávy, kdy vás budou kamarádi obdivovat za to, co jste nesplnili? Nejde o to, že oni nevědí, že jste podváděli, jde o to, že to víte vy sami. Vy se po každé musíte, když vás někdo poplácá za váš výkon, srovnat se svědomím, že těch angličáků nebylo třicet, ale jen 8! Že slečno, co jste nezvedla pneumatiku a po osmi burpees jste se vydala na stěnu! Prostě tohle je podvod a to si uvědomte. Tohle je podvod na vás samotné a vy to všichni, co podvádíte, víte. Tohle není selhání organizátorů, tohle je selhání vás samotných. Vašich charakterů. Nejde o čas, který najdete ve výsledkové tabulce, jde o přístup ke hře a k vám samotným.

Závod jako takový byl super. Nemohu říct jedinou výtku a organizátorům musím pogratulovat, že tohle byl zatím nejlepší závod ze všech, co jsem zatím běžela. Poslední, co bych chtěla je, zeptat se vás ostatních, jestli to vidíte stejně? Napište mi, prosím, své postřehy a komentáře pod článek. A vy, co jste se ve článku našli, snad pochopíte, co jsem tím chtěla říct a příště si závod užijete s tím, že ze sebe vydáte všechno a tu radost z absolvování takového závodu zdvojnásobíte svoji hrdostí na sebe samé!