Myslím, že na to Jožka šla správně. Trénink asertivity, trpělivosti...

Přesně, Zuzko... a o tom jsem celé ty čtyři měsíce.. Nejde jen o Jožku, ale o různé povahy, se kterými musíte vyjít.. s lidmi, se kterými byste v běžném životě na kafe rozhodně nešla.. ale prostě musíte..

Nevím, připadá mi, že se příliš soustřeďujete na popis života a režimu v léčebně a způsobů léčení, které budou +- všude stejné, takže to tak nějak klouže po povrchu. Zajímavější by bylo dozvědět se víc o tom, jak jste na ty vnější podněty vy vnitřně reagovala, co to pro vás znamenalo. Sice chápu, že je byl pro vás tamní pobyt velký zásah do dosavadního života a že je to stále ještě čerstvá záležitost, ale přesto...

Hezký den, Jaroslave, cílem tohoto blogu je popsat život v léčebně...ale zatím jsem stále na začátku a postupně se dostane i na to, co píšete.. děkuju za podnět a věřte, že je v plánu

Měla byste své zážitky vydat knižně. Máte dar poutavě popsat pro mnohé nepochopitelné a pro jiné děsivé.

Petře, děkuju... to by bylo hezké...jen nevím, jestli by lidi chtěli číst další knihu o alkoholu.... I když je fakt, že knížka Míša Dufkové pro mě byla hodně důležitá...