Veroplky - Lid promluvil

Prosila jsem své sledující na Instagramu o 10 hesel, které musím užít v dalším blogu: Pochopení; Vánoce se blíží; Australopithecus; Vřes, vřes; Láska, podzim, kamarádství z internetu; Crosscafe; Porozumění; Záhon; Láska;

Tak jsem se rozhodla, že si dnes nedám kafe. Tak jdu na to!

Předně vás všechny prosím o POCHOPENÍ. Myslím, že z toho vyleze ještě větší kravina než obvykle. Zážitků mám plno, ale nestíhám je všechny uchopit tak, aby byly publikovatelný pro širokou veřejnost. Což teď působí, jako kdybych někde stála na rohu a čekala na klienty nebo natáčela filmy pro dospělé. Tak až tak nééé.

Může za to LÁSKA. Mám toho kluka a trávím s ním dost času, abychom si na sebe nějak zvykli, resp. aby si zvykl on na moji temperamentní povahu a pochopil, že se mnou se nudit nikdy nebude. Naštěstí má ohromný POROZUMĚNÍ pro všechny moje aktivity, které souvisejí se psaním, ať blogů, tak budoucí knížky, s různýma spoluprácema na instáči, kde plánujeme rozjet různé nové projekty. Ne s ním. S těma společnostma. Moc se na to těším, protože je to nový náboj, a hlavně se budu posouvat za svoje hranice pohodlnosti a budu na sobě více pracovat. Jsou to odvětví, která už potřebují znalosti, a tak mě naplňuje pocit, že nemusím prodávat make-up a jeho odstíny a říkat, jak omládnu o 20 let a že lepšího kytu na ksicht na trhu není.

Jó, o tom by povídal jistě své takový AUSTRALOPITHECUS. Určitě všichni, jako já, víte, že se jedná o rod vyhynulých hominidů, žijících v pliocénu a pleistocénu ve východní, jižní a střední Africe. Jeho zástupci totiž patří k přímým předkům moderního člověka. Jak na něj koukám, nebojte, nesedí vedle mě, make-up by mu až tak nešel. Je chlupatej a chtělo by to nějakej strojek. Jestli by to ale utáhnul…možná sekačka na trávu by to zajistila. Se vší úctou k australopithecovi. Kdybych se s ním ale mohla setkat, bylo by to určitě na PODZIM. Možná by časem došlo i na KAMARÁDSTVÍ Z INTERNETU.

Tuhle jsem viděla přes plot u sousedů pěkný ZÁHON. Nevím, co mě na něm tak zaujalo, jestli ta hlína nebo chcíplý kytky, ale byla to LÁSKA na první pohled. Už jsem měla jasnou představu, jak by to bylo jen samý VŘES, VŘES….Ty mám hodně ráda. Jsou barevný, nenáročný, vydrží to…už máte svůj vřes?

Podzim je moje nejoblíbenější roční období, no asi všechny kromě toho léta. Ale to bych se opakovala. Hoši, víte ale co brzo nastane? Asi tak za tři výplaty? Přeci VÁNOCE SE BLÍŽÍ. HO, HO, HO. Už jsem objednala první vánoční dárek, dokonce jsem ho i vyzvedla a zabalila. To je snad poprvé, co jsem takhle magor už od podzimu. Obvykle zavařím e-shopy, i ty čínský, 10 dní před Vánocema. Ale víte jak, byla akce, blesklo v hlavě, good idea, Veroniko. Nemůžu vám ani říct, co to je, protože by to nebylo překvapení a musela bych si to nechat.

TAK JSEM SE ROZHODLA, ŽE SI DNES NEDÁM KAFE. Tohle nejsou moje správný životní rozhodnutí. Můj mozek už je na kofeinu závislej a můj vysokej tlak taky. Co kdyby se mi zvedal, ten tlak, co jinýho, že jo, jen z věčnýho nasrání lidí na přechodu. Vůbec se nebudu pouštět do popisu podzimních městských slavností, co byly teď v Pardubicích. Všechno bych musela vypípat – obrazně řečeno – a bylo by z toho tak akorát hovno. Ale ty přechody….ty přechody…ta halda lidí…

Nádech, výdech…

Chci říct, že jsem teda do CROSSCAFE nešla, kafe si nedala, ani žádný zázračný italský nápoj a vidím to na masakr v Bille nebo v Penáči. Si ještě rozmyslím.

Ještě vám povím, jak se jela Velká Pardubická. Já tam teda nešla, ale jela jsem okolo busem. Řidička se mi moc líbila, taková paní od rány. Jako nikdo ji nenapad, ani nebyla na ránu, byla rázná. Auta se postavila podél silnice z obou stran, ona otevřela okénko a zařvala, že je tady zákaz stání, ať jedou do prdele a o pár metrů dál už specifikovala i národnosti, protože se přijela na koňský závody podívat i švédská kráva. Kdo by to byl čekal…

Svět se hýbe hodně dopředu, myslím, že příští rok se na dostihovém závodišti na švédské krávě projede místo žokeje novodobý australopithecus.

Inu, co by ne!

Ciao!