To (NE) zvládnu sama..! (8.) Pokud tě terapeut někdy nenaštve, není to správný terapeut

To jsou slova naší skvělé Chavy. Ona to, pravda, řekla trošku ostřeji, ale nějak mi to slovo nejde přes prsty.

„Naštvala jsem vás?“ zeptala se mě po jedné skupině, kdy mě opravdu nešetřila. „Ano, ale bohužel máte zase pravdu“. Chava totiž dokáže říct nahlas to ,co vy tušíte, nebo přímo víte, ale špatně se to přiznává. A sice , že za spoustu věcí si můžete sám. Asi je přirozenost člověka, že vinu svádí na všechny kolem, na těžký osud, na špatné počasí atd. , ale v hloubi duše víte, kdo je spolupachatelem těch věcí, které se staly. Já to tak alespoň měla a mám. To, že na skupině zase říkám něco, co je mimo mísu, jsem se časem naučila číst v očním kontaktu mezi paní psycholožkou a Chavou. Sypete to ze sebe, litujete se, i slza v oku se objeví a pak zachytíte TEN pohled. Jak se na sebe ty dvě dívají. A už víte, že to co pak uslyšíte, se vám nebude líbit. (Ale mnohem víc bylo skupin, kdy mi ty dvě byly velkou oporou).

Pravdou ale je, že Chava si za dobu mého pobytu u mě taky udělala jeden malý vroubek. Když jsem měla službu na vytírání chodby (pochopitelně světlá dlažba), tak většinou přicházela až po ranním úklidu a vždycky mi tam udělala černé ťápoty!! A protože tenhle blog čte, věřím, že jsem jí právě způsobila malé trauma a od téhle chvíle bude chodit na oddělení s bačkorama v batůžku. :-)

Další důležitou osobou na oddělení je ta, které patří ten vlídný hlas, který se mnou promlouval, když jsem volala, že potřebuju pomoct. Paní staniční. Jestli to moje pití bylo alespoň k něčemu dobré (dá-li se to tak říct), tak k tomu, že jsem tuhle ženskou mohla poznat. Když ona a Chava náhodou nejsou v práci, tak je oddělení takové neúplné...není to prostě ono.

Vůbec drtivá většina personálu na oddělení 26. je moc fajn. Malý problém jsem trochu měla se sestřičkou ...říkejme jí třeba Jožka. Ta měla občas takové speciality jako třeba, když máte v sobotu večer rozkoukaný film, tak si pro vás přijde, protože je nutné zrovna v sobotu v 21 hod udělat povinný pohovor. (každá holka na oddělení spadá pod jednu sestřičku, se kterou jednou za čas probere, jak se cítí atd.). Jednou se mi taky přihodilo, že když už jsem se večer konečně probojovala do sprchy, zamkla se, pustila si muziku a užívala si chvíli klidu , tak se najednou ozvalo zaklepání a: „Paní Albrechtová??“….o něco silnější zaklepání a: „Paní Albrechtová, vy se sprchujete?“ (musím říct, že to byla skvělá dedukce!). Jožka mě prostě vytáhla ze sprchy proto, abych podepsala papír, který stačilo podepsat ráno. Těch situací bylo víc, ale i tak jsem ji svým způsobem měla ráda. Je to prostě Jožka.

A pak je Šerifka. Jak už jsem psala , v Dobřanech psychiatr na té nejvyšší příčce. A o této dámě v tričku s nápisem „Jsem nesmělá, ale léčím se“ zase příště :-)