Veroplky - Stravování v NY

Psali jste mi, že vás nejvíce zajímá stravování v New Yorku. Jejich restaurace, kavárny, bistra…Toaleta a posezení v kavárně? Nemějte ideály. Téměř nemožné najít.

Mekáč. Řeknete si, že ten musí být po celém světě stejný, jak cenově, tak nabídkou. Minimálně se tomu přibližovat. Je to taková „jistota“ pro každého turistu, že když nic, Mekáč to jistí. Ten známe.

No, jeďte do USA a poznáte, že tomu tak není. Cenově byl přijatelný a skutečně se přibližoval naší cenové relaci. Nabídkou už tak ne. Salát, ať přílohový nebo jako hlavní chod, u nich neexistuje. Oni to prostě nejedí. Omáčky dostanete zadarmo a v jakémkoliv množství. Ke snídani míchaná vejce od slepic také nenajdete. Ale najdete mnoho sladkých limonád v XXXL množství, různé druhy coca coly, shake a překvapivě smoothie z ovoce. Nemají ani nabídku pro bezlepkové lidi. V tom jsme i my dál. Co mě v Mekáči dále překvapilo, bylo to, že pult mají jen k výdeji, jinak mají ty samoobslužné stojany. Joo, funguje tam jedna menší kasa, ke které přišel kluk a chtěl si objednat. Ale slečna mu vysvětlila, že se jí fakt nechce a ať si to jde nacvakat ke stojanu sám. Jenže kluk nevěděl, jak se to dělá, tak místo toho, aby mu to objednala, šla s ním k tomu stojanu a pomohla mu. Jo a wrap u nich neexistuje. A nějaké varianty typu vege už vůbec. Mluvím za NY, nevím, jak to funguje jinde. Když jsem byla v Miami, Mekáč jsem nenavštívila.

Restaurace obecně nejsou z mého pohledu tak navštěvované jako fast foody a bistra. Mám ale za to, že většina turistů jde právě do bistra než do restaurace, protože tam vám napálí velké procento na tips. I přesto jsem pár restaurací vyzkoušela. Nemůžu ovšem říct, že bych z toho byla nějak nadšená. Jídlo nebylo až tak špatné, ale když jsem si dala jejich pravé velké lívance, za mě byly suché. Dostanete hromadu lívanců vyskládaných na sebe, vedle mega sladký javorový sirup a nahoru šlehačku s tvarohem spíš na dekor. Jenže co s tou tunou suchých lívanců? Cappuccino mě zklamalo, vypila jsem půlku a nedalo se to dopít. Hrozně silné. Jsem zvyklá na silnou kávu, ale je silná káva a nepitelná káva.

Ovšem mohu doporučit řetězec Bread and Butter. Tam si ke snídani či obědu naberete naprosto cokoliv. Přes zeleninu, ovoce, různé druhy salátů a teplých i studených jídel. Teplá i studená káva, čaje, nápoje, atd. Platíte za váhu. A všechny jídla byla velmi chutná.

Italská restaurace mě zklamala, protože vás nejdříve šokuje to, že celková cena je za předkrm, jídlo a dezert. Nakonec jsme si mohly dát jen hlavní chod a lasagne byly trochu jiné, než jsem zvyklá, ale dobré. Cestovala jsem se sestrou, která si objednala gluten free těstoviny. Restaurace se na to specializovala. Když donesli účet, nikde to nebylo zmíněno. Ptala jsem se, zda to jídlo bylo skutečně bezlepkové. Odpověď byla taková, že pokud to tam není, tak bohužel a že jsme to zřejmě neřekly. Tak jsem mu vysvětlila, že to jsme teda řekly a že bude mít sestra velké zdravotní problémy. Neumím si představit, že reakce tohohle Amíka by byla stejná jako u nás. Bylo mu to jedno, zvednul ruce a adie. Žádná omluva, projevená falešná lítost, nic.

Když si na začátku objednáte jídlo a pití, dojíte, donesou vám automaticky účtenku a čau. Nepředpokládají, že byste si něco dalšího dali. Nedají vám vlastně ani možnost si něco dalšího dát. Nejsou zvyklí, že by Američané vysedávali v restauracích a že si všechno objednají na začátku. Dle mého se dost obírají o zákazníky a tržby, ale zvedla bych ruce jako italský Amík.

Takže za mě nejlepší z fast foodu je Chick-fil-A. Obdoba Mekáče ale na úplně jiném levelu. Udělají vám i kuřecí steak, klidně s bezlepkovou bulkou, mají i saláty.

