Jak jsem fotila bez světla

Pokud namítáte, že fotit bez světla nejde, máte absolutní pravdu. Musím se přiznat, že tohle byl opravdu tak trochu křest ohněm.

Dostala jsem za úkol nafotit otevírací akci jednoho klubu a vzhledem k tomu, že podobná místa obvykle nenavštěvuji, neměla jsem moc představu, co mě vlastně čeká. Ano, počítala jsem s tím, že tam bude málo světla a vybavila se všemi možnými objektivy, ale to, že mi zhasnou úplně, jsem vskutku nečekala... A tak jsem tedy měla v podstatě jen dvě možnosti. Buď fotit s bleskem a nebo obětovat technickou kvalitu a pokusit se alespoň zachytit atmosféru místa. Vzhledem k tomu, že blesk absolutně nesnáším a neumím si moc dobře představit, že bych pobíhala mezi tanečníky a pálila jim bleskem do obličeje, vybrala jsem variantu číslo dvě.

Když jsem postupnými pokusy došla až na magickou hranici ISO 2500 a představila si šum na výsledných fotkách, musela jsem si dát panáka... Tohle prostě nemůže dopadnout dobře, říkala jsem si, a začala se modlit k fotografickému bohu. Na konec mě zachránily paradoxně dva nejlevnější objektivy, co jsem sebou měla. Plastová pevná padesátka a půjčené rybí oko, které tomu celému dalo takový lehce "art" nádech, což se u studentského klubu snese.

Největším oříškem se na konec stalo to, co jsem vůbec nečekala, že by se stát mohlo... Totiž, lidé se chtěli fotit. Chytali se kolem ramen, mávali, usmívali se a dobrovolně mě odchytávali, abych jim udělala společný snímek. Portréty bez světla, no paráda!! A tak jsem si šla dát dalšího panáka. 

Celou dobu jsem dopředu počítala s tím, že za tuhle "práci" si opravdu nic neřeknu, protože to nemůže dopadnou koukatelně. Ale na konec... když jsem fotky stáhla do počítače a začala se jimi probírat, to tak špatné nebylo. Majitelé klubu byli dokonce nadšení, že přesně něco takového si představovali a já nejen, že dostala zaplaceno, ale i nabídku na další focení :-)