Na kole po keňském národním parku

Hell´s gate je národní park v Keni, který patří mezi menší, levnější, ne tak navštěvované, kde sice nenarazíte na masožravce, ale můžete ho díky tomu projet křížem krážem na kole.

Tento park byl dalším cílem naší cesty po Africe. Vyjížděli jsme z Nairobi. Nasedli jsme do matatu, což je typický dopravní prostředek, který zastavuje kdekoliv, kdykoliv a komukoliv, kdo stojí u cesty. Dokonce i člověk, který jde vesnicí s nákupem a je očividné, že se nikam nehodlá přesouvat, je asistentem řidiče osloven a tázán, zda náhodou nejede o několik desítek kilometrů dál. Tento způsob jízdy, nepravidelné nastupování a vystupování lidí bez jakýchkoliv pravidel (neexistují zde autobusové zastávky), dokáže cestu pěkně protáhnout. Stejně jako fakt, že tato dvanáctimístná dodávka vyráží až poté, co se úplně naplní. Tak se nám stalo, že jsme čekali tři hodiny než jsme vyjeli z Nairobi. Spolucestujícími nám - kromě lidí -  bylo několik stovek pípajících kuřat mačkajících se v bednách na klíně jedné spolucestující, jejichž pípání nabíralo na obrátkách a hlasitosti pokaždé, když jsme projeli dírou nebo zatáčkou.

V parku jsme chtěli strávit několik dní, proto jsme na trhu museli nakoupit vody a jídlo ve větším množství. Matatu nás vysadilo dva kilometry od brány parku. Měli jsme štěstí, že nám zastavilo auto se strážci parku, kteří nás odvezli na místo. Pět kilometrů do kopce, po prašné cestě plné výmolů a kamenů, jsme ale museli zvládnout sami. S batohy na zádech a igelitkami navěšenými na řídítkách, pod bez přestání pražícím sluncem,  jsme šlapali asi dvě hodiny na kolech do kempu. Většinu dní jsme tam byli sami. Zázemí tvořil altánek, pár stolů, suché WC, voda na vaření (jeden kohoutek v celém kempu) a gril. Jednou se tam objevili pracovníci parku - džípem přivezli klienty, postavili jim stany, připravili večeři, ráno nachystali snídani, sbalili stany a zase turisty odvezli. Jednu noc tam strávila i rodina s dvěma malými dětmi, která přijela ve vypůjčeném autě s vlastními stany. Parkem vedlo hodně tras, buvolí stezka byla ovšem nejlepší. Tři hodiny jsem šlapala do kopce a doufala, že mi bude odměnou odpočinkový sjezd. Omyl! Byl to tak prudký kopec, že jsem se sunula po štěrku, i když jsem brzdila na přední a zadní kolo. Bylo to snad ještě namáhavější než cesta nahoru a neviděla jsem ani jednoho buvola. Turistů na kole jsme každý den potkali jen několik. Většina z nich byla ubytována ve Fishermanově kempu, vzdáleném tři kilometry od parku, který je znám pro své velké párty, takže je mladými lidmi hojně navštěvován. Když jedete na kole, můžete si zastavit kde chcete, zkusit se přiblížit ke zvířatům na dva tři metry, jste svým pánem. Hodně lidí navštěvovalo park v rámci jednodenního výletu, zvířata viděli ale pouze z auta, nevystupovali, jen parkem projeli. Bohužel tam každý den najížděly desítky školních autobusů. Jejich hlavním cílem byla centrální věž, která je obklopena průsmyky, říčkou a  horkými prameny. V parku bylo několik odjištěných skalních cest, daly se lézt i vícedélky, ale cesta se nedala příliš užít, protože se skála lámala pod rukama. V parku žijí hlavně žirafy, zebry, buvoli, pštrosi a divoká prasata.

Pokud tento park navštívíte, ať už s rodinou, partnerem či přáteli, jistě Vás okouzlí tamní příroda, rozlehlé pláně, vysoké skalní masivy a početná stáda zvířat. Je to velký kus neporušené přírody a je krásné být alespoň na chvíli její součástí.

Ceny

- ubytování v kempu (vlastní stan) ... 15 USD/os/noc

- vstup do parku ... 25 USD/os/den

- půjčení kola ... 6 USD/den