Veroplky - Když káva nestačí

Zdravím vás po Velikonocích. Uff, máme to lidi za sebou. Už se můžeme plně soustředit na přicházející Vánoce. 

Dáme tedy ještě šanci pár týdnům tropických veder, které nám Dagmar Honsová jistě slíbí, a není nač čekat. Už bych pomrkávala po čínských e-shopech, protože až zavřou ty pobočky od pošty, tak si proto budeme muset jezdit někam na hranice. Ale počkat. Já v minulém článku psala o mém Vietnamci na rohu, který už rozjíždí vánoční světýlka, možná bysme ho mohli poprosit, jestli nám neudělá čínskou zásilkovnu, což? Zjistím!

Dneska jsem jako obvykle čekala, až přiběhne kočka a začne  v 5h ráno diskotéka. Lépe by se mi vstávalo do práce. No lidi, ona spala jak zabitá a když mi zvonil budík, tak jí ještě říkám, ať vstává, že máma jde do práce. Říkala jsem vám, že ty kočky jsou dvě? Ne, co? Tak jsou. Jedna obyčejná, ta venkovská směska, kterou zbožňuju, je děsně milounká a hodná. Pak mám ďábla jménem Flow, mám na ni i papír, protože je to mainská mývalí kočka. Moje koťátko má 8kg, je třikrát větší jak Ferda, ta druhá mačka, je taky milounká, ale taky děsně zvědavá a hyperaktivní. Když běží bytem, padá za ní nábytek, no trochu Matrix. Ale víte, co je na ni lepší? Funguje jak ledvinový pás. To nekoupíte ani v Lidlu. Lehnu na břicho, ona se natáhne přes celý záda a pustí termo. Jak za dva ibáče. Pecka.

V práci klasika, dělám v kanceláři, tak jsem na "osmičku" zablokovala sedací nerv a šla domů. Pak jsem měla sraz s bývalou kolegyní a šly jsme do kavárny, kde byl poslední stoleček. Jako, hoši, tohle je krize? Samý kafíčko, dortíček, sklenička vínečka, chlebíček, předávání dárečků....Koukala jsem po kavárně a říkala si: tak pro jídlo se táhnete až do Polska, voláte k tomu do zpráv a kafe si doma udělat neumíte? No taky jsem si ten dortík dala, ale já nejezdím do Polska, já jen na roh k tomu mému Vietnamci, ten má všechno - od Lidlu po Kaufland přes Penny.  

Také jsem vám chtěla říct, že si velmi vážím vašich komentářů pod prvním článkem. Já ještě nevyřídila všechna víza, abych mohla přidávat komentáře v diskuzích, tak prosím o strpení, požádám vládu. Nicméně jsem usoudila, že tohle je známka toho, že budu jako asi dost dobrá, 4 komentáře viď...Tak jsem jako velký blogger založila na instáči, čti Instagram, účet, který jsem nazvala stejně jako tyhle moje moudra: Veroplky. Je tam i stejná fotka, ať moc nematu, takže kdo byste chtěl, můžete mě podpořit i tam, zatím to frčí, sleduje mě jeden člověk. No a ten jeden člověk jsem já, protože mám ještě svůj osobní účet, kde si hraju na influencera. Já vím, že influencerka je dneska patnáctka a já to mám krát dva plus čtyři, ale ptal se na to někdo? Ne, zase zbytečně zmiňuju svůj věk. 

Málem bych zapomněla, psali mi dost perspektivní chlapi na tý seznamce. Jeden je voják z Afghánistánu, který potřebuje peníze, protože je na misi a umírá mu babička, nemá ani na kremaci a on zachraňuje svět před válkou, no jasný, to chápu. Ještě mám jednoho, to je lékař, který taky musel odjet na misi, hele, jestli oni tam nejsou spolu, ale taky potřebuje peníze, takže je podezřívám, že chtějí jít jen na pivo, protože tam musí být hic, jak v pr...čicích. Jako asi z toho láska nebude, dala jsem jim blog. Ne tenhle můj, jinej.

Tak se budu těšit na ty komentáře pod článkem, ať mám co říkat ženským v práci u kafe, viď. 

Jej, už musím běžet, začíná prvoplánový seriál v telce a jsem napjatá, jak to mezi nimi dopadne...

Ciao!