To (NE) zvládnu sama...! - 6. část „Tak jaký byl váš rekord v pití?“

zeptala se mě Chava na mé první skupině. Otázka, na kterou fakt nechcete moc odpovídat. Na druhou stranu kde už jinde, než tady.

Můj Maják na mě hleděla těma hodnýma očima a dodávala mi odvahu. „Tři promile..“, přiznala jsem a nebylo to vůbec příjemné. Vy, kteří máte zkušenost s pitím, moc dobře víte, o čem teď mluvím. Chava se zasmála „ Jééžíš, buďte v klidu, tady jsou větší rekordmanky! „ A holky zuřivě přikyvovaly. Hlavně ať se mě neptá, co jsem pila…! „A co jsi pila?“ Zeptala se Máma.. Čímž si u mě po tom chrápání vysloužila druhý vroubek. „Vodku..“ špitla jsem. „Tak vítej v klubu!“ Ozvalo se hned z několika stran. A přišla ohromná úleva. Po těch měsících, letech, kdy všechno tajíte, lžete (hlavně sami sobě), schováváte si lahve na možná i nemožná místa (to vydá na samostatný díl blogu, to mi věřte) , měníte obchody, kde si pití kupujete, protože už je vám to trapné, nebo se bojíte, že potkáte někoho známého, to bylo osvobozující.

„Je jedno co pijete“, řekla Chava „vodka, pivo, víno, všechno je to stejné. Jen ta vodka je prostě rychlejší“. (mimochodem, jedna z mých spolubojovnic pila jen Prosecco a taky si vysloužila postel na oddělení č. 26.)

Po tomhle nepříjemném úvodu jsem dostala slovo , abych o sobě něco řekla a to Chava neměla dělat ,zřejmě zapomněla, že jsem moderátorka. A tak jsem vedla téměř hodinový monolog. Když skupina skončila, zeptala jsem se Majáku, jestli jsem nebyla moc upovídaná. A protože je to laskavý Maják, usmála se , zalhala, že ne, ale…! Jaksi jsem nepochopila princip skupiny. Osm holek, jedna psycholožka, jedna Chava. Tudíž je jasné, že to není žádný individuál. Máte-li problém, otevřete téma a ostatní, pokud mají co říct, se k tomu pak přidávají. Někdy je to hodně inspirující, někdy nepříjemné, někdy se smějeme, hodně brečíme, ale vždycky je moc fajn slyšet názory a zkušenosti ostatních. No a proč nebylo úplně vhodné, že jsem na té první skupině vedla monolog? Protože na tohle oddělení se dostávají holky, které nemají absolutně žádné sebevědomí a tak se na konci každé skupiny každá z nás musí ohodnotit. Obodovat. Jak si myslí, že do tématu přispěla, jak se otevřela ostatním atd. (hodně tam lítají emoce). Od jedničky do pětky. Netušila jsem, jak těžká je to disciplína. I když jsem mnohokrát v duchu věděla, že dnes je to na tu „pětku“, dokázala jsem si o ni říct až po mnoha týdnech.

To, co se řekne na skupině, se nesmí vynášet ven. Nesmíte o tom mluvit ani s tou nejbližší, i když je s vámi na pokoji, ale prostě je ve druhé skupině. Ale co si budeme povídat (a Chava to jistě ví, nebo alespoň tuší), jsme ženský a večer na kuřárně…… :-)