Drog a alkoholu chtiví turisté ničí Laos

Městečko, které tvoří z převážné většiny jen bary a hotely, je k prasknutí nacpané lidmi, kteří přes den sjíždějí řeku na pneumatikách nebo sedí u láhve piva a tupě zírají na seriál Přátelé a v noci se opilí a polonazí potácejí ulicemi.  Taky mi bylo náct, ale abych letěla přes půlku světa jen proto, abych se někde opíjela do němoty? Najdou se spousty podobně "slavných" míst, jejichž existence stojí hlavně na nikdy nekončících párty, například Ibiza. Vang Vieng je ale navíc pomníkem spokojeného života místních obyvatel, kdy žili v klidu, obklopeni vysokými horami, věnovali se pěstování zeleniny na svých polích a rybaření v místní řece. Teď spolu s vládou bojují za zachování své kultury, tradic a způsobu života vytvářením programů pro své děti, které ztrácejí identitu tím, že se ztotožňují s hloupým chováním cizinců.

Vang Vieng se nachází na hlavní trase Laosu mezi hlavním městem Vientiane a též hojně navštěvovaným Luang Prabang, které je ve světovém dědictví UNESCO. Významný rozvoj města a jeho infrastruktury nastal během Vietnamské války, kdy tvořilo základnu amerického letectva. Před několika lety se začalo rozrůstat v důsledku přílivu turistů, kteří přijížděli za dobrodružnou turistikou v ničím neporušené krasové krajině.

V současné době je Vang Vieng zlatým hřebem pro většinu cestovatelů, kteří Laos navštíví. Tvoří ho hlavně guesthousy, bary, restaurace, internetové kavárny a cestovní agentury zprostředkovávající cesty do okolních států, hlavně Thajska a Vietnamu. V roce 1999 majitel jedné ekofarmy koupil několik pneumatik, aby v období dešťů (kdy je na řece mnoho peřejí) zabavil dobrovolníky, kteří u něj pracovali.  Místní komunita se nápadu chytila a vytvořila sdružení podnikatelů, které si zisk z půjčování pneumatik dělí.

Díky jízdě na pneumatikách (tzv. tubingu) začala návštěvnost nezadržitelně narůstat. Obavy, že město ztratí své kouzlo, byly naplněny. Hlasitá hudba, turisté chodící po ulici v plavkách posprejovaní neonovými barvami, vysoká nabídka alkoholu a drog. Laoská státní správa cestovního ruchu se snaží osvětovými programy žádat turisty o respekt a striktní dodržování pravidel a tradic laoských obyvatel. Většina z nich si však dopady svého chování neuvědomuje. Každý den sjíždí řeku na pneumatikách několik stovek lidí. Mnohem lepší variantou je podle mého názoru jízda na kajaku a to z toho důvodu, že řeka má hodně míst, kde voda "stojí" a plout tak tři kilometry (což je trasa pro tubery) na pneumatice po několika koktejlech a pod ostrým sluncem, je více než obtížné. Podél břehu řeky nebo na dřevěných platformách nad vodou stojí hodně barů, které jsou nacpané k prasknutí a nikomu nevadí, že kvůli hlasité hudbě, jejíž druh je v každém baru jiný, není slyšet vlastního slova. Že výraz fishing (rybaření) může mít více významů, jsem zjistila až tady. Majitelé barů házejí tuberům šňůru a zatímco je přitahují do svých podniků, volají: „Fishing, fishing“. V nabídce koktejlů nechybí šejky z lysohlávek, tzv. mushrooms shakes nebo happy shakes (cena začíná na 5 USD), kdy se do koktejlů přidává kdovíco. Whisky je často ilegálně vyráběna doma, má pochybnou kvalitu a 40 – 55% alkoholu. K jídlu si můžete objednat např. opium pizzu. Podle majitele jednoho guesthousu jsou známy případy, kdy policie spolupracuje s majiteli barů. Ti cizincům nabídnou joint zdarma a za několik minut přijede policie, která hrozí vězením, pokud nedostane 500 amerických dolarů. Oficiálně jsou v Laosu tresty za užití drog velmi přísné, za pašování hrozí i trest smrti zastřelením. Ceny jsou směšně nízké, nabídka drog obrovská. Díky tomu jen v roce 2011 v řece údajně zemřelo 22 turistů. Časopis Herald z Nového Zélandu napsal: „Kdyby mládí vládlo světu, mohlo by to vypadat jako ve Vang Vieng". Jako lichotka to myšleno určitě nebylo.

Nelze ale kritizovat jen chování turistů. Kde není nabídka, není poptávka. Kdyby obyvatelé a vláda opravdu chtěli, mohli by příliv turistů omezit například zákazem tubingu. To se ale nestane. Tubing se stal hlavní turistickou atrakcí a současně finančním boomem pro město i celou zemi. V sezóně si pneumatiku každý den půjčí kolem 500 lidí za 6 amerických dolarů na osobu. V Laosu žije asi 70 % obyvatel, kteří musí vystačit s méně než 2 USD/den. V roce 2009 Laos navštívily 2 miliony turistů, kteří přinesli do země 270 milionů dolarů (ve srovnání s 610 000 turistů a 100 milióny dolarů v roce 1999).

Pokud byste se ve Vang Vieng ocitli a nechtěli si užívat jen párty, můžete se vyhnout hluku tím, že se ubytujete na druhé straně řeky ve staré části města (10 USD/pokoj pro 2osoby/noc), kde je ticho, klid a ráno Vás bude budit kohoutí kokrhání. Ve vesnici si lze půjčit motorku (za 5 USD/den) a projet na ní široké okolí. Kromě sjíždění řeky můžete vyzkoušet např. skalní lezení nebo procházky k jeskyním a vodopádům. Já jsem většinu času trávila u skal v krásné přírodě dál od města, a když pominu ty šokující návraty do „jámy lvové“, klidně bych do Vang Vieng jela znovu. Píše se, že toto město je na jedné straně požitkářský ráj a poskvrněný ráj na druhé. Jedni ho milují, druzí nenávidí. Pokud Vaše cesta povede do Laosu, není nic lepšího než toto místo navštívit a udělat si vlastní názor.

Na základě Vašich dotazů jsem na Facebooku založila profil se jménem Baťůžkář Světoběžný, jenž je určen všem, kdo mají rádi cestování. K vidění jsou fotografie ze všech mých cest a praktické informace o těchto zemích. Nechybí informace o akčních letenkách ad. věcech důležitých pro lidi, kteří chtějí cestovat do pěkných míst za rozumnou cenu. Budu se těšit na všechny Vaše připomínky a dotazy.