Veroplky - Lara Croft v Penny

Další love návštěva v Penny. Já už do toho obchodu nemůžu jít. Pokaždý tam na mě někdo čeká. Dneska jsem byla ale alá Lara Croft.

Všichni u vody, já v Penny. Venku hic k padnutí, já nasadila černý kraťasy, černý tričko a turistický sandále, který potřebuju prošlápnout do New Yorku. 

Stáhla jsem vlasy do culíku, nasadila černý brýle, nasadila batoh - spíš krosnu (ta jede taky do NY) a jdu na to. Já vím, super nápad jít v černých hadrech na slunce. To přeskočíme. 

Stojím na přechodu, rozhlížím se okolo sebe, kdo mně bude chtít vyrvat nervy z těla a postaví se špatně. Naštěstí nikdo. Přišli ale dva muži jiné národnosti, kteří se také rozhodli jít do Penny. Trochu black day. Já jako Lara Croft, oni jako Men in Black. 

Procházíme podchodem, oni tak dva metry za mnou. Zvláštní pocit. Přibližovali jsme se ke konci podchodu a tam byly prosklené části, ve kterých byly plakáty. Lesklo se to. Dobrý odraz, abych viděla, co se za mnou děje. Cítíte v tom to napětí? Sjížděli mně pozadí. Pohledem. 

Vlezli se mnou dovnitř. Dovnitř Penny. Oni vlezli do zeleniny, já do ovoce, sem tam pohled, jestli se chystají pryč. Táhli ale dál na sever k jogurtům. Já zatočila ke kočičím konzervám. Žádná akce, takže jsem se podél regálu přesunula k těstovinám. Setřásla jsem je. Uff. 

Dokončila jsem nákup, myslela jsem, že mám pár věcí. Jenže myslet není vědět. Kor, když jedete s tím velkým košem. V něm to vypadá, jak pár věcí, ale u pokladny se rosí čelo, když chceš přiložit kartu. 

Došla jsem k pokladně a začala vykládat věci na pás. Za mě se postavil starší pán. Když jsem vyskládala těch "pár věcí", chtěla jsem si dát koš hned k tomu panu pokladnímu a házet tam věci zpět, protože tam není žádný odkládací pult. Pokud to bude číst někdo z Penny, vnímejte to jako podnět k zamyšlení. Díky. 

Najednou mě obešel ten starý pán a postavil se k tomu pokladnímu a stál. Jenže mladík za pokladnou byl zmatený, resp. nebyl zmatený, normálně začal pípat nákup...Tak jsem zasáhla a řekla, že je to můj nákup. Pokladník zmaten. Já zmatena. Jediný, kdo nebyl zmatený, byl starý pán, který stál a usmíval se. 

Pokladní se na něj otočil a ptal se, proč tam stojí, když to není jeho nákup? On řekl, že se chtěl dívat na mě. Podívali jsme se s pokladním na sebe. Ve filmech by tady nastal asi nějaký zpomalovací efekt. 

Tak jsem se zhluboka nadechla a narvala tam prostě ten koš. Ježiš, neee, nesrazila jsem ho. 

,,Já si tady s dovolením dám ten koš, abych to do něj naházela."

Pán se začal usmívat a ptal se, že to mám dobrou vychytávku. Tak jsem mu řekla, že vychytávku ani ne, ale jaksi mi tam stojí on a nemám čas to skládat do batohu, když on na mě takhle kouká a lepí se na můj koš. 

Kluk na pokladně zmatený jak dělo a řekl, že nákup stojí 1 950 Kč. Tak jsem se na něj otočila a vyhrkla, že to ty vrtule ze semoliny stojí litr, ne? Ten se div nerozklepal a volal hlavní pokladní, ať to jde vystornovat. A nákup najednou za 750 Kč. Starej čumil z toho měl Vánoce, já mokrý vlasy. 

Naházela jsem věci do koše, zaplatila a šla ke zdi, kde jsem do batohu - krosny, házela ty věci. Ať už jsem pryč, běželo mi hlavou. 

Aha, problém, trochu víc věcí na ten batoh. Takže batoh nešel zavřít, měla jsem ho v rovině se svojí hlavou a konec batohu lemovaly papírové kapesníky. 

Ale jak to nasadit na záda, aby se to nepřevrhlo. Takže jsem se předklonila a pomalu dávala ten batoh na záda. Jako největší horal jsem se vydala zpět domů. Nasadila brejle, rychlý krok....no zpátky, že jo. Pomalý krok, protože mě to převažovalo.

Abych viděla, co mi cestou popadá, fotila jsem holkám selfíčka, abych svrchu viděla nákup. 

Konec dobrý, všechno dobré? 

Princezna došla k baráku a začla hledat klíče. Klíče....

Zatleskejme největšímu teleti pod sluncem, který je nechal na dnu batohu. Díky, díky všem. 

Ručka pátračka začala zajíždět mezi mango a citróny. Cestou potkala rajčata, ze kterých je teď pyré. 

Totálně vyřízená jsem dala batoh na gauč a nechala mladší holku (mainskou), ať vyndá nákup. Joo, vyndává nákup, já to pak jen uklidím do lednice. 

Protože, co ty děcka v mládí naučíš, ve stáří, jak když ty najdeš. 

Ciao!