Chceme pro vás bezpečné a kvalitní diskuse, proto mohou diskutovat pouze přihlášení uživatelé.

Využijte nejrychlejší přístup do diskuse pomocí přihlášení přes Bankovní identitu.

Přihlásit / Registrovat

MB

Nebudu psát o boji s alkoholem. S tím nemám žádnou zkušenost. Chutná mi a vím, kdy přestat.

Uvádíte svůj věk. Tudíž jste se narodila, když já byl v polovině vojny. A víte, co mi na začátku vojny hóóódně pomohlo? Že jsem byl před tím 4 roky na internátě (pokoj pro 4, 1/2 skříně, železná postel, noční stolek, 1/4 stolu). Takže "dril" přijímače jsem zvládal snadněji, než maminčini mazánci, kteří poprvé v životě stlali postel, skládali oblečení do komínků, uklízeli pokoj nebo WC atd.

Od opuštění ZDŠ a rodičovského bytu nastalo v mém životě v podstatě 6 let drilu. A i v otázce konzumace lihovin se to asi nějak projevilo, protože jsem si musel hlídat kontrolku, abych dorazil na internát ve správný čas a po svých (ano, znali jsme putyky, kde nám nalévali od 16). Totéž na vojně.

Takže si myslím, že pokud je v určitém věku jedinec tvrdě držen v určitých mantinelech, tak pochopí, že život není "cochcárna" a jistá úroveň sebedisciplíny mu umožní plout životem bez berliček pivka a panáků nebo hrstí antidepresiv.

Váš popis pravidel života v léčebně mi naznačuje, že jste se vlastně poprvé dostala do situace, kdy bylo nutno dodržovat jistá pravidla, nemohla jste si dělat věci dle svého rozhodnutí, byla jste jenom kolečko, které se může otáčet tak, jak se otáčí ostatní kolečka. Mě to postihlo po pubertě, Vás v dospělém věku. Asi šok, že? Ale pokud je léčba šokem zatím úspěšná, tak proč ne...

Držím palce!

VA

Hezký den, Mirku. To se trochu pletete, my měli doma taky řád. A v podstatě dodnes tak trochu poslouchám maminku . Jsem jedna z těch, která právě problém s tím řádem na oddělení neměla, poctivě jsem vše dodržovala a možná to taky pomohlo, že tam nejsem po pár měsících zpátky, jako ty, které to bojkotovaly a frfňaly

JK

No jo, pořád ta Skálou zavedená metoda léčby "tvrdá jako skála". Zajímavé je, že se navzdory mizivé úspěšnosti stále tak drží. Asi proto, že je snazší lidi drilovat, než jim skutečně pomáhat.

Pomohl vám ten dril k něčemu (třeba hrozba mínusáku za boty neschované v přihrádce), i když píšete, že v Dobřanech to bylo mírné?

VA

Pomohl.. jednak jsem si osvojila, že mít režim je fajn, ale hlavně jsem zocelená.. že mě "venku" už hned tak něco nerozhází.. Vždycky, když to teď na mě někdo zkouší, tak si říkám ...mě nedostaneš, já zažila Dobřany..

  • Počet článků 11
  • Celková karma 29,57
  • Průměrná čtenost 1879x
Jmenuju se Veronika Albrechtová. Je mi 46 let, jsem máma dvou dětí. 26 let jsem pracovala jako moderátorka v médiích. Po dlouhém váhání jsem se rozhodla, že chci veřejně, pod svým jménem, psát o svém boji s alkoholem a čtyřměsíčním pobytu v léčebně v Dobřanech.