Trhy. Ty jsou neskutečný. Kousek od ubytování byly každý den trhy. Zelenina, ovoce, pečivo, květiny, ryby, lidé chodili s proutěnými košíky a pokládali si na ně zeleninu, která byla vytažena ještě s hlínou, praví farmáři. Úžasně to tam všude vonělo. To musím fakt vypíchnout jako nádherný místo. Stejně tak v supermarketech mají strašně bohatou část se zeleninou a ovocem. Druhy, které jsem ani kolikrát neznala nebo je rozhodně neviděla prodávat u nás v obchodech. To bych si přála i u nás. Pečivo a mnoho dalšího si váží na kila, není to kusové. Máte i dvě různé ceny u věcí. Jedna ukazuje cenu za jednotku, druhá za litr, kilo, atd….abyste viděli porovnání. Oni navíc berou velká množství všeho. To jsou galony džusů, mléka, různých šťáv…všechno obrovské. Ale také tam najdete všechno, na co si vzpomenete. V mém případě i to, co si nevzpomenu, protože jsem něco ani neznala. Mezi pivy najdete i naši Plzeň. Jeden den jsem na ni měla fakt chuť, jenže ji měli jen ve skle a my jsme neměly otvírák. Ten by se dal koupit, ale byl večer a já chtěla třetinku Plzně. Tak jsem chodila po obchodě a koukala na jiná piva, že bych si vzala v plechovce. Do toho za mnou přišel Mexičan, asi mě pozoroval delší dobu a povídal, co stále hledám. Tak jsem mu vysvětlila situaci s otvírákem a on mi řekl, že žádný stres, ať si vezmu tu Plzeň a na pokladně mi to rozdělají a vypiju si to. Aha, díky, tak vypadám jak alkáč, co potřebuje třetinku domova. V USA nesmíte pít alkohol na veřejnosti, dávají vám ho případně do papírových sáčků.

Jako poslední jsem si nechala kávu a kavárny. Starbucks. Je to pro nás něco jako Mekáč. Když nic, víte, že tady to znáte. U nás mi káva ze Starbucksu nechutná, jsem rozmazlená už kávou z CrossCafe, která je na dokonalé úrovni. Ale! Jejich Starbucks má úplně jinou úroveň. Tam mají mnohem lepší kávu. Jenže žádná kavárna není stejná. Jeden Starbucks je obrovský, kožené sedačky, přítmí, nádherný nábytek, dekorace. Takový jsem viděla pouze jeden v jednom luxusním obchodním domě. Ostatní byly hodně dole. Neměli třeba ani toaletu a místa k sezení.

Když jdete po ulici, jen míjíte kavárny, bistra, restaurace, stánky s jídlem, mezitím nějaký obchod, ale všude jen jídlo a pití. Jenomže ne každá provozovna má toaletu. A pokud ji už má, je třeba jen jedna a ta je společná pro muže i ženy. Tohle tam vůbec neřeší. Bylo celkem umění najít kavárnu či bistro, kde by byla i místa k sezení. Najdete v kavárně třeba 2 – 3 stoly ze dřeva, kde sedí všichni se všema nebo sedí na parapetu u okna. Američani ale nikde nesedí, vše si berou s sebou. Všude je potkáváte s kelímkem v ruce. To je opravdu jak v těch filmech. Jejich termohrnky jsou obrovský, litrový minimálně. Žijou na kofeinu. Jak jsem už psala několikrát u sebe na instagramu, jejich káva mi opravdu nechutnala. Mám ráda espresso, cappuccino, ale to se nedá pít. Je silný. Dala jsem si ledové latté jen kvůli tomu, aby mně to chutně pilo. Bylo tam plno ledu, mléka a snad 4 shoty kávy. Nedopila jsem to. A to jsem měla střední velikost, která se u nás rovná velké velikosti. Možná je to o zvyku, já to vůbec nechci nikterak hanit. Je to můj pohled za dva týdny. Neměly jsme žádné all inclusive a staraly se o všechno samy. Chtěly jsme to tak. Poznat jejich zvyky, kulturu, návyky a jak u nich vypadá běžný dennodenní život. Tohle v hotelu s jídlem nepoznáte, ani když budete všude jezdit autem. Nejvíce věcí jsme postřehly tím, jak jsme chodily pěšky a viděly chování lidí.

Nad to všechno musím zdůraznit, že oni běhají. Ne že spěchají. Sportují. Na hlavní rušné ulici, ráno, v poledne, večer, mladý, starý….I fakt hodně staří lidé. Stejně jako je na každém kroku nějaký stánek s jídlem, tak jsou všude běžci.

I v Mekáči, kavárně nebo na baseballu vidíte velice staré lidi, jak tam sedí a žijí. Je to určitě způsobeno stylem života a že v tom městě vyrůstají. To se mi moc líbilo.

Takže za mě, co se týče jídla, kávy a nápojů, stále vede má Itálie.

Ciao!